„Diplomacie je umění přežít do dalšího století. Politika je umění přežít do pátečního odpoledne.“ Jak lze usuzovat ze současných novinových titulků, tento citát ze známého seriálu „Jistě, pane ministře“ televizní stanice BBC je pro mnohé veřejné činitele pravdivý.

V Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově bude tento týden zahájena výstava díla britského karikaturisty Geralda Scarfeho a dalších výtvarných umělců (například Vladimíra Jiránka).
Scarfův charakteristický styl budou čeští návštěvníci výstavy pravděpodobně znát zejména díky jeho titulkovým kresbám pro seriály „Jistě, pane ministře“ a „Jistě, pane premiére“. Mohli by také znát jeho ilustrace pro album The Wall od Pink Floyd. Ovšem Gerald Scarfe se nebál ani vážných témat jako například kruté represe režimu prezidenta Assada proti syrskému povstání. Značná část jeho díla se pak zobrazuje přední představitele domácí britské politické scény a jejich vztahy s jinými evropskými státníky.

Mezi politikou, humorem a uměním ve Velké Británii tradičně existuje úzký vztah. Politická karikatura se zde objevuje v různém pojetí, od lehce žertovné až po silně satirickou. Britští paleontologové nedávno po Geraldu Scarfeovi pojmenovali nově objevený druh dinosaura, protože jim lebka zvířete připomínala umělcovo ztvárnění britské premiérky Margaret Thatcherové jako „Torydactyla“.

Humor je důležitým, neodmyslitelným rysem britské politické scény a jeho zdrojem jsou často samotní politici. Bonmoty z britské poslanecké sněmovny typu „jako by mě napadla mrtvá ovce“ nebo „od Stalina až po mistra Beana“ se v našem soutěživém politickém prostředí proslaví a rychle zlidoví. Podobné vtipné poznámky jsou pro diváky a voliče vítaným zdrojem veselí, ale mohou mít i vážnější dopad, neboť stručně komentují aktuální dění a pomáhají vládě zůstat nohama pevně na zemi.

Satirikové dělají něco velmi podobného. Jen velmi zřídka se setkáte s politikem, který by nebyl příznivcem seriálů „Jistě, pane ministře“ a „Jistě, pane premiére“. (Jiný, v České republice méně známý seriál pro děti „Můj táta je premiér“, anglicky My Dad’s the Prime Minister, zachycuje politické poradce, tzv. „spin doctors“, kteří se snaží zajistit, aby premiér zvítězil v závodě rodičů pořádaném v rámci sportovního dne ve škole jeho dětí).
Politická satira už celá století napomáhá tomu, aby britská vláda nesla zodpovědnost za svou politiku a činy. Je ovšem neméně důležité, že se díky ní o tuto politiku a činy zajímá veřejnost. Bez lidí jako Gerald Scarfe by byl svět mnohem méně zajímavý.


Humour in Art, Humour in Politics“

Diplomacy is about surviving to the next century. Politics is about surviving until Friday afternoon.” Judging from the newspaper headlines, this aphorism from the classic BBC television series ‘Yes, Prime Minister’ may ring true for many in public life.

This week Cesky Krumlov's Egon Schiele Gallery sees the opening of an exhibition of work by British satirical cartoonist Gerald Scarfe, alongside that of other visual humorists (including the Vladimir Jiranek).

Czech exhibition visitors will probably recognise his distinctive style best from his title illustrations for 'Yes, Minister' and 'Yes, Prime Minister'. They may also know his graphics for Pink Floyd’s ‘The Wall’. But Gerald Scarfe he does not shy away from distinctly unfunny topics such as the brutal response of the Assad regime to the Syrian uprising. And much of his work depicts the leading personalities of British domestic politics or their relations with other EU leaders.

The UK has a long standing tradition of satire linking politics, humour and art. Political cartoons range from the gently whimsical to the savagely satirical. British paleontologists recently named a newly discovered dinosaur after Mr Scarfe – its skull reminded them of his depiction of Prime Minister Margaret Thatcher as a 'Torydactyl'.

Humour is an important, integral feature of British political life. Often provided by the protagonists themselves, witticisms from the floor of the House of Commons, like 'being savaged by a dead sheep' and 'from Stalin to Mr Bean' enhance reputations in our adversarial political system and quickly enter the popular lexicon. Such quips provide viewers and voters with welcome amusement but can also have a serious point, providing succinct comment and helping keep the feet of government firmly on the ground.

Satirical observers do much the same. It is rare to meet a politician anywhere who is not a fan of Yes, Minister, and Yes Prime Minister. (Not so well known here another entertaining series for children, ‘My Dad's the Prime Minister’ showed political spin doctors making plans to ensure that the PM won a race for parents at his children's school sports day.)

For centuries political satirists have played a role in helping ensure that British governments are held to account for their policies and actions. But perhaps equally importantly, they help sustain public interest and engagement in those policies and actions. The world would be a much duller place without artists like Gerald Scarfe.