Vždycky v listopadu si vzpomenu, co nás tehdy vyhnalo do ulic. Nebyl to žádný jasný cíl, ale spíš vzájemně sdílená touha po něčem jiném než státní buzeraci prvomájových a lampiónových průvodů za dozoru milicionářů a pomocníků VB. Ti pitomci s lampasy uměli být nebezpeční, ale zároveň nám byli k smíchu. Řídili naše životy tak mizerně, až došel v obchodech i toaletní papír. Listopad nám otevřel dveře. A s výjimkou těch nejzaslepenějších i oči.

Tehdy jsme vstoupili do světa, který nabízí a garantuje svobodu možnosti rozvíjet se jakýmkoli směrem. V podstatě se jedná o veřejný příslib, že člověk může prožít svůj život tak, jak sám uzná za vhodné. Součástí takového světa je snění o lepším životě, protože všude kolem jsou příklady úspěchu třeba v podobě drahých aut, luxusních domů či dovolených v Karibiku. Ve svobodném světě je ten materializovaný úspěch hodně vidět a prakticky každý zná někoho, koho považuje za bohatého. Známe přece povzdech, že „tak bych se chtěl mít taky“.

Od nenaplněných snů to ale nebývá tak daleko k frustraci. A hodně se tomu dá pomoct, pokud někdo přeformuluje původní „možnost využití příležitosti“ na „právo na příležitost,“ protože od práva už je jenom krůček k nároku.

Nikdo nemůže garantovat nárok na lepší život, ale ve svobodné společnosti to lze veřejně vyhlásit. Dokonce z toho lze uvařit politický program a nabídnout ho formou předvolebního guláše. Recept už je mnohokrát ověřený: Jako základ vezmi dva díly Havlíčka a Schillerové, nech to pořádně povařit a před odstavením do toho přidej trošku Babiše. Před podáváním to zase ohřej a podle chuti to můžeš okořenit kouskem Okamury. Jestli se ti to zdá málo, můžeš přidat i špetku něčeho opravdu ostřejšího.

V poslední době se experimentuje s Vrábelem, Rajchlem či Peterkovou, ale to už je opravdu hodně ostré, takže před konzumací je rozumné se poradit s lékařem. Fajnšmekři to však ocení. Je to rychlé, levné a základní recept lze snadno upravovat, takže se to hned tak neomrzí. Bohužel je to maličko toxické, takže když se to přežene, může z toho být bolení, závratě, zvracení a nelze vyloučit ani těžkou otravu.

Během vyvařování je navíc dovoleno lhát, vymýšlet si a vykřikovat sliby třeba o modrém z nebe. Politicky je to efektivní. Ale aby to fungovalo dlouho, tak se musí postupně zvyšovat dávky a přehlížet fakt, že se postupně mění očekávání voličů: Jestli se dnes slíbí tisícovka, musí se zítra nabídnout dvě. Je to politická past, kterou velká část voličů nevidí a mnozí politici přehlíží. Když slepý vede slepého, tak nakonec oba spadnou do jámy. Dost podobné té, ze které jsme se před 34 lety vyhrabali…