Jak může chutnat moc – varování minulosti

21. 04. 2010 | 09:44
Přečteno 15304 krát
Stanfordský vězeňský experiment vyprojektoval a v roce 1971 realizoval Philip Zimbardo, který chtěl ověřit svou myšlenku, že chování člověka je determinováno prostředím a rolí, kterou v něm zaujme. Byl to jakýsi kontrapunkt k Milgramovu experimentu, v němž se jedinec ocitl pod tlakem druhé osoby na krátkou dobu; v Zimbardově pokusu neovlivňovalo jednání nic jiného, než zadané sociální uspořádání a experiment měl trvat mnohem déle, a to celé dva týdny. Jak pobíhal?

V areálu Stanfordovy univerzity nechal vybudovat Zimbardo věrnou napodobeninu vězení. Placení dobrovolníci (15 USD na den) byli vybráni na základě novinového inzerátu a ze 75 přihlášených bylo na základě osobnostních charakteristik vybráno 24 mentálně a emočně nejstabilnějších mladých mužů většinou ze střední společenské vrstvy a ti byli rozděleni na 12 „vězňů“ a 12 „dozorců“. Dozorci byli vystrojeni ve vojenském stylu, dostali dřevěné obušky a zrcadlové brýle k zamezení očního kontaktu a byli instruováni v tom smyslu, že není dovoleno fyzické trestání vězňů. Zimbardo sám vystupoval jako jeden z dozorců, aby mohl být aktivně přítomen pokusu a zaznamenat jeho průběh.

Vězni byli oblečeni do levných halen a nebylo jim povoleno žádné spodní prádlo. V kontaktu s dozorci se měli hlásit pouze přiděleným číslem. Kolem kotníku měli upevněný tenký řetěz, který jim měl připomínat jejich postavení. Podmínky byly tvrdé, na spaní dostali jen matraci a také jídlo bylo velmi skromné. Měli zůstat doma do začátku experimentu; ten zahájila lokální policie, která je zatkla a obvinila z loupežného přepadení. Policie v Palo Alto souhlasila s účastí v experimentu a přesně napodobila standardní postup: vězňům byla přečtena jejich práva, byli vyfotografováni, byly jim sejmuty otisky prstů, byli svlečeni, prohledáni, odhmyzeni a zavedeni do cel, které měly být jejich domovem další dva týdny.

Průběh byl překvapivý jak pro aktéry, tak především pro tvůrce experimentu, zvrhnul se velice rychle, jak rychle se zjevila nelidská a temná stránka osobností účastníků. Vězni byli podrobeni šikaně, trestům a ponižování ze strany dozorců a u řady z nich se začaly projevovat známky těžkého mentálního a emočního stresu. Ve druhém dnu vězni zorganizovali hromadnou revoltu a vzpouru proti nelidským podmínkám. Dozorci museli pracovat přes čas a rozhodli se likvidovat vzpouru použitím hasících přístrojů. K tomuto počínání nedal Zimbardo žádný pokyn; celý plán vyšel z iniciativy dozorců.

Standardní nástupy a počítání vězňů se změnily v přehlídky krutosti trápení a ponižování, vězni byli nuceni k intenzivnímu cvičení, tělesné tresty byly častější a častější, byly zabaveny matrace a vězni museli spát na holé chladné zemi. Plnění základních hygienických potřeb se stalo privilegiem, vězňům byl zakazován přístup do koupelny. Záchody museli čistit holýma rukama. Byli opakovaně svlékáni do naha a sexuálně ponižováni.

Během pokusu vykázala třetina dozorců extrémní projevy sadismu a sám Zimbardo byl zčásti celou atmosférou pohlcen a proti krutostem nijak nezasáhl. Velmi záhy museli být z pokusu vyřazeni dva vězni, kteří vykazovali extrémní projevy stresu. Zajímavé bylo, že žádný další vězeň nechtěl ukončit pokus předčasně, všichni se přizpůsobili velmi rychle a akceptovali svou roli.

Dva noví vězni, kteří nastoupili na místa vyřazených, byli instruováni, aby zahájili hladovku na protest proti krutému zacházení s ostatními a zároveň s nadějí, že tak dosáhnou dřívějšího propuštění. Překvapením bylo, že spoluvězni je vnímali jako jedince vyvolávající problémy, a nikoli jako kolegy, kteří jim chtějí pomoci. Když bylo vězňům oznámeno, že jeden jejich druh bude propuštěn ze samovazby, pokud se ostatní vzdají svého prostěradla, všichni až na jednoho to odmítli udělat.

Pátý den večer dorazila na scénu čerstvá absolventka university zamilovaná do Zimbarda, Christine Maslach a viděla, co viděla. Udělalo se jí špatně při pohledu na vězně vedené večer do koupelny s papírovými sáčky na hlavách. Na její popud Zimbardo šestý den ráno pokus ukončil. Nutno dodat, že byla jediná ze všech padesáti pozorovatelů, která se takto zachovala. A v duchu úsloví, nic neudělal, kdo udělal jen půl, si krátce na to vzala Zimbarda za muže. Její jednání označil Zimbardo za heroické (Tedy jednání v Palo Alto). Proti tomu se rázně ohradila a ještě po pětadvaceti letech prohlásila: „Chtělo se mi z toho zvracet. Kdyby se to přihodilo vám, také byste v tom neviděli nic heroického. Bylo to hrozné. Měla jsem dojem, že jsou všichni úchylové.“

Zimbardo svým experimentem prokázal výchozí hypotézu, že jednotlivec může snadno odhodit některé osobnostní charakteristiky, pokud je vystaven situaci, v nichž je mu přidělena určitá role, v tomto případě role autority. Svou úlohu sehrávají sociální a ideologické faktory, které spoluurčují, že se jedinec bude chovat ve shodě s přidělenou rolí a jejími atributy, nikoli podle vlastní úvahy, nebo vnitřního přesvědčení a sdílených hodnot. Výsledky byly prakticky využity v penitenciární oblasti ke zlepšení všeobecných poměrů; recentně Zimbardo vystupoval jako expert a zčásti také obhájce v procesech s personálem věznice Abu Graib, kde se situace Stanfordského experimentu zopakovala v reálných podmínkách.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Luba napsal(a):

Pane doktore,
zapomněl jste se zmínit o tom, že oním Zimbardovým vzorkem populace byli vysokoškolští studenti - závěry tedy není možné vztáhnout na celou populaci.

Můžeme tedy usoudit, že američtí vysokoškolští studenti let sedmdesátých byli více mocensky orientováni a projevovali více sado-maso sklonů, než US-většinoví populové.

Což by ovšem mohlo souviset s vývody dr. Koukolíka, že ve vedoucích funkcích (podmínkou je vysokoškolské vzdělání) vesměs působí emočně slepí nebo jinak po lidské stránce nedostačiví jedinci, které zmíněný neuropatolog označuje termínem "deprivanti", a kteří mají velkou potřebu své citové zmrzačení kompenzovat dosažením moci nad lidmi tzv. normálními.
21. 04. 2010 | 10:15

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Lubo,

usoudit to můžeme, ale pravda to být nutně nemusí ;-) Stejně validní je hypotéza, že by se ve stejné situaci zachovali stejně i středoškoláci či Američané bez jakéhokoliv vzdělání.

Docela by mne zajímal zdroj, z něhož citujete. Kterou publikaci Františka Koukolíka máte na mysli?

Libor Stejskal
21. 04. 2010 | 10:20

vlk napsal(a):

Někde v hlavě mám uloženo, že pokus byl v Kalifornii , netuším na které universitě snad opakován.

a výsledky byly úplně stejné jako v onom experimentu ze 70-tých let.

Moje babička na to měla praktické přísloví - jako ostatně téměř na všechno - dej blbci funkci a uvidíš ,jak vypadá peklo.

Vzhledem k tomu že by jí dneska bylo nějakých 110 let tak ony dva americké univerzitní pokusy neobjevily ic ,c o by jaksi nebylo známo už dávno před tím. Přesně podle hesla onoho arabského mudrce, který kdysi dávno prohlásil - všechno už tady bylo.
Jen mi to nejspíš teď umíme detalněji popsat a rozvést.Nicméěn neumíme to ani řešit aniomu zabránit.
21. 04. 2010 | 10:32

Ládik napsal(a):

Takovéto postupy byly masově realizovány v roce 1948 na vzorku 15 milionu lidí v ČR. Předtím v SSSR na 200 milionech lidí. Potomci dozorců jsou dodnes nadstandardně zastoupeni ve státní správě.
21. 04. 2010 | 10:33

Michal Macek napsal(a):

tady de o to co je ve vetsinove spolecnosti v poradku.kdyz vam budou odmalicka tvrdit ze treba zide sou zkazou lidstva a ze muzou za vsechny vase problemy a ze to vlastne ani NEJSOU LIDI a budou o tom presvedceni vsechny ktere znate a bude i oficialni statni ideologie tak je budete vyhlazovat bez mrknuti oka.jeste budete mit pocit ze ste udelali neco dobreho pro svou zemi....
21. 04. 2010 | 10:41

***** napsal(a):

strach,

je najmocnejšý, najnizžý pud človeka,

ako vznika diktator?
zo strachu, že sú na svete schopnejšie ľudia, talantovanejšie a potencialne uspešnejšie a tak diktator zo strachu o svoju poziciu ich likviduje,
prečo strach , robi z ľudi obeťi a diktatorov ?

ani diktator ani obeť nevaži sam seba, nema v sebe istotu, on sam seba nepovažuje za meritko spravnosťi a tak podľahne strachu,

zo strachu stavaju diktatori a ich obeťi
21. 04. 2010 | 10:49

Mudr. a kdo je víc napsal(a):

Stanfordský vězeňský experiment byl ralizován v roce 1971. Čtyřicet let je ve zkoumání mozku rozdíl čtyř staletí. Dnes by placení dobrovolníci byli použiti vysokoškolští vzdělanci. Experiment by dopadl úplně opačně. Počínání dobrovolníků by dopadlo tak, že by se změnili v korupčníky. Viz: Mudr Ráth. I psychiatři jsou dnes menší pošuci. Pokusy bylo dokázáno, že odpojíte-li homo sapiensu sapiens koncový mozek, stane se z něho zvíře. Dobrovolníkům se neměří "příznaky" chování, ale činnost mozkového mikrosvěta na úrovni neuronů, synapsí..0.0001 mm). Tam se vše rozhoduje! Zobrazovací metody by svými snímky potvrdili zlom v poměru excitačních a inhibičních synapsí! A o tom zlo je.
21. 04. 2010 | 10:56

Aknah napsal(a):

Moc chutná moc...

Bohužel ji ale stále neumíme mezi sebe spravedlivě rozdělit a pořád nějak zapomínáme, že opravdu každé "přežírání" nám samotným nakonec zkazí figuru! (Tedy celkový charakter...)
21. 04. 2010 | 10:57

MaB napsal(a):

Ládíku
Podobné vztahy a k nim příslušné osobnostní změny probíhají všude, kde jsou na jedné straně lidé, vybavení mocí a na druhé lidé, kteří jsou té moci podřízeni.
Tedy, vznikají ve všech institucích, které lidé vytvářejí, od věznic přes školy až po továrny. Nezávisle na politickém či ideologickém režimu, byť ne vždy ve stejné intenzitě.
Největší lumpárna je tuhle invariantnost popírat a tvrdit, že je nějaký systém proti tomu víceméně imunní. Což by nadšeně tvrdili bolševici a dnes jejich zrcadloví antipodi. Obě strany bez schopnosti kritické sebereflexe.
21. 04. 2010 | 11:00

***** napsal(a):

charakteristyka diktatu, diktatorstva:

Upravená, jednoroda zahradka,
a povolenie na vstup do tejto zahradky,

Diktator potrebuje jednorodosť, aby ju mohol ľahko kontrolovať, ovladať, dominovať,

roznorodosť pre diktatora je obťažna, preto že nema schopnosť tolerovať , chapať a spolunaživať s roznorodosťou, ma z nej strach a tak ma rad pytle na hlavah=, rovnošatie,
jedno meritko=šablonu,

kto sa šablone vymyka, je balast na odstrel,

každý sa boji byť ballastom a tak sa podriadi tejto šablone aby nevyčnieval a prežil,

tak sa sprava vetčina spoločnosťi na tejto planete, bez ohladu na to či je to kapitalisticka, socialisticka, rozvojova alebo primitivna spoločnosť,

riadi ju ľudský pud = strach
21. 04. 2010 | 11:02

Ládik napsal(a):

MaB -
lidé ochotně přijímají roli "dozorců", nebo alespoň příslib, že budou dozorci. Viz Paroubek a jiní. K práci je určen "vězeň". Kdo slibuje práci, je blázen - u většinové populace s tím nepochodí.
Zajímavější by byl experiment, kdy by vězni neměli dozorce, ale nemohli by z věznice. Snad takový experiment byl. (???)
21. 04. 2010 | 11:09

Ivan napsal(a):

Staci si precitat publikacie ludi, ktori prezili hitlerovske koncentraky, ich analyticke vysledky su naprosto rovnake a nie su zo simulovaneho, ale z realneho prostredia...

Mimochodom, koncentraky nie su vynalezom ani Stalina ani Hitlera..., v modernej dobe su "vynalezom" Britov, ktori ich na zlomenie cloveka pouzili v Malajzii v Indii ci v Juhoafrickej kolonii... No a USA tento zvrhly system pouzili na Guantaname..., ked vynali nasilim unesenych ludi spod jurisdikcia akehokolvek statu na planete ZEM a dali ich k dispozicii k volnemu nakladaniu primitivnym strazcom a mucitelom, bez akehokolvek odborneho vzdelania...

A to bolo len pred par mesiacmi a akteri, ktori to nariadili dodnes ziju na slobode...

Memento homo...
21. 04. 2010 | 11:09

Luba napsal(a):

Pane Stejskale,
kdybych citoval, poznal byste to.

Ale,
račte zalistovat ve "Vzpouře deprivantů", např. na str. 63:

"Jako jediný smysl bytí ofenzívní deprivanti prožívají a uznávají (samoúčelnou) moc.

Jediné, čemu tito deprivanti ve svých krajních podobách věří, bývá nediferencovaný růst čehokoli, co jim moc dává nebo posiluje.

Ti nejofenzívnější z nich bývají v tomto ohledu zcela nenasytelní.
Jejich chování - bývají tvůrci i součásti organizací - připomíná chování zhoubného nádoru včetně důsledků pro skupinu, na kterou mají vliv nebo kterou kontrolují.

Nemohou jinak - moc je pro ofenzívní deprivanty prostředkem kontroly nad lidmi a světem.
Jejich potřeba pokud možno absolutní kontroly nad něčím, co je v obecnějším slova smyslu pro svou složitost a nepředpověditelnost (ve smyslu deterministického chaosu) nekontrolovatelné, plyne, domníváme se, z nevyvinutosti, poruch vývoje, zmrzačení nebo "amputace" jejich niterného základu normality. (...)

"... Základním znakem ofenzívního deprivanství je soustavné netvořivé prolamování kulturních zábran spjaté s vypínáním ochranných mechanismů společnosti proti násilí, primitivitě, barbarství, surovosti, krutosti, hlouposti a ohlupování.

Sama sebe tato činnost obyčejně označuje za "revoluční", "pokrok", "vývoj","změnu", "odbourání starých pořádků".
Bývá to tam, kde deprivantům jde o dobytí moci.

V jiných kulturních prostředích a jiných dobách je rubem téhož znaku deprivanství strnulost odmítající jakékoli myšlenkové proudy, které by mohly narušit jeho mocenskou strukturu.

Sama sebe tato činnost obvykle označuje pojmy "řád", "pořádek", "tradiční hodnoty", "víra" a podobně.
To bývá tam, kde deprivantům jde o udržení, popřípadě posílení moci.

Myšlenkovým jádrem zmíněného prolamování, které je znakem nejen naší doby, je pseudodemokracie, někdy spjatá s pseudointelektuálstvím.

Spočívá v přiřazování stejné hodnoty a významu téměř jakémukoli tvrzení nebo druhu chování.
To je vědomé ničení hodnotové stupnice, k níž dospěl tisíciletý světový kulturní vývoj. Každá kultura, která myslí na své přežití, mezi hodnotovými úrovněmi rozdíly udržuje. (...)

Ze zrovnoprávnění hodnotových úrovní plyne zrovnoprávnění kritického myšlení a iracionální skepse, struktury světové vědy a struktury církve, kreacionismu s moderní evoluční teorií, šarlatánského léčitelství s racionálně podloženou medicínou, astrologie s astronomií, citového obsahu sektářství s niternou religiozitou, bulvárního tisku a televize s objektivním zpravodajstvím, pseudovědy s vědou, pornografie s rozvinutým citem, tvůrčí neschopnosti dané poloprůmyslovou machou nebo křečovitostí, okázalostí, surovostí, sprostotou a kultem ošklivého, s uměním na filmových a výtvarných plátnech.

Všechny tyto jevy byly, jsou a budou. Jenže jejich počet a účinnost v současnosti epidemicky roste - a ohrožuje. Ohrožuje destrukcí - nejprve vyšších hodnot, potom životů.

Pokud by deprivanti a deprivanství měli nějaké heslo, mohlo by znít - všechno, jenom ne tvořivou a odpovědnou svobodu. (...)

Aliance, koalice a organizace dodávají duševní berličky náhradních programů, které vyplňují prázdnotu po zničené možnosti být sám sebou.

Raději však nedopouštějí, aby tato možnost vznikla, a otiskují svůj program od nejranějšího dětství. Proto mají takový zájem o školství a výchovu."

Zdroj:
Koukolík, F., Drtilová, J. (2006). Vzpoura deprivantů. Praha: Galén, str. 63-65.
21. 04. 2010 | 11:11

Ládik napsal(a):

Luba,
dobrá náhoda - včera jsem to objednával, cítil jsem mezeru; na Kosmasu to neměli, v ABZ ano...
21. 04. 2010 | 11:16

skeptický napsal(a):

A ženská to musela zkazit.A skončilo to happyendem.Svatbou.

Tak si to chlapec přehrál ještě jednou.Z druhé strany.

Týrání bezbranných vězňú a zajatců je vůbec americká oblíbená zábava.Proč varování minulosti,je to tu stále.

Kdysi se sadismus spojoval se zbabělostí.
21. 04. 2010 | 11:19

Bara napsal(a):

Já mám z toho poučení, že politik prostě nemůže být dobrý člověk čistě z toho důvodu, že ochutná moc. To je hrozné pomyšlení, že ať bude vláda modrá, oranžová, nebo jakákoliv jiná, vždycky bude špatná. Mimochodem je zajímavé, že v tom experimentu byli samí chlapi. Jak by se asi chovaly ženy?
21. 04. 2010 | 11:26

Michal Macek napsal(a):

ladik:

napsal ste:

"Zajímavější by byl experiment, kdy by vězni neměli dozorce, ale nemohli by z věznice. Snad takový experiment byl. (???)"

nevim jestli byl takovy experiment ale jeden muj znamy sedel nekolik let ve veyeni v ekvadoru a tam to prej tak chodi.doyorci pry chodi dovnitr mezi vezne jen 1x denne - posbirat mrtvoly
21. 04. 2010 | 11:26

Luba napsal(a):

Za mimořádně úspěšného a přitom ukázkového ofenzívního deprivanta považuji Václava Klause a jeho Hradní kliku - kreacionistu Hájka, pervezního demagoga Jakla, vzyvatele obludnosti Knížáka, z oranžové mafie pak Vůdce Paroubka, doktorissima Ratha, z akademické obce je obzvláště pozoruhodným exemplářem exděkan Kindl (bývalý Klausův poradce) a spol.
Z justice pak na "deprivanství" vypadá zatím nesouzená Madam Vesecká či již odsouzený soudce Berka.
21. 04. 2010 | 11:30

MaB napsal(a):

to vlk
Straší mi v hlavě tato vaše poznámka: "...Jen my to nejspíš teď umíme detailněji popsat a rozvést. Nicméně neumíme to ani řešit ani tomu zabránit."

Lidstvo si v průběhu staletí a tisíciletí vytvořilo mnohé mechanismy, které mají destruktivní stránky lidské povahy regulovat. Protože je tehdy neuměli "detailněji popsat a rozvést", tak se jaksi stalo, že se důvod vytratil a zbyla jen slupka a smysl se vytratil, třeba v náboženství. Anebo se zkomplikoval tak, že není přehledný ani pro odborníky, např. právo.

My dnes věříme, že stačí věda a trh, aby vše fungovalo, jak má a přitom si nevšímáme, že svěřujeme jaderný knoflík šimpanzovi. Čímž nemyslím nikoho konkrétního, zejména ne Obamu, kterého si docela vážím.
21. 04. 2010 | 11:37

Ládik napsal(a):

Michal Macek:
Myslím, že mezi vězni se bez dozorců vytvoří hierarchie, snad podle klíče "silnější vyhrává". Na Bounty vysadili Bligha a v podstatě taky zavládla anarchie. Ve společnosti - demokratické - která má volené dozorce, už máme pytlíky na hlavách taky. A z venku nikdo nepřijde, kdo by to zarazil. Ve volbách zvolíme další (lepší) dozorce, kteří okusí moc a zase uvidíme...
21. 04. 2010 | 11:38

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,mám ve své paměti rozdílné chování těch samých jedinců ve třch rozdílných situacích.Sport,kolektivní hry.

Soustředění za účelem zvýšení "fyzičky".

Soustředění za účelem rozdělit skupinu na A,B družstva.

Soustředění před významným zápasem.

Málokdo zůstane ve všech situacích "morálně stejný".Tady se vždycky dělilo,kdo je kdo.Tady vždycky padaly masky,spoluhráček,vedení,trenérů,dalších.
Pro život moc poučné.
Když jsem pak byla na místě trenéra,dávala jsem pěkně bacha,abych to všechno ustála jak náleží,emoce druhých i vlastní.Tužka.
21. 04. 2010 | 11:39

jaryn napsal(a):

Většina z nás může mít podobnou zkušenost, zvláště ti rozvedení a ti, kteří nepojali za manželku první ženskou, se kterou si začali:
některé (někteří) naši protejšky z nás trvale dostávají to nejlepší, jiné opak. Máme v sobě víc osob, ale vidět je vždy jen jedna, jakýsi "součet", ovšem součet v daných podmínkách. Podmínky určují, jaký bude "výsledek" součtu.
Žena vedle jednoho chlapa chřadne, vedle jiného kvete. A stejné to je i naopak.
Jaký důvod v tom asi může být, pokud to není prostředím, v daném případě tedy svým protějškem - partnerem?
21. 04. 2010 | 12:05

otokar napsal(a):

Řídím se v životě heslem: Ať děláš cokoliv,zůstaň člověkem.Není to složité a pomáhá v situacích, kdy by jeden mohl balancovat.Už u toho zůstanu.
21. 04. 2010 | 13:00

Líný černý pes napsal(a):

Hmm, docela by mne zajímalo, jak by experiment probíhal, kdyby bylo vězňům i dozorcům před zahájemním experimentu sděleno, že si to za týden vymění.
21. 04. 2010 | 13:12

vlk napsal(a):

MaB
nestrašte... I bez toho šimpanze je na světě hrůzy dost a dost

Paní LČP
ten druhý podobný experiment , o kterém se zmiňuji, tak ten byl na principu výměny rolí postaven... A přesto to moc nefungovalo. Dozorci se prostě veli rychle stali opravdovými dozorci...Ale jsou to jen střípk y vzpomínek na poměrně velký článek , který s e tím zabýval. Je to už dlouho.
21. 04. 2010 | 13:26

paco napsal(a):

Sice pro mnohe laiky vsechno, co provede nejaky vedec v Americe, zejmena v Kalifornii, je temer Bozim dilem a vysledky se pak pouzivaji jako argumentacni kladivo na pochybovace, mne porad nejake pochybnosti ohledne univerzalnosti vysledku a zaveru hlodaji. Hlavne proto, ze podobne experimenty organizuje zivot kolem nas dnes a denne. I kdyz v mene drastickem provedeni.
Nevzpominate si treba na nejakou sekretarku, ktera byla vzdy aspon trochu zamilovana do sefa, rozumej do osoby sedici za sefofskymi dvermi par metru od ni? Vymenila se vedouci osoba, vymenil se i objekt lasky, pritom samotny cit byl pokazde uprimny, zadne vtirani se do prizne. Nicmene mimo pracoviste vsichni zucastneni byli jakz-takz v klidu a jen vyjimecne hrozila rodinna krize nebo vrazda ze zarlivosti.
Proto (jelikoz specialne o Zimbardove experimentu jsem nic detailniho necetl) se ptam: chodili ti dozorci po skonceni pracovni doby domu anebo je experimentator minil dusit na "pracovisti" 24 hodin denne po cele planovane dva tydny? Zminka v blogerove textu o tom, ze Zimbardova pritelkyne zahledla vezne "vecer pri ceste do koupelny" by naznacovala druhou moznost. Potom se nedivim, ze teto hre propadli vsichni tak dukladne. Kdyby se experiment omezil na 8 hodin denne, mozna by i vysledek byl jiny.
Dalsi moje pochybnost se tyka snahy experimentatora v prubehu hry priostrovat podminky, jako napriklad iniciovanim hladovky nahradnich veznu. Urcite byly tam i jine podobne pokusy. Co kdyby se tem dvema skupinam nechala moznost zit ten svuj bacharsko-muklovsky zivot uplne vsednim zpusobem bez dramatizujicich vstupu vedouciho? Mozna by na vystupu nalezli docela zajimavou symbiozu a sporadanou socialni strukturu, ktera by az nudne pripominala bezne spolecenske rozvrstveni a vzajemnou zavislost jake potkate kdekoli na zemekouli (vcetne skutecnych veznic). Ostatne, co je ve vezeni nejhorsi? Zdaleka ne bachar, nybrz teror spoluveznu, pro ktery zadna oficialni pravidla neplati.
Zkratka, pokud autor blogu (a nekteri diskutujici, kteri se hozene kosti nadsene chopili s obvyklymi "antiautoritarskymi" proklamacemi) chtel rici, ze komukoli date do rukou moc, z toho vytvorite sadistu, tak rikam, ze tento experiment jako dukaz hodne kulha. Kdyz jedinci jsou vystaveni neustalemu stridani spolecenskych roli (a prave toto je udelem kazdeho smrtelnika od kolebky do hrobu), tak na soustavne pestovani dr. Mengeleho v sobe skoro nikdy nedostanou prilezitost. Nastesti.
21. 04. 2010 | 13:56

Germanicus napsal(a):

Dalších příkladů z reálné praxe se nabízí celá řada (šikana na vojně, ve škole, v zaměstnání a pod.).
Kapitolou samotnou pro sebe je náš poslanecký sbor. Ve své většině normální slušní a bezúhonní lidé se ze dne na den stanou poslanci a co to s nimi udělá...
21. 04. 2010 | 14:25

zdenekmihalco napsal(a):

Luba

Dobrý den, díky za uvedenou citaci. Knihu mám doma dlouho připravenou k přečtení, tak teď ji konečně otevřu.
Zdraví Zdeněk Mihalco
21. 04. 2010 | 14:36

Luba napsal(a):

Pane Mihalco,
zdravím!

Sám jsem "Vzpouru" poprvé četl před asi čtrnácti lety v jejím prvním vydání. Zhltl jsem ji cca za 24 hodin a měl jsem z toho týdenní depku.
Vskutku neradostné čtení ...
21. 04. 2010 | 14:46

zdenekmihalco napsal(a):

Luba
Vyhradím si na to tento víkend :)

K tématu "Vzpoura deprivantů" video zde
http://video.google.com/vid...

ZM
21. 04. 2010 | 15:17

stejskal napsal(a):

Díky, pane Lubo,

s tím nelze než souhlasit. Nicméně i tak je mezi deprivanty nezanedbatelná část těch, kteří o vzdělání neusilují či nemají na to, aby nějakého vyššího dosáhli. Ti pak svojí deprivaci kompenzují šikanou ostatních podle svých vlastních možností (stačí na to sedět za poštovní přepážkou či kontrolovat jízdenky). Naopak nejen deprivanti usilují o vzdělání, aby mohli dosáhnout postavení, které jim propůjčuje moc nad jinými.

Nevím, jestli se někdo pokusil výše uvedené kvantifikovat (skoto bych si tipl, že ne), eo ipso je myslím Vámi uvedená hypotéza (první příspěvek pod blogem, druhý odstavec) nedoložitelná (nelze myslím potvrdit ani vyvrátit, že by podobný experiment dopadl stejně bez ohledu na vzdělání jeho účastníků).

Já si snad tu Vzpouru deprivantů přečtu znovu ;-)

Libor Stejskal
21. 04. 2010 | 15:24

schmuck napsal(a):

Zajímá mě jaký dopad mohlo mít na experiment to, že se ti lidé nechali najmout. Šlo defacto o žoldáky. Lidé, kteří za peníze udělají cokoliv a chtějí odvést dobrou práci a mít pocit, že si na ty peníze poctivě vydělali. Tudíž své role hráli, tak jak se od nich zřejmě očekávalo, příp. jak měli zafixováno z médií či na základě vlastních představ o oněch rolích. To mohlo podstatným způsobem zkreslit výsledek experimentu bez ohledu na psychologické posudky vybraných účastníků, nehledě na to, že psychologická profilace v 70. letech ještě zřejmě nebyla tak rozvinutá.
21. 04. 2010 | 15:33

zdenekmihalco napsal(a):

Luba, stejskal

fakt je, že třeba na VŠ jsem zaznamenal skupinu takových jedinců (motivace pro vzdělávání byly u mnohých dost pochybné). Aneb vzdělání jako jedna z cest, jak se dostat k moci/ovládat druhé/či aspoň ohromit ženu/muže.
21. 04. 2010 | 15:38

alesdrobek napsal(a):

vlk:
"dej blbci funkci a uvidíš, jak vypadá peklo"

To poučení ze Zimbardova experimentu je ale jiné, řekl bych dokonce propastně jiné: "Dej KOMUKOLI funkci, a uvidíš, jak vypadá peklo."

To je IMO zjištění, které má pro sociologii a politologii a společnost jako celek obrovský dopad. Spousta lidí totiž věří, že na tom mít státní úřady a funkcionáře s rozsáhlými pravomocemi a rozpočty není nic špatného, jen to chce do nich dosadit ty "zodpovědné osoby".

Zimbardo potvrzuje to, co většina občanů postkomunistických zemí dávno ví - problém korupce a všeobecného politického marasmu není v tom, že bychom z našich řad nedokázali vybrat do odpovědných funkcí slušné a poctivé lidi, ale v samotné existenci těch funkcí.

Smutným faktem bohužel je, že když už se do nějaké vysoké funkce dostane normální slušný člověk a ne hrabivý lump (což se děje vzácně), tak ho ta funkce "zkazí", jako se to stalo normálním slušným vysokoškolákům v Zimbardově experimentu.
21. 04. 2010 | 15:39

L. Lašek napsal(a):

To Ladik:
Ten pokus tu byl. Jeden ze 2 byl na adrese Praga SVA, Osadní ulice, Praha 7 (dnes prodejna aut). Místo dozorců tam měli jen mříže na oknech a staříka s pistolí na vrátnici. Byl to experiment pro prominentní vězně, kteří neúmyslně porušili zákon nebo způsobili velkou škodu. Makali od rána do noci na soustruhu (náhradní díly pro Praga V3S). Na fotbalové hřiště si šli zahrýt v dvoustupu a za nimi šel jejich strážný. Pronájem hřiště zaplatili veřejně prospěšnými pracemi. Vídal jsem je před rokem jako soused často. Znal jsem jednoho - autohavárie, neúmyslné zabití jiné osoby (byl také v TV).
LL
21. 04. 2010 | 15:41

alesdrobek napsal(a):

Ostatně už před více než sto lety řekl Lord Acton: "Moc má sklon korumpovat a absolutní moc korumpuje absolutně."
21. 04. 2010 | 15:42

stejskal napsal(a):

Určitě je takových řada, Zdeňku.

A také mezi vojáky, policisty, kontrolory, revizory, pracovníky bezpečnostních agentur, různými pořadateli, no prostě profesemi či aktivitami, kde člověk žádné vyšší vzdělání nepotřebuje.

Jde jen o to, že dle mého soudu neexistuje jednoznačná kauzalita mezi snahou získat vzdělání a deprivací projevující se touhou ovládat druhé. Nic více, nic méně ;-)

Libor Stejskal
21. 04. 2010 | 15:43

george napsal(a):

Heuréka, prof.MUDr. František Koukolík Dr.Sc. byl objeven a bude čten. Dáme na modlení, rozumět tomu nebudete tak jako ho zmateně interpretuje paní/pan Luba. S neznalostí CNS je vedle a vykládá a aplikuje podle své osobní animozity...jak se to hodí, do které škatulky zařadit toho, nebo jiného. Ta atero zalepí cévy docela dobře, ale lepit sem svoje elaboráty Koukolíka to je tak normální, až Bluetooth v počítači zmodral.
Co takhle paní Lubo, použít Koukolíkovo kritické myšlení?
http://ninivemail.blogspot....
21. 04. 2010 | 15:43

stejskal napsal(a):

Vidím to stejně, pane Drobku.

A jedinou obranou je střídání moci na základě soutěže o moc (ne ideálním stavem, ale prakticky jediným dosud známým mechanismem, který toto dokáže alespoň trochu a někdy kompenzovat).

Libor Stejskal
21. 04. 2010 | 15:47

Kanalnik napsal(a):

Vsechno se odviji od toho, jak vnitrne silny a hodnotove postaveny je jedinec a jak ustoji svoje okoli.

Hlavni roli podle meho nazoru hralo to, ze vsichni jedinci patrili do jedne ze skupin.

Dovolim si tvrdit, ze ve skupine dozorcu doslo k tomu, co ja osobne nazyvam 'skupinova manipulace', kdy se vsichni navzajem ovlivnovali a postupne se dopracovali az k jevum jako sexualni ponizovani 'veznu' ci jinym 'zajimavostem'. Asi se nenasel nikdo z nich, kdo by se tomu postavil, a normalni vnitrni brzdy selhaly ve vsech dozorcich diky tomu, ze se vzajemne (predpokladam ze predevsim mimoslovne, podvedome) znovu a znovu ujistovali o tom, ze udelat veznum to ci ono je ok (s privodnim pocitem koletkivni moci). Asi nikdo z nich nemel vnitrni silu na to, aby si zachoval odstup.

Ale vyjmete jednoho dozorce z jeho skupiny a postavte ho pred skupinu veznu samotneho, vysledek bude jiny.

Kolektivismus funguje na obou stranach. Ladikovy priklady jsou toho dukazem, stejne jako koncentracni tabory ci jen obycejni stranici v nekterych ceskych stranach, priklady najdeme i ve skolach.
21. 04. 2010 | 15:49

Josef Orel napsal(a):

Jak chutná moc? Ten chuťový apetit vidíme dennodenně na servilních televizních obrazovkách už od r.1948 a v současné době už politikům nevadí ani to, že chuť moci se změnila v chuť moči. Snažím se právě toto ironizovat na svém blogu http://joseforel.blogspot.com
Nejsrandovnější na celé smradlavé a štiplavé chuti moci je skutečnost, že tuto pachuť nám servírují lidé typu Štětiny a jemu podobných, kteří si myslí, že zaháněním komunistů do děr si vyčistí svoje špinavé svědomí a každého, kdo s nimi nesouhlasí okamžitě napadají jako sršni.
21. 04. 2010 | 16:02

zdenekmihalco napsal(a):

stejskal, alešdrobek

Ano, souhlasím. Kromě střídání moci je tu myslím ještě - Alešem Drobkem naznačená - jedna "obrana". Totiž čím míň funkcí, tím líp. A čím míň funkcionářů, típ líp. Zdá se ale, že je teď tendence v Evropě spíše opačná...
zm
21. 04. 2010 | 16:09

student napsal(a):

"Překvapením bylo, že spoluvězni je vnímali jako jedince vyvolávající problémy, a nikoli jako kolegy, kteří jim chtějí pomoci. Když bylo vězňům oznámeno, že jeden jejich druh bude propuštěn ze samovazby, pokud se ostatní vzdají svého prostěradla, všichni až na jednoho to odmítli udělat."
Že se prozatimní dozorci chovali jako hovada, mě nepřekvapuje. Natolik už lidi znám. Ale ta pasáž o prozatimních vězních mě zaráží. Nebyli to náhodou dobrovolníci z Prahy ?
21. 04. 2010 | 16:13

Milan Horký napsal(a):

Kdždý z nás má potřebu být v životě vlivný. A to co nejvíce. Forma jakou si svůj vliv utváříme může být různá. Stejně jako kvalita s jakou se vlivu ostatních umíme bránit.

Schválně se mrkněte, jak "vypadá" faktor vlivu měřený pomocí snímání asociačních procesů mozku v české populaci. No a jen tak pro legraci si zkuste v jaké "kolonce" vidíte sami sebe.

Možná sami volíte strategie jako deprivanti v podání profesora Koukolíka, ale nevšímáte si toho :-) Stejně jako oni.

http://www.barvyzivota.cz/d...
21. 04. 2010 | 16:17

george napsal(a):

Když je v článku řeč o heroickém jednání(chování) připomenu si Caesara a Obamu (Ano, my můžeme) proč nemít vzory, když byly a jsou (možná je nechceme vidět)jsou překryty deprivanty na scéně? Udělejme si pořádek na dvorku, trpělivě, kriticky a důsledně...
Příklad síly vůle a víry ve vlastní šťastnou hvězdu:
http://credo-e.blogspot.com/
21. 04. 2010 | 16:55

stále rebel napsal(a):

To, co je popisováno v článku pokládám spíše za divadýlko, než za psychologický experiment, který by měl něco dokazovat. Mládí se musí nějak vydovádět.

Koukolík: Mocenská posedlost je stav, při němž se mocenská pýcha a / nebo mocenská závislost kombinují se stupiditou
http://www.blisty.cz/art/51...

Koukolík O vlivu a moci.
http://www.rozhlas.cz/defau...
21. 04. 2010 | 17:11

george napsal(a):

Když to stále rebel už načal, přidám stručné zpracování přednášky pana prof. MUDr. Koukolíka Dr.Sc Přikládáná videa a fotografie mají leckde sílu vypovídací a jsou vybrána k tématu i relaxaci, pokud je něco náročné tak jim neříkejte ošklivými slovy...
http://niniveskal.blogspot....
Pozn.: populárně vědecké poznatky jsou někdy náročné a musí se číst vícekrát.Pokud porozumíte, zaručuji, že váš pohled na svět se náhle změní. Pokud neporozumíte, jděte do hospody na pivo.
21. 04. 2010 | 17:24

Luba napsal(a):

george,
je mi celkem jedno, jak zrovna Vy dezinterpretujete Koukolíka a kdy jste ho ráčil objevit.

Dr. Koukolíka považuji za našeho nejlepšího popularizátora vědy.
Za člověka, který se dlouhodobě angažuje v šíření nejnovějších vědeckých poznatků a v popularizaci konceptu třetí kultury. Za to mu patří velký dík.

Mám od něj celou knihovnu, krom "Demence", "Schizofrenie" a jeho posledního díla "Jak si lidé hrají". Musím doplnit sbírku ...

Ovšem,
jeho dílo není třeba zbožňovat či přeceňovat. Psychologové ho třeba kritizují za jeho volné zacházení s některými pojmy, např. právě u jím zaváděné definice deprivantů, nebo za to, že ze Sternbergovy "Kognitivní psychologie" udělal svým překladem poněkud jinou knihu :)

P.S.:
Vámi uvedený zdroj je poněkud nesolidní - malým písmem je připsáno, že slova patří doktoru Koukolíkovi, ale není uvedeno, kde to internetový zloděj myšlenek sebral - dokonce ani to, proč ke své sebeprezentaci zneužívá myslitelovo jméno.

Nyní Vám předvedu, jak se to dělá:

Koukolík (2002) o kritickém myšlení píše:
"Kritické myšlení má dvě složky: jednak množinu dovedností umožňujících rozlišovat, vnímat, zpracovávat a tvořit informace, jednak využití těchto dovedností v životě.
Tím se kritické myšlení liší od pouhé intelektuální zručnosti.
Na kritické myšlení se vztahují obecné intelektuální standardy. Je jich sedm (Elder and Paul in Koukolík, 2002):

1. Jasnost (clarity). (...)
2. Přesnost (accuracy). (...)
3. Určitost (precision). (...)
4. Věcnost (relevance). (...)
5. Hloubka (depth). (...)
6. Šířka (breath). (...)
7. Logika (logic). (...)

Kritickému myšlení se musíme učit po celý život. Není to nic lehkého. Kritické myšlení není stav, ale proces a vytrvalá práce. I lidé dobře vycvičení v kritickém myšlení něco nerozliší, mýlí se, mohou být obětí vlastní nebo cizí, popřípadě skupinové stupidity."

Zdroj:
Koukolík, F., Drtilová, J. (2002). Základy stupidologie: Život s deprivanty II. Praha: Galén, str. 64-66.

Vám osobně bych pak doporučil řádně přelouskat "Teorii omezené racionality", str. 31.
21. 04. 2010 | 17:34

MaB napsal(a):

panové drobku, stejskale a mihalco
Obávám se, že jste pod vlivem dobového tance, který vytrvale opakuje (jako ta koukolíkovská propaganda), že čím méně státu, tím lépe.

Tenhle problém není ve státu a jím zřizovaných funkcích, problém moci platí ve všech institucích, které lidé vytvářejí, včetně firem nebo samosprávných/občanských sdružení.
21. 04. 2010 | 17:57

97 napsal(a):

Je o tom výborný film Das Experiment (děj přenesený do Německa, trochu přikrášlen závěr, ale jinak dost dle reálu) http://www.imdb.com/title/t...
21. 04. 2010 | 17:59

george napsal(a):

Ad pan/paní Luba: Výborně, pěkně psáno a srozumitelně, kdo se učí umí a jsem rád, že stimulace center byla účinná. Oba máme knihovny a rádi přesné poznatky pana profesora. Jako jeho žák ho cituji tak často jak je příležitost a bluetooth mi často modrá (Logitech)
Jen se mi zdálo, že vaše myšlení je poněkud líné, ale poslední text je dobrý(i čitelný), tedy zůstanem v úrovni diskuze ne polemiky (oba ho máme rádi) Na mých webech jsou jeho foto a spousta odkazů.I zdroje. Vyhledávače jsou na každé stránce 3x (zkuste prohledat)26 webových stránek!
21. 04. 2010 | 18:10

Luba napsal(a):

Zajímavou, a přitom méně známou knihou ja ta, od psychoanalyticky orientovaného psychologa Arno Gruena "Šílenství normality".
Psychoanalýza je sice směrem spekulativním, přesto svým jazykem popisuje velmi cennou část zkušenostního světa.

Krátký citát z předmluvy:
"Zatímco jsou pokládány za blázny ti, kteří již nesnesou ztrátu lidských hodnot ve skutečném světě, potrzuje se "normálnost" těch, kteří se rozloučili se svými lidskými kořeny.

A zrovna ty pověřujeme mocí a rozhodováním o našem životě a o naší budoucnosti.

Myslíme, že oni mají správný přístup ke skutečnosti a že s ní umějí zacházet. Avšak soulad se skutečností není jediné měřítko, podle kterého lze zjistit duševní nemoc či zdraví člověka. Naopak.

Musíme se ptát, do jaké míry je jednotlivec schopen či zproštěn svých lidských citů jako např. zoufalství, lidských vnímání jako třeba empatie a lidských pocitů jako je nadšení apod. (...)

Druhá kapitola se zabývá sebenenávistí a jejím původem: základnou lží, která zamlčuje vlastní podíl na vlastním utlačování.

Pokud jsme odmítli vlastní já, protože by bylo ohrozilo vlastní mocenskou pozici, touha po pomstě začne určovat náš život.

Budeme trvat na tom, aby jiní nás milovali za to, že jim ubližujeme, což nezřídka dokonce někdy vydáváme za dobrodinnost. (Nemuseli jsme za našeho dětství milovat rodiče za to, že nám ubližovali, jelikož měli na mysli jedině naše dobro?)

Odštěpené já se nemůže vypořádat s vlastním podrobením se a s kolaborací, a proto tvrzení rodičů, že kladli své požadavky z lásky, musí být akceptováno a zastáváno. Jménem takovéto rodičovské "lásky" a "péče" se etabluje moc nad jinými lidmi.

Používám v této souvislosti příklady z třetí říše, ne proto, že nacisté byli Němci, nýbrž proto, že německý fašismus obzvláště výstižně objasňuje vývoj, který lze pozorovat všude tam, kde jsou lidé odděleni od svého nitra.

S koncem třetí říše nezmizely předpoklady k takovým směrům vývoje.

Nadále se tříbí zevní vzhled místo lidské podstty, nadále se odměňuje přizpůsobivost místo vnitřní nezávislosti.
Dnes si tyto předpoklady dávají více než kdy dříve nátěr "humanismu" a "lidumilství".

Hrůza se skrývá čím dál častěji za usměvavými obličeji a tváří se přátelsky a zdánlivě ohleduplně. Proto se stalo těžší poznat skutečnou nemoc naší doby. (...)

Zdroj:
Gruen, A. (2001). Šílenství normality. Praha: Lumír Nahodil, str. 8-9.
http://www.knihkup.cz/kniha...

Za motto si autor zvolil citát z díla Jakoba Wassermanna "Případ Mauritius":
"Já si totiž myslím, že o dobru a zlu nerozhoduje styk lidí mezi sebou, nýbrž jedině zacházení člověka sama se sebou."
21. 04. 2010 | 18:26

Luba napsal(a):

george,
s tím, že mé "myšlení je poněkud líné" jste se trefil hřebíčkem do hlavičky. Také mám takový pocit.

Demence neúprosně nastupuje - měl bych si o ní něco přečíst ...
21. 04. 2010 | 18:31

Luba napsal(a):

MaB,
jakápak Koukolíkovská propaganda?
Koukolík je prostě nesmírně pracovitý člověk - narozdíl od svých potenciálních konkurentů.
A nechybí mu didaktické schopnosti.

A kde jste proboha vyčetl, že Koukolík vytyčil heslo:
"Čím méně státu, tím lépe?"

Koukolík se zabývá "všelidskými" vlastnostmi, jako je omezená racionalita, stupidita, vliv emocí na rozhodování, dále destruktivitou, kritizuje ekonomy v politice - a jejich nadšení pro paradigma "Teorie her", které je vynálezem nositele Nobelovky za ekonomii, matematika a paranoidního schizofrenika Johna F. Nashe.

Koukolík je kritikem vražedné lidské blbosti, nikoli nadšencem pro malý stát a sociální slepotu.
21. 04. 2010 | 18:54

Make napsal(a):

Jen pro upřesnění - pro Zimbarda jsem vytvářel dynamický model zmíněného experimentu, šlo o zpracování pěti sociálních "proměnných" - míry sebekontroly, odporu věznů, hostility dozorců, strachu vězňů a míry solidarity. Ve všech případech se jednalo o jedince vybrané validizovanými psychologickými testy a všichni, kteří neprošli z důvodu nevhodné struktury osobnosti (vysoká míra agresivity atd.) byli vyřazeni. Zimbardo sám se zcela identifikoval s rolí "ředitele věznice" - komentoval to slovy (volně překládám) "ty vole (to jako já) měl jsem ruce za zády, procházel jsem se po chodbě věznice a užíval si tu moc". Když se dozvěděl, že vězni plánují útěk, navštívil místní oddělení policie a požadoval od oficiálních autorit zásah(!) proti vězňům...
Jak bylo uvedeno, šlo o zkoumání hypotézy, zda struktura systému a politiky determinují chování entit, které se v rámci systému vyskytují. Což bylo nepochybně potvrzeno. Zkuste slušného člověka na rok umístit na finanční úřad...:-)
21. 04. 2010 | 19:07

MaB napsal(a):

Lubo
"koukolíkovská propaganda" = ve smyslu propaganda, jak o ní kriticky hovoří a píše Dr. Koukolík. Kterého mám v oblibě. To jste blbě pochopil.
21. 04. 2010 | 19:18

Tencokida Hnuj napsal(a):

Dnešní "moderní" člověk se manipulaci nijak nebrání. Spíše ji vyhledává. Neboť mu pomáhá přemoci strach ze svobody. Manipulátoři (vláda, instituce, reklama, marketing, náboženské sekty etc.) totiž rozhodnou za něj. A on ty vzorce chování přijme, zdánlivě se s nimi navenek ztotožní, neb je to společensky žádoucí a nakonec i pro něj samotného výhodné. Tedy co se "kvality života " týče.
Otázkou však je, nakolik je jedinec s touto svojí společenskou životní situací, či spíše s tímto svým osobním neosobním postojem nepostojem, ztotožněn. Zda motivace, které jej do takového postavení "dopravily", vycházejí skutečně z jeho nitra, či jsou pouze bohapustou, i když pro společnost jistě přínosnou racionalizací. A tedy vlastně lží. Na sobě samém.
Toť dilema, byť neuvědomělé. Ale Pandořinu skříňku svých skutečných přání, obav, nejistot a ambicí chce a umí otevřít málokdo z nás.

Proto to uvolnění latentních agresivních sil v případě, že je situace, takové jednání umožňující, legalizována oficiální autoritou - manipulátorem. Proto to potěšení z patologického chování. Ventil se uvolní, pára může ven, kompenzační bakchanálie vypuká plnou silou.
Následuje prudká expanze potlačované individuality, která je násobená tím více, že je sdílena a prováděna ostatními jedinci stejnými či podobnými motivacemi vedenými, takto v bohulibém útvaru zvaném neuvědomělé stádo.
A neuvědomělé stádo, jak známo, nemá žádné svědomí.

Ten pokus by zřejmě skončil krvavou katarzí a zjištěním, že násilí plodí jen násilí. A že moci, pokud utahuje šroub příliš velkou silou, hrozí, že šroub praskne a ona sama (tedy moc) se roztříští na kousky.

Tedy nic nového pod Sluncem.

Banální záležitost, řeklo by se.
To však jen pokud by takovéhle pokusy, pokud se dělají ve velkém a za asistence bodáků, nekončily o mnoho tragičtěji, než ten pokus pana Zimbarda.

P.S. "Moudrý člověk může být užitečný jenom jako člověk, ne jako kus hlíny, který chrání noru před průvanem, takovou službu zvládne i jeho prach. "

(H.D. Thoreau : Občanská neposlušnost)

Díky Lubovi za několik rekomendací na literaturu.

Mějte se.
21. 04. 2010 | 19:19

Smir napsal(a):

No on ten experiment měl ale i své kritiky a není úplně průkazný.

Wikipedia:

Závěry a kritika

Hlavní závěr, který Zimbardo učinil z tohoto experimentu, byl názor, že brutální zločiny například v době války nejsou dílem žádných psychopatů ani lidských zrůd, ale obyčejných lidí, vystavených nepřekonatelnému tlaku okolností.

Za tento postoj i za experiment samotný byl často kritizován, a to z různých pozic:
Reprezentativita pokusu byla zpochybňována pro příliš malý počet studentů.
Zimbardovi bylo vyčítáno, že svými závěry odebírá člověku zodpovědnost za jeho jednání, když vše může být vysvětleno jako tlak okolností.
Experiment byl opakovaně označen za neetický. Zimbardo oproti tomu tvrdil, že nezaznamenal žádné dlouhodobé poškození účastníků experimentu.
Vězni i dozorci věděli, že se jedná o experiment, který jednou skončí a za účast na něm byli placeni. Tuto situaci lze těžko srovnávat s dozorci ve vyhlazovacích táborech a jejich obětmi, kteří zabíjeli a umírali doopravdy.
V chování dozorců lze pozorovat velké rozdíly, dané charakterem dozorců a vězňů, nikoliv situací. V dokumentu Tichá zuřivost, jehož scénář zpracoval sám experimentátor Philip Zimbardo se většinou objevuje stále ten samý dozorce, který aktivně vymýšlí způsoby, jak ponižovat vězně.

Já si k tomu dovolím dodat svůj poznatek: národně kulturní předpoklady.
Dva apůl roku žiju v USA a jak jsem vysledoval Američané se vyznačují obecně velkou docilitou.

Čili poslechnou co se jim řekne. Ačkoliv mohli, kdykoliv skončit v průběhu experimentu nikdo neřekl, hele tohle už je blbost, je to hra a já končim - tady vracím prachy a dál nehraju.
Tady jsou dost zvyklí posloucgat autority a když už to jednou dohodli, tak v tom pokračují, protože dohoda se drží.

Dalšim nezpochybnitelným argumentem proti závěrům toho experimentu je, že se stále jednalo o hru. To znamená, źe dotyční vězni vědéli, že to "není život" a skončí to v přesně daném okamžiku za dva týdny. V zásadě se to dá shrnout do poznatku, prostě to tady vydržim ty dva týdny (stejně jako vydržim v práci do třech, pak to balím a jdu domů)

To se samozřejmě s vězni v koncentráku, připadně s dozorci v Abu Ghrajbu nedá srovnávat.

Takže celý ten experiment má docela dost mezer.

Zimbardo pak poměrně velkou čast kariéry založil na něm a dodnes Vám nabízí, že si můžete koupit od něj videa z experimentu a detaily studie atd. atd
21. 04. 2010 | 19:24

Luba napsal(a):

MaB,
vidíte! - Jsem holt stupidní :)
Ale snažím se s tím bojovat.
21. 04. 2010 | 19:35

Majka napsal(a):

Když jsem četla o tom experimentu,myslela jsem na to, o čem píše smír.
Jakou roli v tom hrálo to, že to nebylo "doopravdy". ˇUčastníci mohli kdykoliv ze "hry" vystoupit, ale neudělali to - možná proto, aby si dokázali, že něco vydrží? Nebo nechtěli přijít o svou odměnu? (Skutečný vězeň by vězení opustil, kdyby mohl.) A protože věděli, že je to jen "hra", možná i trochu "Přehrávali", dělali ze sebe dozorce co nejdozorcovatější?
Také mě zaujalo, že "vězni" v experimentu s "dozorci" vlastně spolupracovali, místo aby se na ně snažili nějak vyzrát, jako to dělají skuteční vězni.
21. 04. 2010 | 19:44

Radkin Honzak napsal(a):

Make napsal(a):
Jen pro upřesnění - pro Zimbarda jsem vytvářel dynamický model zmíněného experimentu

Byl bych Vám velmi vděčný za poskytnutí většího množství osobních vzpomínek a prosím tedy, jestli bych Vás směl přes pana Stejskala kontaktovat. Děkuji mnohokrát předem.

Radkin Honzák
21. 04. 2010 | 19:54

Luba napsal(a):

Majko,
Vy jste někdy byla v báni?
Tak povídejte - jaké to tam bylo?
Byly tam fajn holky?
21. 04. 2010 | 20:01

Luba napsal(a):

Ne, Majko,
vězni skutečně s dozorci spolupracují - tam žádná velká nevraživost nepanuje.
Každý dělá to, co má. Dozorci jsou v práci a starají se o bezpečnost a dobro vězňů,
a odsouzení mají střechu nad hlavou, večerní zprávy a pravidelnou stravu.

Kdyby to v krimu fungovalo jako ve "Stanfordském experimentu", dlouho by nepřežili jak dozorci, tak vězni.

Zimbardovi probandi měli o tom, jak to ve věznici chodí, naprosto falešnou a nereálnou představu, jako máte Vy.
Kdyby věznici nevedl psycholog, ale zkušený kriminálník, asi by to probíhalo o dost humánněji :)
21. 04. 2010 | 20:24

Luba napsal(a):

Pane doktore,
jinak hezké - o té zamilované studentce jsem nevěděl.

Inu - podíl ženské něhy na kultivaci zvířete.

Ale,
takové řízené experimenty myslím nemají smysl - lépe řečeno, jsou zavádějící, protože navozená situace je umělá - i když se snaží o realistično.
Realita to prostě není.
Etiku ponechme stranou.

Daleko cennější jsou podrobné případové studie. Zúčastěné pozorování, terénní výzkum.
Všude kolem se dějí hrozné věci, jen se o tom včas dozvědět.
21. 04. 2010 | 21:13

Pošuk psychiatr Ráth napsal(a):

Je zajímavé, že pošuci doktoři vždy experimentují s chudáky. Ať to byl Mengele, sovětští a čeští komunističtí psychiatři atd. Psychiatři by měli vybrat pokusné lidi jen ze své branže. Vězni měli IQ 100 a méně. Bij a bij a bij pošuka psychiatrického po hlavě.
21. 04. 2010 | 21:20

Luba napsal(a):

Mimochodem,
zneužitím moci se dá nazvat i novinářská skandalizace žertíku s odvoláním neodvolatelného pána Hradu z klávesnice teologa Bartoše:

Lékaři vs. Klaus: Kdo všechno o plánu věděl

http://www.prvnizpravy.cz/z...

Jak slastné musí být to celování páně profesorissimovy zadnice.
21. 04. 2010 | 22:05

Jan napsal(a):

Zajímavé čtení.
Když už se tu adoruje mistr Koukolík, což je jistě bohulibé, rád bych připoměl také mistra Josefa Šafaříka a jeho Cestou k poslednímu. Je to poněkud jiný soudek. Nicméně moc se tam skloňuje ve všech pádech a je zvána zlem.
Takže, je jedno zda ji dáte deprivantovi nebo klaďasovi, zlo zůstává.
A ještě jsem v textu někde zachytil mem. Hodil by se sem i Dawkins. Jeho nesmrtelný gen mi nikdy úplně neseděl. Mám na to takovou...
Rodíme se s svými geny jako zvěř, deprivanti potencionální, láskou a kulturou nasajeme nějaké ty memy lidství a může se z nás stát člověk. Lidství je jen tenoučká slupička na našem zvířecím těle. V tom bych s panem profesorem lehce zapolemizoval. Nepamatuju si procento jeho deprivantů v společnosti, ale bude do 20ti, já bych to viděl opačně. a možná je to i tak, že většinou nás ta slupička lidství nepokrývá celé, jen občas nějaký cár. Je to ale to nejcenější co máme...
Dobrou.
21. 04. 2010 | 22:35

rop napsal(a):

pro
luba:
to ze nekteré osoby vykazuji znaky deprivantu, neznamena, ze jimi jsou. Dr. Koukolik je bezpochybna kapacita, socialni aspekty vsak nekdy upozaduje /coz neni duvod jej necist).
22. 04. 2010 | 00:12

im napsal(a):

"....jednotlivec může snadno odhodit některé osobnostní charakteristiky, pokud je vystaven situaci, v nichž je mu přidělena určitá role, v tomto případě role autority. Svou úlohu sehrávají sociální a ideologické faktory, které spoluurčují, že se jedinec bude chovat ve shodě s přidělenou rolí a jejími atributy, nikoli podle vlastní úvahy, nebo vnitřního přesvědčení a sdílených hodnot...."

Jak by asi experiment probíhal a dopadl, kdyby se ho účastnily výlučně jen ženy jedné (jakékoliv) národnosti? Nebo jednotlivých určitých národností?
22. 04. 2010 | 00:14

Zdeněk Klingora, Karlovy Vary napsal(a):

Pane doktore, před více, než dvaceti lety mne zaujal film (nedávno podruhé filmově zpracovaný materiál), který logicky nedávala naše, ale západní televize, o experimentu na americké škole; podobný případ, jak lze za m,inimální časový úsek zfanatizovat skupinu osob:
http://www.telegraph.co.uk/...
http://www.documentary24.co...
22. 04. 2010 | 09:11

mys_kancelarska napsal(a):

A co Goldingův "Pán much"?
22. 04. 2010 | 09:30

stejskal napsal(a):

Dobrý den, paní myši,

u dětí se myslím atavistická krutost projevuje daleko otevřeněji (i když zdaleka ne u všech) než u dospělých, kde jí přeci jen občas (a u někoho) více omezuje přijatý (vštípený) mravní kodex apod. To je právě myslím ten rozdíl mezi tím, co je člověku dáno a tím, jak s tím umí (chce) zacházet.

Libor Stejskal
22. 04. 2010 | 10:23

Petra napsal(a):

Otázka je, jaký význam pro nás osobně tento experiment může mít. Pro každého z nás je to určité varování a snad i poučení, že většina z nás je schopna děsivých činů, pokud by se ocitla v určité situaci. Není to řídky jev a prakticky všichni se s tím setkali např. u šikany, na které se většina lidí podílí tím, že mlčí. O tom, že nejsou dobré uzavřené instituce bez kontroly těch, co tam velí, ukazují i skandály z katolických internátních škol nebo kniha a film Spáči - pojednávající o týrání a sexuálním zneužívání malých chlapců v polepšovně.
Tento experiment však neodpovídá na to, jak se lidé chovají po delší době, kdy se na takovou situaci adaptují. Jak psal Viktor Frankl - v koncentráku existovala i solidarita a spolupráce mezi vězni a dokonce i lidskost u některých dozorců. Ač je to těžké, vždy máme volbu. Jak pravil Brumbál v Harry Potterovi - přijde čas, kdy se musíme rozhodnot, jestli půjdeme po té právné nebo po té snadné cestě.
22. 04. 2010 | 10:32

NL napsal(a):

Petra
A kdo byli ti solidární vězni a lidští dozorci? Doufám, že to nebyli nějací deprivanti, kteří šli proti stávajícímu lidskému řádu.
22. 04. 2010 | 11:16

Elena napsal(a):

neviem čo vlastne chcel nam všetkým povedať autor tohto experimentu,

ja v tom vim odkaz, že každý z nas je vezeň aj dozorca zaroveň, len priležitosť robi zlodeja,

možno na nas tak silno dolehaju pravidla tejto spoločnosťi=jungle, ktorá nas stavi raz v poziciu veznev, druhý krát do pozicie dozorcov, spravame sa všetci rovnako , každý podla vybavennosti prírodných DNA, čo v nas zvíťazi , tak sa aj spravame
ak nekto z nas mal predka ľudožruta, ratajte s tým, že príroda vam prípravi svoj experiment, stači aby bola príležitosť a geny ľudožruta sa prejavia v ktitickéj situacie, ked sme zohnané do kuta , všetci sa spravame ako vystrašene zvieratko,
veľa krát som rozmyšlala nad sebou:

ak by predo mnou bolo jedlo, ktoré by som nedokazala prehltnuť,
pitala som sama seba ,
čo by som zvolila, to jedlo na silu,
alebo dobrovolnú smrť,

neviem vám odpovedať , čo by som zvolila,

zaleži na tom aké geny by zvíťazili vo mne v ten kritický osudový moment
22. 04. 2010 | 15:21

VP napsal(a):

Účastníci dobrovolníci věděli, že je to jen jako. A proto role poslušně přehrávali. A snažili se. Jednou jsem viděla filmový snímek z ambulantní skupinové terapie. Pacienti v měli svobodnou vůli do sebe navzájem strkat a nadávat si. Byl tam jeden pacient, který to nechtěl dělat. Ostatní se právě na něho soustředili a strkali do něho. Onen pacient se naštval,několika dal přes ústa a klidně se posadil. Zkoprnělá psycholožka
a zkoprnělí přes hubu dostavší ztuhli. Poté se rozloučili a šli domů. Potom bylo sděleno, že ona skupina se záhy rozpadla.
Jako perlička bylo též uvedeno "režií", že ten, co to filmoval, dal celou skupinu dohromady a již dvacet let se každoročně scházejí v hospodě a probírají své životní peripetie nad pivem - bez psycholožky. Již nikdy nepadla žádná facka.
Někdy fakt nerozumím tomu, zda se spíše nejedná o psychiatrů dlouhou chvíli.
No, zkuste si NECHAT zblízka nadávat do obličeje do blbců a budižkničemů, a nahlas a sprostě do čehokoliv, a zjistěte, zda nevypěníte po chvilce všichni.
22. 04. 2010 | 15:30

Elena napsal(a):

autor blogu nazval svoj članok : Ako chuťi moc - varovanie z minulosťi,

ano pán veľavažený autor:

Z jedlom rastie aj chuť do jedla, vetčina našých mocných pochadza zo skromnejšých pomerov,

a tak to jedlo nektori do slova nezvladli, zrejme skromnosť a asketizm nie pre mocných príoritou ani kodexom spravania sa
22. 04. 2010 | 15:31

Radkin Honzak napsal(a):

K několika příspěvkům, které zdůrazňují, že účastníci pokusu si "jen hráli" bych chtěl dodat, co jejich autoři možná přehlédli:

V krátké době museli být dva "vězni" z pokusu vyřazeni pro viditelné známky těžkého stresu. Takže zas taková sranda to asi nebyla.
22. 04. 2010 | 16:05

mia napsal(a):

O tomto experimentu jsem četla, podobnou tematiku řeší film Dogville Larse von Triera...Doporučuji
Umím si představit,jak bylo té dotyčné,která experiment ukončila...Nastoluje se otázka,zda by reagovala stejně,kdyby experiment sledovala od začátku.Podle mě totiž ne, každý člověk je schopen se asimilovat,přizpůsobit se situaci,tím pádem by jí sledovaná scéna v kontextu předešlých přišla omluvitelná... Je to děsné,ale je to tak.Proto si myslím,že zbylí pozorovatelé,kteří vše od začátku sledovali,nezasáhli.
Také by mě zajímalo,zda ti lidé měli po tomto experimentu nějaké psychické následky.
22. 04. 2010 | 16:30

Curioushen napsal(a):

Sice jsem nikdy "nebručela", ale celá zde popisovaná srandička mi připoměla období, kdy jsem se živila jako pokladní v supermarketu. Nově nastoupené pokladní přicházely dobrovolně s vědomím, že je to placené. Měly laickou představu o co jde (nakupovat chodí každý). Pak nová zasedla a začalo to. Z kasy nesmí odejít - je "uvězněná". Je-li fronta, je problém i WC. Fronta je pořád, zaměstnavatel šetří, kolegyň málo. Je zima - průvan u dveří. Lidi vám neustále nadávají, a to za cokoliv na place, za blbé ceny (ona je tam nenapsala), za klamavou reklamu, za pomalost, za neznalost...jen tak...
Kolegyně vám nadávají, že se furt cosi ptáte a zdržujete. Šéfová zuří, že běží už na kolikáté storno, dá vám to vyžrat.
Neustálý stres s počítáním peněz,a zas lidi nadávají.Všichni pořád čumí. Povinně se příjemně usmívejte, zdravte a děkujte. No, bohužel jich hodně uteče během první směny s "viditelnými známkami těžkého stresu", slušně řečeno. Při odchodu si zaplatí manko. Zajímavé je, že ty co vydrží, mají snahu nezkušené šikanovat, asi se cítí nějak lepší a vejš nebo co... a když taková povýší na "dozorce", hlavní pokladní či jinou funkci, v krámech běžné a rychlé, ojojoj... kam se hrabou experimenty...
22. 04. 2010 | 17:12

melu si svou napsal(a):

Více než vaše pozorování na úrovni milimetrů a centimetrů je, co se dobrovolníkům dělo na úrovni deseti tisícin milimetrů. A to je vědní záhadou.
22. 04. 2010 | 21:32

Gru napsal(a):

Luba

občasné neporozumění/nedorozumění nutno přičíst také tomu, že ve vašich referencích nelze dost dobře pozhnat, kde končí citace a začíná vaše vložení shrnutí, vsuvka spojující segmenty citace.

Jen škoda, že reference o Koukolíkových postřezích obohacujete o vlastní subjektivně zabarvené interpretace (jako třeba o hradní klice, nebo o "žertíku" s odvoláním Klause)...

Neřízený experiment neexistuje... pak to již není experiment - ten musí být vždy modelový (a tedy řízený)...
22. 04. 2010 | 21:33

Radkin Honzak napsal(a):

Však také metodici Zimbardovi vyčítali, že nešlo o "čistý" pokus, ale o experiment "v polních podmínkách".
22. 04. 2010 | 22:39

Gru napsal(a):

Bara

jak to dopadá, když jsou v takovém "experimentu" zúčastněné ženy jako dozorkyně, se osvědčilo až příliš důkladně, jednak na dozorkyních v koncentrácích, jednak na dozorkyni v Abu Ghraib, ba dokonce na vězenkyních v konc. táborech, které se staly "kápy". Výsledek stejný. Ale hodnocení ne.
Mezi prvními popravenými z řad dozorců byly 3 ženy - Irma Grese, Elisabeth Volkenrath a Juana Bormann. Jejich provinění nebyla horší, než provinění dozorců v Abu Ghraib, akorát že provinění německých dozorkyň nebyla tak věrohodně doložena.
Neznám, jak Zimbardo přispěl k "částečné obhajobě" zvěrstev páchaných v Abu Ghraib, ale pokud by měla mít váhu koncepce, že vše je vlastně dílem "tlaku situace", pak by se měly rehabilitovat popravené německé dozorkyně.

Na velitelku dozorců v Iráku, generálku Janis Karpinski se vztahuje zásada odpovědnosti nadřízeného. Tak japonští generálové Jamashita a Matsui byli popraveni, protože jejich podřízení - s nimiž v dané době neměli efektivní kontakt - se dopouštěli zvěrstev. Měli učinit - a neučinili - účinná opatření k zabránění zvěrstvům. Naprosto totéž platí o Janis Karpinski. Tu ale neoběsili, pouze ji snížili hodnost z generálské na plukovnickou...
22. 04. 2010 | 23:37

Luba napsal(a):

Gru,
a co úvozovky?
Ty Vám nejsou dost?
A kde jsem co psal o "neřízeném experimentu?"

Kritizujete laskavě to, čeho jsem se dopustil, Voni kritiku.
22. 04. 2010 | 23:37

almost glossed™ napsal(a):

Mám také tip: Jak chutná novinářská moc - ale opravdu jen pro silné žaludky. Princip je zcela stejný jako u Zimbarda. Vědomí převahy, všeobecná konvence, že šikanovat je povoleno a patří to k roli, beztrestnost, emočně nabitá situace (před volbami) atd. Vše koncentrováno v této "reportáži" I.Motýla v Týdnu: http://www.tyden.cz/rubriky...
22. 04. 2010 | 23:46

Gru napsal(a):

Úvozovky, jsou výborná pomůcka. Musí se ovšem uzavřít. Jinak není jasno, co jke ještě citát a co už vlastní produkt referujícího.

Ve 21:13 jste psal: "takové řízené experimenty myslím nemají smysl". Má odpověd na to je, že neřízené experinety neexistují (z toho plyne, že vaše námitka byla nesmyslná)...
22. 04. 2010 | 23:47

Luba napsal(a):

V knize "Nacističtí lékaři: Medicínské zabíjení a psychologie genocidy" v kapitole "Zdvojení - faustovská smlouva" píše její autor Lifton:

"Klíčem k pochopení toho, jak mohli nacističtí lékaři konat svou práci v Osvětimi, je psychologický proces, který jsem nazval "zdvojením".

Jedná se o rozdělení vlastního já ve dva plně funkční celky, takže každé z obou dílčích já je celistvé, samostatné já.

Díky zdvojení mohl osvětimský lékař nejen zabíjet a podporovat zabíjení, ale ve jménu onoho zločinného projektu ve vší tichosti přeorganizovat celou svou osobnostní strukturu, zahrnující veškeré podoby vlastního chování. (...)

Za podpis faustovské smlouvy nese člověk vždy mravní odpovědnost, kterou neumenšuje ani fakt, že značná část procesu zdvojení probíhá mimo lidské vědomí.

Při zkoumání zdvojení jsem psychologicky sondoval objasnění zla jako takového.
Dospěl jsem k závěru, že prakticky pro každého
nacistického lékaře v Osvětimi představovalo zdvojení pravděpodobnou volbu zla.

Zdvojení se, povšechně řečeno, vyznačuje pěti charakteristikami.
Zaprvé tu existuje dialektický vztah mezi oběma já ve smyslu autonomie i spojitosti.

Individuální nacistický lékař potřeboval své osvětimské já, aby dokázal psychologicky fungovat v prostředí naprosto protikladném k jeho předchozím etickým standardům.

Současně potřeboval své prvotní já, aby se nadále mohl pokládat za humánního lékaře, manžela a otce.
Osvětimské já muselo tedy být jak autonomní, tak i spojené prvotním já, ze kterého vzešlo.

Zadruhé, zdvojení podléhá holistickému principu.
Osvětimské já "uspěje", protože je všeobsáhlé a může být propojené s celým osvětimským prostředím: propůjčuje koherenci i podobu rozmanitým motivům a mechanismům, o nichž krátce pojednám.

Zatřetí, zdvojení obsahuje dimenzi života a smrti: Osvětimské bylo strůjcem psychologického přežití v prostředí plně ovládaném smrtí,, jinými slovy máme před sebou paradox "zabíjejícího já", vytvořeného za účelem vlastního uzdravení a přežití.

Začtvrté, hlavní funkcí zdvojení je v Osvětimi útěk před vinou: "špinavou práci" přece vykonává ono druhé (osvětimské) já.

A konečně zapáté, zdvojení zahrnuje - jak už bylo řečeno - i oblast nevědomí a vyvolává významné změny morálního uvědomění.
Těchto pět charakteristik tvoří základ a podstatu psychologického zdvojení."

Zdroj:
Lifton, R. G. (2008). Nacističtí lékaři. Praha: BB/art, str. 479-480.

Autor dále tvrdí, že oním zdvojením ale nemyslí štěpení, neboli disociaci části ega, která je provázena psychickou otupělostí a ztrátou kontaktu s okolím.

Řekl bych, že v malém (a etickém) je toto zdvojení součástí běžné profesní adaptace, např. u chirurgů, pro které není pacient na operačním stole v klíčovém momentu ničím jiným, než zajímavým kouskem masa, určeným k opravě, či k uměleckému ztvárnění.
Empatii je nutno vyřadit a nahradit ji profesionalitou.

Likvidační nacistické lágry ovšem nelze přirovnat k normálnímu kriminálu, natož k nápravně-výchovnému zařízení.
Člověk je tam stále člověkem (i když odsouzeným), nikoli stalinským "muklem" či himmlerovým "musulmanem".
23. 04. 2010 | 00:24

Luba napsal(a):

Gru,
člověče, kde jsem co neuzavřel?
A že jsem napsal "řízené experimenty"?

Tím jsem nechtěl říci, že snad existují nějaké "neřízené".
To si mohl pomyslet jedině vůl, a těch se tu pohybuje poměrně málo.

Jen jsem tím zdůraznil, že když se experimentuje, děje se tak s určitým záměrem v určitých přesně definovaných a kontrolovaných podmínkách, tedy řízeně.

Tedy - že zde nejde o pouhý popis spontánně vzniklé situace.
23. 04. 2010 | 00:32

Radkin Honzák napsal(a):

K terminologii:
To, co Lifton nazývá "zdvojením" se dnes označuje jako DEPERSONALIZACE. Takto postižený jedinec (lhostejno, zda pod vlivem nadhraničního stresu, jak se to děje při syndromu vyhoření, nebo na základě přidělené role s předpokládanými atributy, jak to udělal Zimbardo) se začne chovat k subjektům jak k věcem, upře jim elementární lidskost a tím se vlastně zbaví problémů se svým svědomím.
23. 04. 2010 | 08:08

Gru napsal(a):

Luba

"Tedy - že zde nejde o pouhý popis spontánně vzniklé situace."
Tedy, jinými slovy, že jde o experiment...

Jsem rád, že se shodneme, že každý experiment je řízený...
23. 04. 2010 | 15:50

Luba napsal(a):

Pane doktore,
depersonalizace, neboli odosobnění?

A co říkáte tomu profesionálnímu "přepnutí" - není ten mechanismus podobný?

Termínu "syndrom vyhoření" je nadužíváno. Najednou hulvát není hulvátem, ale je jen "vyhořelým".
Začínám na něj být alergický.

Kdo nehořel, nevyhoří!
23. 04. 2010 | 16:36

Luba napsal(a):

Ještě podotek:

Liftonovi jde právě o to "přepnutí" - člověk se chová hezky k dětem k rodině. k pacientům, pak jde odpoledne na směnu do lágru, a hezky si tam selektuje a pokusničí na trpících.

Chovatel králíků se králíčkem hezly pomazlí, a pak ho praští do vazu a sní k večeři.
23. 04. 2010 | 16:41

almost glossed™ napsal(a):

Depersonalizace? Nevím, nevím, podle mého jde o typický příklad "izolace": http://en.wikipedia.org/wik...(psychology)

Proč depersonalizace? http://cs.wikipedia.org/wik... To nedává smysl. Rozhodně ne pro větší část takto se chovajících lidí.
23. 04. 2010 | 17:48

Luba napsal(a):

almost glossed,
také si myslím, že tentokrát pan dr. Honzák "trefil vedle".
23. 04. 2010 | 18:08

Radkin Honzak napsal(a):

Ale ne, jen zkuste zalistovat v Maslachové.
23. 04. 2010 | 18:29

almost glossed™ napsal(a):

Zajímavá odpověď :-). Taková konkrétní :-). Myslel jsem, že se bavíme věcně...
23. 04. 2010 | 18:38

almost glossed™ napsal(a):

K šikaně ze strany novinářů přidávám dva příklady z posledních 24 hodin. S blížícími se volbami se lámou charaktery. Dozorci si vychutnávají svou moc a chutná jim... ...moc.

Za Aktuálně zuřivě bojuje s opozicí M.Machová http://aktualne.centrum.cz/...

Za HN P.ŠImůnek: http://hn.ihned.cz/c1-42844...

To je Zimbardo dnešních dnů. V přímém přenosu. Kdo chce, má hromadu materiálu na studium.
23. 04. 2010 | 18:47

Radkin Honzak napsal(a):

Ad: almost glossed

Maslach Burnout Inventory je k nalezení v českém překladu na http://www.inflow.cz/mbi-ma... a položka DP = DEPERSONALIZACE jsou uvedeny v textu. Jelikož je to její celoživotní dílo (nejen MBI, udělala toho víc), najdete spoustu odkazů jak v Google, tak na PubMed. Chápu, že pojem DEPERSONALIZACE byl v popisné psychiatrii používán v jiných souvislostech (a dosud je, např. panická porucha), zde však je zmiňován jako jeden faktor. Proto jsem také uvedl svou terminologickou poznámku a považoval jsem odkaz na jméno autorky za dostatečný.
23. 04. 2010 | 22:45

Luba napsal(a):

Pane doktore Honzáku,
zdá se, že se momentálně cítíte poněkud vyhořele, a máte občas chuť skočit po pacientovi (ev. diskutérovi)a začít ho škrtit.

Ale,
domnívám se, že Vámi nastolená problematika - vězeňský experiment a v diskusi zmíněné excesy v koncentrácích a jinde, se netýkají oblíbeného "burnoutu", a to ani okrajově.

Moc nezneužívají "vyhořelí", ale zpravidla mocensky orientovaní.
Tedy ti z nás, kteří mají z nějakého důvodu větší potřebu moci, než řadoví populové.

Nynější vyhořelí museli kdysi pro svůj obor a pro pomoc pacientům hořet, ale z nejrůznějších důvodů, z nichž jedním bude asi to, co Seligman nazval "naučenou bezmocností", je práce těšit přestala.

Ale Zimbardův či Milgramův experiment poukazuje spíš na to, jak může jednat člověk, ze kterého bylo nějakým mechanismem, třeba byrokratickým opatřením, sejmuta odpovědnost, která byla delegována na nejvyšší autoritu (Vůdce) nebo svěřena "řádu" a "rozkazu".

Je poněkud znepokojivé, že se pak mohou bestiálních činů dopouštět jinak psychicky zdraví a sociálně adaptovaní jedinci.
To nám ukazuje každá válka a každý "koncentrák".

Je docela pochybné předpokládat, že ke zvěrstvům je potřeba být do života vybaven "sklony ke zvrhlosti" - ať už osobní historií nebo geny. Jak se v diskusi jeden kolega zmínil, Koukolíkova teorie o deprivanství právě pokulhává v tom, že málo zohledňuje situační aspekty. Kontext.

Naproti tomu Lifton hovoří o Osvětimské mentalitě a paradoxu léčebného zabíjení:

"Jelikož paradox léčebného zabíjení přímo ztělesňoval obecnou funkci nacistického režimu, bylo i něco pravdy na nacistickém obraze Osvětimi jako morálním ekvivalentu války.

Válka je totiž jedinou obecně přijímanou situací, kde běžně platí paradox léčebného zabíjení.
Člověk musí zabít nepřítele, aby zachoval - "vyléčil" - svůj národ, svou vojenskou jednotku, sebe samého.

A pokud člověk válčí podle pravidel, může rovněž "léčit" ty z nepřátel, které nezabil, ale pouze zranil nebo vzal do zajetí.
Obraz "ekvivalentu války" propůjčuje svým požadavkem odvahy a houževnatosti osvětimskému já aureolu "cti".

Zdroj:
Lifton, R.J. (2008). Nacističtí lékaři. Praha: BB/art, str. 493.
http://www.kosmas.cz/knihy/...

Lidé se dopouštějí zvěrských činů, protože jsou inteligentní, a dokážou si své amorální jednání racionalizovat - zdůvodnit tak, aby tyto činy akceptovalo jejich svědomí.

Je daleko víc těchto "racionalizátorů", než "Koukolíkových" "citově slepých".

A že vědomí moci v nás probouzí slastné pocity?
Vždyť stále jsme bytostnými lovci - kořistíme, abychom přežili - nejen jako jedinci, ale i jako rod, národ, společenství.

Člověk je tvor sociální, proto mu jeho lov pro blaho celku musí přinášet i nějaký osobní benefit.
Vždyť lov byl kdysi značně riskantní a existenciální záležitost a lovec mohl snadno přijít o život.

Zisk potravy, kůže či trofeje by byl jen chabou odměnou za ten risk. Proto jsme odměňováni naším systémem odměny i za vnitrodruhovou agresi - ovšem nejprve musíme ze společenství svou oběť nějak vyčlenit - racionalizací: je to škůdce, nepřítel, degenerát - pak teprve můžeme být jeho predátory.

Tedy - žádná depersonalizace ve vztahu k sobě.

Proto každý režim, který se řídí totalitní ideologií - ať už se jedná o třídní nenávist a diktaturu proletariátu, či o nacismus s ideou rasové a genetické očisty (ano, nacisté zneužili vědu - genetiku), každý takový režim je režimem zločinným, protože lidem ukazuje vnějšího nepřítele, kterého je třeba zničit, a "bude líp".

Je-li autonomní morálka (svědomí) nahrazena "diktaturou řádu a oběžníku", z normálně cítících lidí se stávají tyrani.
24. 04. 2010 | 07:18

Radkin Honzak napsal(a):

Ad Luba.

Necítím se ani vyhořelej, ani na škrcení, mám jen dojem, že nedorozumění pramení z toho, že mluvíme každý o jiném aspektu pojmu DEPERSONALIZACE. Ten Váš vnímám jako specifické označení entity vyskytující se jen při burnout, zatímco já mám na mysli „stav duše“ an sich, bez ohledu na to, jakými cestami (dobrými úmysly, jimiž je dlážděna cesta do pekel, nebo zlými úmysly), či z jakých motivů k tomuto stavu došlo. Já to vnímám jako SYNDROM.

Kdybychom pro příklad zvolili jiný termín, dejme tomu KOMA, asi se shodnem, že jde o stav hlubokého bezvědomí. Ten může nastat jak po poranění, tak po rozvratu vnitřního prostředí, tak po intoxikaci, ale také při narkóze, atd. Koma může být různě vratné či nevratné, může mít další atributy, ale vždy má cosi určujícího: nereagování na zevní podněty značné intenzity, bolest vyvolává jen reflexní odpovědi, postupné vyhasínání reflexů, Pochopitelně budeme hledat příčinu, abychom mohli léčit a ta – jak jsem byl napsal – může být tisícerá.

Já vidím DEPERSONALIZACI jako stav, při kterém jedinec přestává vnímat subjekty své péče (ať lékařské, či strážcovské) jako lidi a bere je jako věci. Cestu k tomuto stavu naznačil již vynálezce burnout syndromu, Freudenberger, když – přes zdůrazňování exhausce jako dominantního rysu – v roce 1974 popsal „detachment“:

„Detachment begins as self-protective device to help ward off pain. When you feel let down by people and situations, there´s a temptation to tell yourself: „I don´t care, it wasn´t important anyway,“ and move away from the things that used to involve you. When you separate yourself from people and events, you strip them of their power to hurt you.“ H. J. Freudenberger, 1974

Maslachová přes ty různé hejble s faktory postavila tento syndrom jako jádrový (u burnout); to, co je na něm zvláště hnusného, je přerod z altruisty na cynika. Zimbardovi dozorci šli do pokusu nevědouce zda třeba nebudou vězni, navíc byli skutečně proseti několika síty, co do osobnostních charakteristik a cynické bestie se z nich staly neskutečně brzy (ve srovnání s vyhořelými doktory). Nicméně ODSTUP OD A ZPŘEDMĚTNĚNÍ „svěřených“subjektů se fenomenologií neliší od odstupu vyhořelejch.

Kdybyste viděl, jak u toho máchám rukama, možná byste byl mé argumentaci přístupnější. Radkin Honzák
25. 04. 2010 | 00:11

almost glossed™ napsal(a):

Autor: Děkuji za odpověď, přiznám se, že jsem ji už nečekal a propásl reakci. Ale v zásadě se přikláním k Lubově reakci. Zdá se mi, že oba koncepty "depersonalizace" mají společného jen velmi málo - to je právě to "zpředmětnění".

Připadá mi to, jakoby byl jednomu z faktorů dodatečně přiřazen "přibližný název" vycházející z tohoto společného průniku, ale bez respektu k dosavadnímu významu termínu.

Ale zdá se mi, že v pozadí jsou jiné mechanismy. Výše jsem popsal obranný mechanismus, který podle mě vystihuje jen ono "přepnutí", ale nevím nic o "příčinách".

Představuji si onoho naci-"lékaře" který provádí pokusy na lidech s nesmírnou důkladností, smyslem pro zvrácenou zodpovědnost a nějak se nemohu smířit s myšlenkou, že je za tím "zpředmětnění" stejného původu jako je "zpředmětnění" u vyhořelého člověka v pomáhající profesi.

Tam je podle mého názoru spíše v pozadí narušená nebo neexistující zpětná vazba, rutina a monotónnost, špatný zaměstnavatel, nedostatek relaxace v jiné oblasti, nedostatečná sociální podpora (kolegů), ale i zažitý systém, přístup a slovník odborné komunity...

Mýlím se?

P.S: Jak vidím na první mrknutí v prvních dvou článcích o tomto inventáři, http://www.informaworld.com... a http://www.highbeam.com/doc... je zpochybněn význam oněch tří faktorů a je navrženo další zkoumání konstruktové validity.

To by odpovídalo tomu, co jsem odhadoval výše. Zkusmo přiřazení "přibližného" názvu na základě společného vnějšího symptomu.
25. 04. 2010 | 22:56

almost glossed™ napsal(a):

Když se tak nad tím zamýšlím, napadá mě ještě jeden možný důvod.

Možná se shodneme na tom, že pro každého člověka je typická určitá soustava polarit, mezi kterými "kmitá", v určitých situacích i od extrému k extrému. Kolísat tak může např. mezi rozhazovačností a šetrností, záviděním a velkorysostí apod., podle toho, jak zrovna fungují obranné mechanismy a příp. i společenská fasáda (ostatně "stín" je vlastně o tomtéž).

Jestliže chtěl Zimbardo dokázat, že i lidé velmi slušní, korektní, zodpovědní atd... podlehnou tlaku okolností, možná vybral záměrně (nebo nevědomky?) lidi "velmi slušné", "velmi korektní", "velmi zodpovědné" nebo dokonce hyperkorektní, hyperzodpovědné... např. ve smyslu např. Learyho dimenzí http://www.ntlf.com/images/...

...kde zodpovědnost, korektnost, lidskost apod. jsou však jen kompenzací (vnější fasádou) opačných charakteristik, které jsou jim vlastní a které se ve vhodné příležitosti s neexistující zpětnou vazbou, kontrolou, při zdání beztrestnosti atd. projeví ve své přirozenosti (fasáda padá, není potřeba).

Dávalo by to smysl tam, kde je potřeba "potvrdit hypotézu". A to Si jistě Zimbardo velmi přál, jak je zřejmé z uspořádání pokusu i následné interpretace výsledků.
25. 04. 2010 | 23:17

almost glossed™ napsal(a):

P.S. Je zajímavé, kolik politiků (nebo hvězdiček Superstar) a jak bleskově podléhá dojmu, že se "vypracovali vlastními silami", že nejde o náhodu, podléhá dojmu omnipotence a pozice Boha, jak rychle získává zdání beztrestnosti a nekontrolovatelnosti.

Kolik politiků od komunální po celostátní úroveň má potíže s porušením zákona, na které se přijde po jejich odchodu. Zvláště vrcholná politická funkce se všemi jejími atributy (řidič, asistenti,"sluhové"...) musí být něčím jako dokonale zvukově, světelně... apod odizolovanou místností, v níž se promítá krásný opojný film a percepce reality okamžitě mizí.
25. 04. 2010 | 23:25

Radkin Honzak napsal(a):

Ad:
P.S: Jak vidím na první mrknutí v prvních dvou článcích o tomto inventáři, http://www.informaworld.com... a http://www.highbeam.com/doc... je zpochybněn význam oněch tří faktorů a je navrženo další zkoumání konstruktové validity.

Já už jsem dnes zralej na postel, ale chci jen poznamenat, že obě citace jsou už staršího data a přesto se od jejich uveřejnění nic podstatného s MBI nestalo a pracuje se s ním nadále. Navíc poslední čas akcentuje především depersonalizaci (DP) v komplexu burnout, zřejmě proto, že jí na vrub připadá největší díl profesních pochybení. Já sám jsem mapoval pomocí MBI jednu velkou psychiatrickou léčebnu http://www.psychiatria-caso... a s mojí supervizí recentně jedna moje kolegyně druhou. Vyšlo nám přibližně to, co francouzskému kolegovi, a to že DP koreluje s oběma dalšími faktory.

Takže, abychom se nepřepálili, přeju dobrou noc. RH
26. 04. 2010 | 00:27

Jenda napsal(a):

Na vojně si tento experiment mezi mazáky a zobáky zažil každý a to v obou rolích. Ne týden, ale rok.

Zajímavé mi připadá, že ten kdo si jednou užije šikanování, nebo přímo teror už z něj později sám nikdy nemůže mít ten správný pocit uspokojení.

Uvědomuje si totiž, že vypadá blbě. To si člověk bez zkušenosti neuvědomuje.

Jinak jsem mezi vojnou a vězením neviděl žádný rozdíl.

Kdyby lidé neměli tyto vlastnosti, nikdy by nikdo dohromady nedal žádnou armádu.

Každý člověk v sobě musí mít chuť ponížit, zábít nepřítele. Je jenom technickým problémem jak toho nepřítele označit.

psychická porucha je trochu něco jiného. Chuť ponížit nepřítele má v sobě každý a je to dobře.

Musíte přeci někoho kdo se dopustí korupce - ponížit, zastrašit, urazit, nakopnout, přinutit. Nebo mu snad chcete podat ruku a říci děkuji kamaráde.

Chyba je jen v tom, když špatně označíte nepřítele. Potom se může obecně vzato stát, že pilot letadla zasáhne raketou civilisty a to je špatné.

Proto chuť ublížit nepříteli memá smysl odstraňovat. Odstraňovat má smysl chyby při označování nepřítele.

Trocha humoru: manželka není Váš nepřítel
03. 05. 2010 | 13:50

Grossteska napsal(a):

Vážený pane Žvanile,

No já bych tomu experimentu moc nevěřil. To Vám říkám s negrossovskou upřímností. Bůhví, jak to vlastně proběhlo. Vy psychologové jste u mě ztatili důvěru, pane Honzáku. Poslední kapkou byla vaše účast na té Hnízdilově trapnosti:
http://spiknutilekaru.wordp...
Mě přijde, že jste takovou žvanírnou. Vy psychologové máte na všechno mnoho slov, ale ve skutečnosti se za tím mořem slov nachází prázno. Opravdu mě velmi často asociujetevyprázdněnou žvanírnu. Stačíse podívat na počet psychoterapeutických škol. Prý je jich přes pětset. Chce být bráni vážně, ale neumíte odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku 'co je to lidská osobnost'.

P.S. Je zajímavé, že pro Vás je Klaus postižený, zatímco jiný odborník ho vidí jinak (třeba Hoschl). Nějak si odporujete, ne? Anebo že by páni sledovali mocenské cíle?
03. 05. 2010 | 16:45

jurodivý napsal(a):

Grosstesko, nejsi im Bilde!!

Höschl po počátečním nadšení už též vidí Klause realističtěji... oba jsou to prvotřídní narcisové, ale Höschl je přece jen schopen elementární sebereflexe.....

Honzák a mocenské cíle? ....chacha-chichi-chocho
To spíš ten Höschl by neodmítl nabídku na prezidentský stolec...
04. 05. 2010 | 12:33

Ich bin Bilde napsal(a):

to Jurodivý

Pane Honzáku (Jurodivý). Ale přiznejte, že se rád zrcadlíte. Jste stejní narcisové.
Jenom připomínám:
Neuvěřitelná provokace.
http://spiknutilekaru.wordp... oschl/
http://spiknutilekaru.wordp... e-se-zastavi/
04. 05. 2010 | 17:09

jurodivý napsal(a):

Já nejsem Honzák!!.. To bych si vyprosil!!!
A nezrcadlím se!! Jednak mne uráží, a jednak nevím, co to je!!!

Nejsi v obraze=Du bist nicht im Bilde!!!
04. 05. 2010 | 17:33

Jenda napsal(a):

Pokusy ve vědě přináší důkazy. V psychologii jsou k ničemu. Je to tím, že Mozek se učí.

Důkaz: Až se počítače začnou učit, pak vyzkoušet co v určité situaci udělá počítač /jak se zachová/ ztratí zcela smysl.

Jediná racionální otázka zní. Jak se jednotlivec v konkrétní situaci naučil žít a chovat. Umí to nebo to neumí? Umí to počítač nebo neumí? Zvládne konrétní situaci? /např. korupční tlak v politice/

Co dělat když ji nezvládne?

Odpověď je jednoduchá musí se s cizí pomocí učit situaci zvládnout. Někdy se to podaří - nekdy ne.

Umí zvolený vzorek dozorců jednat s odsouzenými. Naučil je to někdo? Vyzkoušeli si to někdy? Mají nějakou Zkušenost? Umí to?

Z uvedeného pokusu je zcela zřejmé, že zvolení dozorci nebyli žádní profesionálové a chovali se zcela primitivně. Prostě si tak představovali chování dozorců.

Aby se chovali jako správní dozorci, jako lidé, musel by je to někdo naučit.
Ptát se u člověka jaký je...je pitomost. Neví to on sám a neví to nikdo. Lze však exaktně zjistit co se naučil /kam sahají jeho možnosti/. Co se naučil při řešení konkrétní situace. Např. jako dozorce. Umí být dozorcem? Jakým dozorcem umí být? Dobrým nebo zlým?

Genetické dispozice nehrají žádnou roli. Všichni se chovají řádově stejně.Ani jednoho z nich nenapadne pomáhat vězňům. Oni pomáhat vězňům prostě ani neumí.

Závěr: geny jsou schopny se učit a my můžeme pouze zkoumat v jakém stádiu učiní jsou.

Nemůžete definovat diskutujícího na netu. Můžet však říct jestli se to už naučil.

Někdo se to nenaučí nikdy - to je fakt.
04. 05. 2010 | 20:13

Přelet nad kukačím hnízdem napsal(a):

Všude se odkazuje na ten slavný Zimbardův experiment. Ani pan Honzák se tomunevyhnul. Furt to někdo uvádí, ale důkazy neexistují. Kdo z nás to viděl na vlastní oči? Já bych tomu moc velkou váhu nepřikládal. Něco nám určitě pan Zimbardo zamlčel, takže ve výsledku jsme šokováni a ohromeni. Přijde mi vyloučené, že by tolik lidí zneužilo moc. Já jako příjemce musím spoléhat na to, že to Zimbardo nezmanipuloval a následně nedezinpretoval. Podle mě to nic nedokazuje.
Zimbardo se chtěl proslavit a šokovat. To je něco jako emigrant Grof. V USA (a jinde) se uplatnilo i takové zvěrstvo jako lobotomie. Ten debil Monitz za to dokonce obdržel nobelovku. V USA se tenkrát v seriozním tisku psalo, jak je to zaručená metoda!
05. 05. 2010 | 14:02

Přelet nad kukačím hnízdem napsal(a):

to almost glossed™

Děkuji za Vaší úvahu (y). Asi bych souhlasil s tím, že člověk kmitá a že to nemá moc pod kontrolou. Teď vycházím především ze sebe.
Ale tohle se děje v nějakým (ne)vědomém kontextu. To není náhoda. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se začali chovat tak hrubě. To byl přeci řízený experiment. To byl řízený experiment - anebo ne? Možná do toho promítám moc sebe. Mě se prostě nestalo, že bych někdy takhle zneužíval moc. Opravdu mě nic nenapadá. Viděl jsem ve škole mnohokrát šikanu (spíše soft verzi), ale nikdy jsem se na tom přímo nepodílel (pouze jako pozorovatel, který z těch kterých důvodů nezasáhl /z obav atd./) Jinak "burn outem" jsem možná zatížen byl. Bylo to v době, kdy jsem vykonával monotonní dělnickou práci za málo peněz a zároveň necítil libidiozní uspokojení ve volném čase. Jestli to byl vyloženě "burn out", to bych si nedovolil tvrdit. Člověk je potom takový lhostejný, apatický. Nemyslím si ale, že by ho to vedlo k šikanování druhých. Spíše mu jsou druzí tak nějak ukradení. Je tam jakási analogie se stavem, kdy člověk nemohl ukojit potřebu spánku. Když tak o tom přemýšlím, tak to stejnak nejde popsat.
05. 05. 2010 | 15:03

Radkin Honzak napsal(a):

Tomu, co vypadl z kukaččího hnízda na hlavičku bych doporučil, aby si na ni dal studenej hadr. Léčení tady nepomůže.
05. 05. 2010 | 20:17

zdenek napsal(a):

pane Honzáku,ještě se musím vrátit k vašemu předešlému článku...právě jsem si vzpoměl jak jsem někdy v roce 75. jako dítě četl v časopise Stadíoń o panu B.Beamonovi a jeho skoku 21. století z roku 68. na OH. v Mexiku ,byl to takový srandovní článek v kterém se poukazovalo na zcela chybějící gravitaci právě v okamžiku skoku ,už nevím v jaké souvislosti mjenom si pamatuji že jsem tomu nějaký čas sám věřil,bylo mi tenkrát 10.let a nepřipadalo mi to tenkrát zcela nereálné ,dokonce jsem to šířil dál...tak nevím kde se ten článek vzal,teď ho vidím zase trochu v jiných souvislostech :-)
06. 05. 2010 | 21:32

zdenek napsal(a):

obětmi nedepersonalizace jsou jednoznačně budhističtí mnichové a přitom je možné,že se to v dnešní době již dá léčit ,třeba právě tou lobotomií
06. 05. 2010 | 22:02

Ondra napsal(a):

ad Zdenek

To jsem Vás nějak nepochopil - to s těmi mnichy.
07. 05. 2010 | 15:53

Bakala napsal(a):

Lubo zaujala mne vaše interpretace Koukolíka ,ovšem Koukolík sám působí jako deprivant ,jeho přednáška tomu nasvědčuje. Je neschopen rozlišovat jednotlivé události a míchá 5 přes 9 ,viz WACCO A OKLAHOMA.
Koukolík působí jako propagandista režimu a jeho institucí .
08. 05. 2010 | 16:30

mb napsal(a):

Pane Radkine, to jste psal vy, jak otec behaviorista dělal neetické experimenty na svém dítěti ( strašil / lekal ho ?) nějak to nemohu dohledat ...

kdyžtak napište .....
15. 05. 2010 | 11:01

Radkin Honzak napsal(a):

Ad mb

Je to myslím v mém druhém blogu z května loňského roku. Text pak je zde:

Behavioristé: V zásadně hodní lidé, jimž bylo odepřeno poznat jak pojem, tak význam pojmu (>) "svědomí". Marně jsem pátral po osudu (>) chlapečka Alberta v dospělosti. Znalosti o dětské deprivaci jsou mi však téměř jasnou indicií.

Chlapeček Albert: Těžce zkoušené dítě, ze kterého jeho otec behaviorista udělal pokusné zviřátko (při té příležitosti prý složil arii: Pokusné zviřátko uděláme z vás, kolem krčku dáme pozlacený pás...). Aby dokázal teoretický postulát, že úzkost je naučená (a tedy i odnaučitelná) vlastnost, vyvolával u svého dvouletého syna hrůzu mlácením do gongu a řvaním, kdykoli dítě vzalo do ruky svou oblíbenou hračku - plyšového králíka. Dítě se opravdu začalo hračky bát a jeho strach se posléze rozšířil na další chlupaté a měkké předměty. Není zaznamenáno, zda se počurával, rozhodně však známky úzkosti byly zřetelné. Poté se šílený otec rozhodl odnaučit dítě strachu a přibližoval k němu postupně více a více původně oblíbenou, nyní děsivou, hračku a přitom Alberta krmil čokoládou. Přežraný a obézní Albertek se údajně králíka po nějaké době bát přestal a opět ho přivinul na svou hruď. Co dělala v té době Albertova matka, není známo. Podle mne byla buď už mrtvá, nebo ji z pokusů jejího manžela trefil šlak, nebo trpěla tím, čemu se říká "morální idiocie". Po této lekci vyrazil behaviorismus hrdě do světa nejen jako psychologická škola, ale také jako léčebná technika.
15. 05. 2010 | 23:07

WWP napsal(a):

Talk na TEDu, s českými titulky je zde:
http://www.ted.com/talks/la...
25. 08. 2010 | 10:59

ROSEDickson napsal(a):

freelance writer
15. 07. 2011 | 18:21

Stein25Claire napsal(a):

freelance writer
17. 09. 2011 | 01:09

FAFzjuEZ napsal(a):

Happy Anniversary Neil Pale blue Jak is Amazing and always the first I <a href="http://pamtdh.com">lisetn</a> to. Your many talents are like no other can't wait to hear more from you!! Been enjoying this game you've been playing with us and it has given me and my family many laughs throughout the months. Looking forward to all the answers being revealed. Truthfully, I'll also be a little sad as this has been a lot of fun to play giving me something to look forward to, maybe you can come up with some new games to keep us guessing Keep up the Amazing job that you're doing you're the Best!!
24. 08. 2013 | 16:00

QvMkMQftIoab napsal(a):

The paper back edition have 3 kinds of disc, blu-ray, DVD and Digital Copy. And it just cost $ 17.99 right now, the oranigil price is $ 34.99. And there is an special edition with breifcase. I found it in this blog. You can check the details in it if your are interested in it. http://xpanxx.com [url=http://aamwqrd.com]aamwqrd[/url] [link=http://bnwuecakvzr.com]bnwuecakvzr[/link]
26. 08. 2013 | 14:14

3q0L4Bv6SANe napsal(a):

Saule,"Genius do třed dnů" je dobrej kšeft akore1t dost děsivě<a href="http://wteffvjt.com"> mpainula</a>čned a nerespektujedced ani toho ani onoho. Kdy je volnfd termedn? :-))
28. 08. 2013 | 21:42

Mbmee4gzX2e napsal(a):

Ahoj Liško, na Flikr se přihlašovat nebudu (štve mě furt se někam přihlašovat, abych to mohla vovemontokat), ale tohle si neodpustedm: Jsi opravdu moc hezke1. Mile9 oči a tvar tvfdch fast je vfdjimečně pěknfd.(Je1 na takove9 věci dost de1m, mluved hodně i o povaze.) A to neme1m ve zvyku chve1lit vzhled žen. K čemu taky. :-) http://fhpasszwf.com [url=http://zpuazqs.com]zpuazqs[/url] [link=http://rilsecmc.com]rilsecmc[/link]
06. 09. 2013 | 18:28

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy