Naučili jsme se tyto dva pojmy vyloučit z mysli

Od devadesátých let tady vládla neviditelná ruky trhu a lidi, kteří si v půlce 90. let nakoupili 20 kg cukru, na tom moc nevydělali. Všichni jsme byli oškubáni stejně těmi gaunery, kteří věděli, jak na to.

Nicméně bez ohledu na to se nám vedlo jak prasatům v žitě a tato krajina nepoznala větší blahobyt, než za posledních dvacet let. Dostat se skutečně na mizinu vyžadovalo určité úsilí (nebo určitou lenost).

Morálně jsme se ale dostali k africkému náčelníkovi z poloviny 19. století, který prohlásil, že ZLO je když ho okradou, zatímco DOBRO je, když se mu podaří unést ženu sousedního náčelníka.

Zůstalo tu několik osobností, které to vnímaly jinak. Několik je podle mého málo. Od roku 1938 je tu systematické vybíjení elit. Začli s tím nacisti, komunisti pokračovali a po ruské okupaci odešlo 250 000 lidí, což většinou nebyli blbci a věděli, že se uživí.
Politiku zatím provozujou staří šíbři. Bylo by dobré, kdyby pozvali ty mladé, Mikuláš Minář je pro mě prototyp.

Je nutné znovu stanovit hranici mezi dobrem a zlem, zlo pojmenovat a jím se neušpinit. Je nutné říct, že snaha Ruska uvést Ukrajinu jako svou součást je ZLO (nejen debilita), že boj za svobodu proti agresorovi musíme podporovat, i za cenu vlastních ústrků. Fiala měl hrdě předstoupit před národ a říct jako blahé paměti Churchill: čeká vás boj, krev a slzy. Kolébání různým „zastropováním“ je pro kočku!

Rusko je velké a na lidech mu nezáleží; na bojové linii padne mnoho nevinných a v zázemí Ukrajiny mnoho obětí barbarských útoků. My budem tvrdě platit pomoc Ukrajině. Plaťme ji s vědomím, že tam se vede válka o nás.