Lumpenkavárna se stala sociologicko-politologickým pojmem. Nevím sice jak zrovna toto jinak bohulibé zařízení k tomu přišlo, a už vůbec nevím proč „lumpen“ (z německého Lumpen (hadry), Marx: lumpenproletariát: část proletariátu politicky zcela neschopná a nepoužitelná…), ale budiž. Podívejme se však na to blíže.


Pravidelní hosté, dalo by se říci přímo štamgasti této a dalších „osvěžoven“ o kterých se ještě zmíním, se vyznačují dvěma společnými znaky: při slovech „president Zeman“ se jim zdravotně přitíží a trvale dělají na zbytek společnosti onen příslovečný „dlouhý nos.“ Považují se totiž za duchovní, případně společenskou nebo ekonomickou elitu národa, za který se ovšem občas stydí. Společný je jim příklon k tzv. nepolitické politice, ale paradoxně za největší výdobytek Listopadu považují svobodné volby. Tento paradox pak kompenzují tím, že se večer u televize od srdce zasmějí britskému seriálu „Jistě pane ministře“, který je přímo festivalem nepolitického řízení státu a kde jediná postava zvolená občany ve svobodných volbách ( ministr) je degradován na naprostého blba. Obsazují pravidelně v kavárně tři stoly: pravicový, levicový a disidentský. Přesedávání podle různých kriterií např. podle chování póvlu na ulici a dalších reálií není však vyloučeno.
Návštěvníci pravicové části soudí, že zbytek společnosti si dostatečně neváží nabyté svobody, neboť vždy ve volbách volí nepochopitelně špatně, v prezidentské volbě zvlášť ! Málo pracuje, málo si šetří na důchod, stále požaduje nějaké sociální dávky na místo toho aby podnikal. A vůbec pořád spoléhá na, jak oni říkají, paternalistický stát. Dříve to byli voliči ODS, dnes zpravidla soudí, že není koho volit. Elita této části volí nanejvýš ještě tak Svobodné, se zapřením někteří i TOP 09. V prezidentské volbě volili v obou kolech kandidáta K.S, jejich elita pak v prvém kole i kandidátku Z.R nebo kandidáta V.F.
U levicového stolu se soudí, že občané jsou ve své většině prosáklí xenofobií, rasizmem a obsedantní chutí stále někoho diskriminovat. Společnost podle nich nechápe moderní trendy vývoje a je tak zaostalá, že se stále mylně domnívá, že dítě má mít maminku a tatínka, že na svatbě má být někdo ženich, někdo nevěsta a podobné nesmysly. Ve volbách zdejší štamgasti rovněž soudí že není koho volit, ale osvícenější část volí Zelené, někteří dokonce i Piráty a různá místní sdružení . Někteří obyčejní štamgasti tohoto stolu stále ještě volí, neradi a zpravidla s ucpaným nosem i ČSSD, ale nikomu se tím nechlubí…V prezidentské volbě volili jednoznačně kandidáta J.D., duchovněji zaměřená jejich část pak kandidátku T.F. V druhém kole prezidentské volby jich část volila (tajně!) i kandidáta K.S. ve snaze zabránit hrůze, která se v důsledku volby prostého lidu dala očekávat…
Stůl disidentský je zpravidla nejméně početný. Zde sedávají ti, co odmítají mezi sebe přijmout velmi početné a stále početnější „disidenty z 20.listopadu“ (ti naopak sedávají u obou shora uvedených stolů), ale hlavně stále nechápou jak je možné, že někteří jejich spoluobčané pořád volí komunisty a někteří z těchto pomýlených spoluobčanů dokonce soudí, že za komunistů bylo líp. Přízemní argument těchto zpozdilců o tom, že tenkrát je nikdo nevyhazoval z práce nebo z bytu odmítají jako nepřípadný: je z práce a z bytu tenkrát naopak vyhazovali, tak proč by tomu mělo být dnes jinak, když už máme tu svoboděnku, že….
Tím ovšem zdaleka není přehled sociologicko-politologických osvěžovat vyčerpán. Neměli bychom zapomínat na lumpenprvnícenovou, kde se scházejí ti, kterým veškeré osazenstvo kavárny může být ukradeno. Ostatní občany berou na vědomí jen jako „lidské zdroje“. Zde je předmětem debat výše DPH a jiných D, regulace a deregulace, míra zisku a měnové kurzy. Obecně se zde soudí že „Česko sužuje sociální stát“. Politika je zajímá jen potud, aby věděli kdo jsou dva hlavní protagonisté z leva i z prava, aby před volbami správně na volební kampaň přispěli „vyváženě“. Kandidát K.S. je zde ctěn, ale spíše jim toto jméno připomíná „švarcsystém“. Štamgasti lumpenkavárny sem občas rádi zavítají, není to zcela vyloučeno, ale je na ně pohlíženo jako na ponožky v sandálech. Tedy jako na něco snesitelného, ale jaksi lehce nepatřičného….
Připomeňme i lumpenbar kde se scházejí vyznavači přímé akce bez intelektuálského žvanění. Schází se zde stále dost lidí, ale už to není co to bývalo. Hosté prořídli: někteří skončili na dně zvíkovské přehrady, jiní v Belize nebo v Jihoafrické republice. Kontakty se štamgasty lumpenkavárny i lumpenprvnícenové měli a mají tak hojné jak to bylo a je hojně popíráno. Volby zdejší hosty zpravidla vůbec nezajímají.
Tyto osvěžovny nejsou, na rozdíl od běžných „čtvrtých cenovek“ nikterak přecpané, ale jejich štamgastů je dost na to, aby bylo na místě strachovat se o elementární jednotu společnosti. Ale nezapomínejme na důležitý fakt: tito lidé mohou mnohé ovlivnit, ale nikdy nemohou jednu důležitou věc: vyhrát volby ! Ty rozhodují ti, o kterých se u zdejších stolů mluví nejvýše s větším či menším despektem. Má pravdu politolog Stanislav Balík když ( S. Balík „Pražská lumpenkavárna“ LN 7. 11) píše: „Jsou to dva zcela odlišné světy, které se vlastně neznají, které si nerozumí, ani rozumět nechtějí“. A stejně tak má pravdu když se domnívá že: „ Opět rozdělujeme společnost – už ne na odpůrce a milovníky svobody, ala na kavárnu a nekavárnu.“ Po svobodě totiž touží všichni – jen si každý pod tím slovem představuje něco úplně jiného….
Psáno pro Britské listy.