V České republice jsou veřejně nejzkoumanější jinakou skupinou Romové. A to ať se za Romy považují, nebo ne. Přitom by se jejich právo na rozhodnutí někam být přiřazeni mělo respektovat. Nebo, přinejmenším, tolerovat. A to jak veřejnou mocí, tak i aktivisty beroucí se za „jejich“ práva. Není tomu tak.

Určitě jste ten pocit někdy zažili. Procházíte cizím maloměstem, vejdete do hospody plné štamgastů. Cítíte na sobě zkoumavé pohledy, jak vás hodnotí a váží, téměř svlékají. Toužíte po tom, aby si vás nikdo nevšímal. Těšíte se pak na přesun do nějakého anonymního prostředí, kde lezavé pohledy setřete z kůže. Zkuste si představit, že takovému zkoumání čelíte celý život každý den a zkoumáni nejste jedině za zavřenými dveřmi svého domova. Z takto zažívané každodennosti je jistá míra projevu lhostejnosti vysvobozením. Ba, dokonce byste chtěli mít na takovouto nevšímavost právo. Vzývaná tolerance k jinakosti lhostejnost potřebuje.

V České republice jsou veřejně nejzkoumanější jinakou skupinou Romové. A to ať se za Romy považují, nebo ne. Přitom by se jejich právo na rozhodnutí někam být přiřazeni mělo respektovat. Nebo, přinejmenším, tolerovat. A to jak veřejnou mocí, tak i aktivisty beroucí se za „jejich“ práva. Není tomu tak. Představitelé moci čas od času sklouznou k paušalizaci, kdy přece „jasnou“ spojitost pouliční kriminality označí za romský či cikánský problém. Někdo jim aplauduje za skóre v boji s přebujelou politickou korektností, jiní je napomínají. Takovýto scénář se nyní opakuje v Novém Bydžově, kde po znásilnění mladé ženy „Romem“ vydal tamní starosta provolání s názvem „Cikáni znásilnili!“ Romský aktivista Karel Holomek poté napsal: „Takoví starostové jako vy jsou neštěstím této země. (…) Jen na ty nepořádníky pošlete policii a ať tvrdě zakročí! Bude-li třeba a půjde-li vše podle zákona, já přijedu a potvrdím vám, že se nejedná o rasismus, ale o zavedení pořádku. Ale jen proti těm, kteří to dělají. Nesmíte do toho pytle házet všechny.“ (LN 21.1. Vše je v rukou starosty Nového Bydžova). Na místě starosty vzal bych pana Holomka za slovo. Zajímalo by mě, na jakém základě budou jeho potvrzení o tom, zda se při policejních zásazích jedná, či nejedná o rasismus, vydávána. Zvláště když se před deseti lety při sčítání lidu přihlásilo v Novém Bydžově k romské národnosti jedenáct lidí. (On to ale nelhostejný stát možná letos napraví, vysílá totiž sčítacím komisařům ku pomoci romské asistenty, aby číslům pomohli).

Případy ostrakizace i „soukmenného“ označování celých skupin obyvatel, jak k tomu u mnohých zadává příčinu údajně stoupající „cikánský zlořád“ v Novém Bydžově, po formulaci práva na lhostejnost přímo volají. Paragraf první takové práva na lhostejnost by měl znít asi takto: nikdo nemá právo mluvit mým jménem, pokud jsem ho k tomu nedelegoval, a to buď v řádných volbách, nebo písemným zmocněním. Pokud tak někdo činí, porušuje moje právo na soukromý život a dopouští se tak trestního jednání. A paragraf druhý: pokud jsem přiřazován veřejnou mocí k nějaké pomyslné skupině, aniž by se tak dělo s mým souhlasem, mám právo na odpor formou beztrestné vandalizace veřejného prostoru. A do preambule prohlášení: stejně tak, jako bylo jedním z prvních počinů zákonodárců první republiky zrušení šlechtických titulů, vedoucí k odbourání rodových privilegií, povede přijetí práva na lhostejnost k odbourání rodových stigmat. Nikdo nesmí brát etnicitu druhého do svých úst nadarmo.

Ovšem úskalím práva na lhostejnost je při aplikaci v Novém Bydžově možná to, že starosta cikánstvím nerozumí etnicitu, ale způsob života. I to by ale potom potřebovalo zákonnou úpravu, aby se pak takové nedorozumění nestalo neštěstím této země…

vyšlo ve zkrácené formě v Lidových novinách 25. ledna 2011