Představy běžných lidí o diplomacii jsou vždy opředeny určitým nádechem tajemství a romantiky.

V literatuře a filmu jsou diplomaté ztělesňováni různě. Od okouzlujících a šarmantních, všestranně nadaných a nebojácných, nebo komicky nemotorných až po stárnoucí a zklamané. Ve skutečném životě jsou protějšky těchto filmových postav jednoduše obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejnou práci.

V 17. století jeden vznešený Angličan popsal velvyslance jako ‘dobrého muže vyslaného do světa, aby lhal pro dobro své země’. Osobně si myslím, že pokud bychom k tomu přistoupili prosaičtěji, bylo by přesnější diplomata popsat jako “člověka, který byl v dobré víře vyslán do světa, aby zde pro svou zemi dělal to nejlepší.”

Když jsem v posledních několika měsících mluvila s mladými českými diplomaty a místními zaměstnanci britských ambasád napříč střední Evropou, zamyslela jsem se nad tím, co dělá z člověka dobrého diplomata. Můj osobní výčet vlastností zahrnuje bezúhonnost, oddanost, schopnost se přizpůsobit, houževnatost a touhu učit se. K tomu bych dodala, že ti nejlepší diplomaté jsou navíc od přírody obdařeni nekonečnou zvídavostí, tvůrčím nadáním – a mají rádi lidi!

Britská diplomatická služba usiluje o to, být mezi nejlepšími na světě. V našich výběrových řízeních je tvrdá konkurence (britští absolventi vysokých škol nás považují za jednoho z nejatraktivnějších zaměstnavatelů). Máme jedny z nejvyšších jazykových požadavků. I ti nejvýše postavení jsou, mimo jiné, hodnoceni také podle ochoty dále se učit a rozvíjet své schopnosti.

Tady v Praze pracuji s vynikajícími diplomaty z celého světa (není proto překvapením, že jeden z mých českých vysoce postavených kolegů minulý týden prohlásil, že být českým diplomatem má tu nevýhodu, že nemůžete sloužit jako velvyslanec v Praze). Tento týden se loučíme s mým polským protějškem, jedním z oblíbených a oddaných velvyslanců, kteří letos v létě odjíždějí. Doufám, že mi ostatní odpustí, když za všechny vyzdvihnu dánského velvyslance Ola Moesbyho za jeho skvělých šest měsíců dánského předsednictví v Evropské Unii, abych k tomuto blogu mohla přidat obrázek jeho nádherné diplomatické tříkolky [http://tjekkiet.um.dk/cs.aspx].

I můj vlastní zástupce, Mike Moon, po téměř pěti letech v Praze odchází. Díky pozici náhradního diplomatického zástupce (anglicky „diplomatic floater) a diplomatického inspektora pracoval Mike v desítkách měst po celém světě. Stále mu ale chybí krajina jeho rodného Cornwallu. Diplomaté potřebují mít silné vazby ke své domovině.

S Olem a Mikem na mysli bych mohla tento blog ukončit s tím, že diplomaté jsou pragmatičtí idealisté. Lidé, kteří chtějí učinit tento svět lepším místem, ale umí také pořádně šlápnout do pedálů, aby toho dosáhli.

A Good Man Sent Abroad

In the popular imagination there is an air of mystery and romance to diplomacy. Diplomats in literature and film range from brilliant and charming, through colourful, intrepid or comically bumbling to aging and disappointed. Their real life counterparts are of course simply ordinary people doing an unusual job.

One distinguished 17th century Englishman famously described an ambassador as ‘a good man sent abroad to lie for the good of his country’. I think it would be more true, if more prosaic, to describe a diplomat as a ‘well intentioned man or woman sent abroad to do their best for their country’.

Over the past few months, speaking to young Czech diplomats and to local staff from British Embassies across Central Europe, I stopped to think about what makes a good diplomat. My personal list includes: integrity, commitment, adaptability, resilience and willingness to learn. I would add that the best diplomats also have boundless natural curiosity, creativity - and like people!

The British diplomatic service strives to be among the best in the world. Our selection processes are highly competitive (UK graduates rate us as one of the top employers). We have some of the toughest language requirements. Even those at the top are judged, amongst other things, on willingness to continue learning and developing their professional skills.

Here in Prague I work with excellent diplomats from around the globe. (Hardly surprising - a senior Czech colleague last week commented that the drawback of being a Czech diplomat was that you could not be posted as Ambassador to Prague.) We say goodbye this week to my respected Polish counterpart, one of several popular and committed ambassadors to leave this summer. I hope the others will forgive me for singling out Danish Ambassador Ole Moesby, after his outstanding six months representing the Presidency of the European Union, so that I can include a photo of his splendid diplomatic tricycle [http://tjekkiet.um.dk/cs.aspx].

My own Deputy Head of Mission, Mike Moon, leaves too, after nearly five years in Prague. Thanks to spells as a diplomatic 'floater' and diplomatic ‘inspector’, Mike has worked in dozens of cities around the world. But he still misses the waves off his native Cornwall. Diplomats need strong ties to their homeland.

With Ole and Mike in mind, I might conclude that diplomats are pragmatic idealists. People who want to make the world a better place, but can pump up their bicycle tires and peddle hard to help take it there.