Úvaha o jedné možnosti budoucího sexuálního soužití lidí v současné době sexuálních zmatků, nejistot a změn, kterou nabízí mořský ďas.


Mořský ďas je sympatická dravá rybka, schopná požírat menší rybky i v síti, v níž je s nimi ulovena, která vede zajímavý sexuální život. Vzhledem k tomu, jak se v současnosti mění a inovuje sexuální život lidí, nabízím ten její jako jeden z možných inspirativních modelů.

Trpasličí samečci se připojí, naleptají kůži a posléze prorostou do gigantické samičky a propojí se s jejím krevním oběhem podobně jako transplantovaný orgán a eventuálně se ještě scvrknou, aby hostitelku metabolicky nepřetěžovali. Takových parazitujících samců tak může být i pět na jedné ďasici. Nutno říci, že ta se lovem příliš nenadře. Rozsvítí svou ocasní ploutev a malé rybičky se jdou podívat, jestli to není otevřená hospoda a samy jí vlezou do chřtánu.

Co dlouho vrtalo hlavou vědcům, byla otázka, proč cizorodou tkáň, což sameček, byť malý, zakousnuvší se do těla a napojivší se na krevní oběh nepochybně je, prostě jako cizorodou tkáň neodhojí (reakce známá jako REJEKCE)? Pokud není jejím jednovaječným dvojčetem, což principiálně být nemůže, protože je sameček. Hlavní histokompatibilitní komplex by měl rozeznat vlastní a cizí a zachovat se podle toho.

Vývoj ve prospěch ŽIVOTA u této ryb rozhodl jinak. Je zajímavé, že vědci zjistili, že samice, které využívají trvalého připojení samců, jsou z velké části zcela ochuzeny o geny, které kódují tyto příslušné molekuly histokompatibilního komplexu Jako kdyby se zbavily imunitního rozpoznávání ve prospěch tkáňové fúze.

„Kromě této neobvyklé konstelace genů MHC jsme zjistili, že funkce zabiječských T buněk, které normálně aktivně ničí infikované buňky nebo napadají cizí tkáně během procesu odhojení (rejekce) orgánů, byla také silně otupena, pokud nebyla zcela ztracena. Také systém protilátek chybí, což by u člověka představovalo těžkou imunodeficienci. Tato ryba musí mít tedy jiné způsoby obrany proti patogenům, které bude třeba objevit,“ říká jeden z autorů excirpované práce.

Skutečnost, že imunitní systém této ryby je mezi desítkami tisíců obratlovců velmi neobvyklý, ukazuje na skutečně neobvyklé a kreativní možnosti adaptace.

Zdroj: Jeremy B. Swann, Stephen J. Holland, Malte Petersen, Theodore W. Pietsch, Thomas Boehm. The immunogenetics of sexual parasitism.Science, 2020; eaaz9445 DOI: 10.1126/science.aaz9445