Umřela Marjánka Henková
Pomocnice mnoha lidem v nouzi, kamarádka, spolubojovnice, úžasná osobnost. Brečím a nestydím se.
Marjánka byla za prvé a především krásná holka. Její krása vycházela zevnitř a proto přetrvala i léta, kdy ženy se obracejí více k jiným hodnotám. Ta vnitřní krása z ní zářila a sama o sobě pomáhala zahánět úzkosti, deprese a mrzutosti a přinášet radost. Jako terapeutka byla jedinečná. Jako krotitelka konfliktů při supervizích, neměla konkurenci.
Seznámili jsme se v čase, kdy jsme byli psychoterapeutickým potěrem, chceme-li, tedy telaty. V roce 1965 kdosi ze stáže v Anglii přivezl Berneovu knížku Games people play a nám všem, kterým Dosužkovy lekce z psychoanalýzy otevřely sice dveře, ale zdaleka nestačily, ta kniha okamžitě učarovala.
Heretik Eric Berne ji napsal, když beznadějně skončil jeho analytický výcvik v Kalifornii a jemu nezbylo, než se vrhnout do Pacifiku, nebo se stát prorokem nového učení. Bohudík nezamířil na západ a zůstal ve Stanford University, kde iritoval své spolupracovníky tím, že z jeho terapií odcházeli pacienti a řvali smíchy, zatímco z těch druhých se uplakaně ploužili.
První, kdo první vyčuchal hodnotu transakční analýzy byl Mirek Plzák a my oba, ač z principu kritičtí skeptici ke všem teoriím, jsme mu šli v patách. Nepatřím k lidem, kteří by ochotně umdlévali, ale kdykoliv jsem zakolísal, Marjánka byla vždy nezlomná. Napřed jsme jeli v poloilegalitě, ale v roce 1990 jsme dali dohromady Českou společnost transakční analýzy (ČATA), Marjánka byla spiritus agens i spiritus movens a pozvali lektory z Evropské asociace, aby nám dopřáli mezinárodní výcvik. To co jsme jim platili se nám tehdy zdálo závratné, protože jsme tehdy skutečně bohatí nebyli, zatímco jim žebrácké. Kompromis zjednala Marjánka a naše sedánky v Břehové byly nezapomenutelné.
Zajistila i překlad a vydání Berneovy méně legrační knihy Co řeknete, až pozdravíte, v kvalitním nakladatelství LN.
Mám ji v srdci jako krásnou živou holku, ne jako idol. Naposledy jsme se viděli na semináři v Maiselově ulici, po havarii v jejím pražském bytě a nuceném pobytu někdy za Prahou. Byla stále stejně úžasná.
Taková zůstává i v mých vzpomínkách, ač se už odešla setkat s Ericem Bernem. Počkejte na mě, ještě pár let, než si vylepším angličtinu...
Marjánka byla za prvé a především krásná holka. Její krása vycházela zevnitř a proto přetrvala i léta, kdy ženy se obracejí více k jiným hodnotám. Ta vnitřní krása z ní zářila a sama o sobě pomáhala zahánět úzkosti, deprese a mrzutosti a přinášet radost. Jako terapeutka byla jedinečná. Jako krotitelka konfliktů při supervizích, neměla konkurenci.
Seznámili jsme se v čase, kdy jsme byli psychoterapeutickým potěrem, chceme-li, tedy telaty. V roce 1965 kdosi ze stáže v Anglii přivezl Berneovu knížku Games people play a nám všem, kterým Dosužkovy lekce z psychoanalýzy otevřely sice dveře, ale zdaleka nestačily, ta kniha okamžitě učarovala.
Heretik Eric Berne ji napsal, když beznadějně skončil jeho analytický výcvik v Kalifornii a jemu nezbylo, než se vrhnout do Pacifiku, nebo se stát prorokem nového učení. Bohudík nezamířil na západ a zůstal ve Stanford University, kde iritoval své spolupracovníky tím, že z jeho terapií odcházeli pacienti a řvali smíchy, zatímco z těch druhých se uplakaně ploužili.
První, kdo první vyčuchal hodnotu transakční analýzy byl Mirek Plzák a my oba, ač z principu kritičtí skeptici ke všem teoriím, jsme mu šli v patách. Nepatřím k lidem, kteří by ochotně umdlévali, ale kdykoliv jsem zakolísal, Marjánka byla vždy nezlomná. Napřed jsme jeli v poloilegalitě, ale v roce 1990 jsme dali dohromady Českou společnost transakční analýzy (ČATA), Marjánka byla spiritus agens i spiritus movens a pozvali lektory z Evropské asociace, aby nám dopřáli mezinárodní výcvik. To co jsme jim platili se nám tehdy zdálo závratné, protože jsme tehdy skutečně bohatí nebyli, zatímco jim žebrácké. Kompromis zjednala Marjánka a naše sedánky v Břehové byly nezapomenutelné.
Zajistila i překlad a vydání Berneovy méně legrační knihy Co řeknete, až pozdravíte, v kvalitním nakladatelství LN.
Mám ji v srdci jako krásnou živou holku, ne jako idol. Naposledy jsme se viděli na semináři v Maiselově ulici, po havarii v jejím pražském bytě a nuceném pobytu někdy za Prahou. Byla stále stejně úžasná.
Taková zůstává i v mých vzpomínkách, ač se už odešla setkat s Ericem Bernem. Počkejte na mě, ještě pár let, než si vylepším angličtinu...