Kmet na čtyři písmena – souhrn výhod.

První výhodu vidím v tom, že můžu být i na tři písmena, a to DĚD, nebo na šest písmen jako STAROCH. Prodírat se křížovkami je zábavné, protože se tam mnohé dozvíte, například, že sarmat je alan, aniž tušíte kdo je kdo.

Druhou výhodu vidím v možnosti neustálého vědeckého zkoumání. Když ráno pohlédnu do zrcadla (nejsem Narcis, ale holím se), denně bádám, zda se moje tvář podobá více paviánovi, šimpanzovi nebo gorile, což jsou příbuzní. U nás v rodině se na to hrávalo a někdo byl, jak když tatínkovi z oka vypad, což mě v dětském věku mátlo. Porod cesrou vypadnutí tatínkovi z oka předčí zrození Atheny.

Třetí – a nesmírnou – výhodu vidím v tom, že už nemusím sbírat žádné body na cestě k vyšším vědeckým metám (to slovo mi připomíná jednak naši metařku, kterou jsem poznal jako dítě a Diskobola, jehož sochař zachytil pět minut před vrhnutím). Nejméně dvakrát týdně mi chodí upozornění, kdo mě citoval doprovázené proroctvím, že si to můžu zjistit, když připlatím tu sedm, tu devět dolarů.

Kdybych byl na svém bývalém místě na fakultě, tyhle blbosti bych musel kupovat, abych vrhal správné světlo na sebe i na ústav (na konci roku se to počítá a jsou to neuvěřitelné buzerace). Je mi upřímně líto těch, kteří to musí dělat, protože nemají sekretářku na plný úvazek.

Mám tlačítkový telefon, který jenom telefonuje a mám v něm několik čísel, které užívám. Kdyby mi bylo dvacet let, s tímhle vercajkem bych neobstál, byl bych pro smích a za blba. Takhle jsem děd na čtyři a tak se s tím počítá. Jsem zcela spokojen s tím, že nejsem zavalen stovkami informací.

Největší potěšení, krom toho, že stále čtu knihy, mi skýtá možnost pucovat si zuby a zpívat si přitom v koupelně. Tam je stále jakýsi nahal, který je patrný zejména za zpěvu písně Když jsem husy pásala.

Několik velkých autorů sepsalo chválu zahálky nebo lenosti, tohle není ani jedno, to je aktivní stáří. A zpívejte se mnou: Nashledanou v lepších časech!