Čeští prezidenti sedí v sídle císařů a králů a není divu, že se cítí býti mocnými monarchy, nikoliv slušnými úředníky, jimiž mají podle ústavní přísahy být. Ve zdech je zakleto mnoho a můžeme to vidět na spoustě do té doby schopných, zdatných a šikovných lidí, jak zblbnou, když vstoupí do budov ministerstev.

Ministerstvo zdravotnictví je toho ukázkou; neberme Ivana Davida jako příklad, tomu chybělo všechno už předtím, než usedl do křesla, ale vezměme ty ostatní, kteří vzbuzovali naději, a ve chvíli, kdy je osud zavál na Palackého náměstí, se z nich stali sociální idioti napříč politickým spektrem. A že jsme jich tam viděli!

Ministři – v našem případě – si mohou přijít maximálně na vlastnictví nějakého prosperujícího zařízení či firmy, dočasní obyvatelé Hradu mají zisky řádově vyšší. A jde o to, jak ve své funkci pomáhají nebo škodí, abychom dost přesně odhadli, zda šli sloužit národu, nebo někomu jinému. Vzpomínáme-li dnes bolestně na nešťastného doktora Háchu, jehož obeť nebyla doceněna, který byl rukojmím Tisícileté říše, můžeme bez nadsázky říct, že s výjimkou prezidentování Václava Havla jsme tu dosud měli drtivou většinu prezidentů, kteří byli na výplatních listinách Kremlu, byť to bylo za naše peníze, které do Moskvy napřed odputovaly.

Sledují-li občané jen zpovzdálí Brexit, musí vidět, že odtržení od EU není nic, co by přineslo zisk. A to Britům nehrozí, že je někdo spolkne. Jen budou mít ekonomické problémy. Náš odchod z EU by byl spojen nejen s ekonomickým krachem (čínský import dohlížecí techniky by to nevyvážil), ale také s pohlcením do ruské sféry až k osudu Krymu, kdyby tady bylo ještě o pár desítek tisíc Rusů víc a Putin zjistil, že je utiskujeme.

Proč tedy jak Václav Klaus (a v jeho šlépějích nyní idiotským způsobem i jeho synek) a zejména pan prezident Zeman táhnou propagandu tímto směrem? Nabízí se jednoduchá odpověď. Plní příkazy svých zaměstnavatelů. A za extra kousky jsou i moskevské prémie, mezi něž patří třeba návštěva Mausolea na Rudém náměstí bez fronty.

Omezení čeští separatisté, jestli doufáte, že přechod do ruské náruče vám umožní také návštěvu Lenina v láku bez fronty, těžce se mýlíte! Jako obyvatelům ruských kolonií vám připadne (jak dobře ví moje generace) právo útrpné a právo zúčastňovat se domovních schůzí, a i tam držet hubu a krok.