Prý to znamená smrt bytovým družstvům, tvrdí kolega M. Váňa(„Smrt družstvům, hlásá návrh ODS“, Právo 24. 8. 07) o novele obchodního zákoníku, kterou předložili dva poslanci ODS a která má jednak pod sankcí přimět bytová družstva, aby konečně splnila to, co jim zákon uložil již v roce 1994, a co nebyla ochotna do dnešního dne splnit, totiž převést do vlastnictví byty těm družstevníkům, kteří o to požádali, a konečně uložit bytovým družstvům, aby se chovala tak, jak se již dávno, na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, musí chovat obyčejní družstevníci, totiž při zániku členství vypořádávat byty v tržních cenách.

O co jde? Několik případů: manželé – družstevníci – se rozvedou, byt připadne bývalé manželce, které zůstaly ve výchově děti. Ta však musí bývalému manželovi nejen opatřit náhradní byt, ale ještě mu vyplatit polovinu tržní hodnoty bytu, neboť právě jen v tržní ceně se hodnota tohoto bytu musí – podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR – mezi bývalými družstevníky vypořádávat. Pokud zemře družstevník, musí dědici zaplatit dědickou daň a notářský poplatek opět jen z tržní hodnoty zůstavitelova družstevního bytu. To, co je samozřejmé pro družstevníky, však kupodivu pro samotná bytová družstva neplatí. Pokud by totiž ona bývalá manželka nebo dědicové chtěli byt vrátit bytovému družstvu, s překvapením zjistí, že toto jim nehodlá zaplatit tržní cenu bytu, ale pouze jakýsi „vypořádací podíl“, tedy několik tisícovek! To má být spravedlivé?


K čemu taková situace vede? Ona bývalá manželka a oni dědicové, pokud nechtějí nebo nemohou za těchto podmínek v bytě bydlet, by byli bláhoví, kdyby družstvu byt vrátili. Raději jej fingovaně prodají, totiž uzavřou dohodu o převodu členských práv a povinností s někým, kdo jim opět tržní cenu zaplatí. Takovýto převod nemůže bytové družstvo nikterak ovlivnit, musí jej pouze vzít na vědomí. Bytová družstva tak ztrácejí možnost ovlivnit, kdo vlastně členem družstva bude se všemi z toho plynoucími důsledky. To kolegovi Váňovi kupodivu nevadí.


Návrh , o kterém mluvíme, nechce nic jiného, než aby bytové družstvo, kterému se v případě zániku členství uvolní byt, bylo povinno učinit to, co musí učinit každý, kdo chce družstevní byt získat: zaplatit bývalému družstevníkovi tržní cenu tohoto bytu. Kolega Váňa popisuje, jak se družstevníci v takovém případě budou nuceni vzdát opravy okapu, na který šetřili „korunku ke korunce“. Nic takového jim opravdu nehrozí. Mohou klidně opravit okap a současně převést na někoho, koho si sami vyberou, uvolněný byt. Za tržní cenu ovšem. Tu předají bývalému družstevníkovi a nikoliv, jako je tomu dnes, kdy mu vyplatí „vyrovnávací podíl „30-40 tisíc Kč, byt vzápětí prodají za milion a tuto částku si mezi sebou rozdělí. A to má být spravedlivé?