Mají si poslanci platit svoji dopravu? Mohou, jako za cokoliv jiného…

Představte si, že existuje významná evropská země – název jejího hlavního města se stalo symbolem sjednocení Evropy - která má právo zákonodárců bezplatně užívat veřejnou dopravu dokonce zakotveno v samotné Ústavě! Z hlediska mnohých, např. politování hodných recesistů kolem pana M. Maďěry, navrhujících v této souvislosti „adopce“ poslanců, je to zcela nepochopitelné! Jak je možné, že v této evropské zemi neexhibují nešťastníci protestující proti takovýmto neodůvodněným a „nestydatým“ výhodám poslanců? Proč novináři zde nevyzývají poslance k hromadnému „červenání se“, jak je u nás vyzývá komentátor Práva?

Asi to bude především tím, že existují země, jejichž obyvatelé chápou, že svobodné volby a z nich vyšlé zákonodárné sbory jsou zárukou demokratického uspořádání státu, že existují země, jejichž obyvatelé si přejí žít ve státě, kde svobodně zvolení politici mají pro svoji práci také vytvořeno přiměřené prostředí, včetně některých výhod, posilujících jejich postavení. To ovšem není případ České republiky, kde slova jako poslanec a politik se stávají nadávkou, kde zákonodárný sbor je považován za sbírku neschopných individuí a korupčníků, starajících se o svá neodůvodněná privilegia, kterých se dokonce odmítají vzdát, a proto je třeba je hnát před zostuzující soud veřejnosti!

Samozřejmě, že poslanci bezplatnou dopravu nepotřebují. Nepotřebují konec konců ani kanceláře a asistenty, nakonec nepotřebují ani vysoké platy a mohlo by jim, s malým příplatkem stačit to, co si vydělají ve svých civilních zaměstnáních. Jsem jedním z těch, kteří byli do takového „parlamentu“ kooptován v r. 1990, který v té době ještě fungoval tak, jako čtyřicet let předtím. A patrně se některým po takto „vlivném“ sboru stýská…Po sboru, který se sejde dvakrát za rok a předložené schválí?

Ale co si stěžujeme na novináře nebo na ubožáky, kteří se potřebují zviditelňovat. Vždyť i předseda Poslanecké sněmovny neváhá vystoupit s předsevzetím, že bude „krok za krokem“ postupovat proti právním předpisům definujícím postavení českých poslanců a připomíná tak spíše komisaře Cattaniho, který také musel zločinecké chobotnici usekávat postupně jedno chapadlo za druhým…

Řekněme to tedy přímo a svoji snahu o omezování podmínek práce poslanců, politiků a státních úředníků neschovávejme za rádoby hlubokomyslné úvahy o omezování vlastnického práva (majitel Student Agency, který žaluje poslance jezdící jeho autobusy zdarma) nebo úvahy o tom „na co poslanci mají“ („Maděrovci“ – o nichž nedávno v Neviditelném psu napsal B. Doležel, že jde o lidi, kteří se domnívají, „že zastupitelská demokracie je k ničemu“ a „ daleko více by jim vyhovoval diktátor“) apod. Podobné výzvy tedy nejsou ničím jiným, než jen dalšími projevy těch, kteří říkají: s tímto státem a jeho politickými orgány nechci mít nic společného, nejsou to ti, které bych chápal jako demokraticky a svobodně zvolené představitele mého státu, a český stát konec konců vůbec není něco, co bych vnímal jako součást a prostředí pro svůj život. A jestli jeho představitelé něco chtějí, tak ať si to koupí.