„Nahrazení síly právem je ale možné jenom za dobrého počasí“, píše V. Žák v článku „Nad Evropskou Unii se zatáhlo“ (Právo 5. 2. 2016).

Ale co tedy funguje a co je možné za „špatného počasí“? Zastavím-li své auto uprostřed magistrály proto, abych znemožnil jízdu jiným, je pro policii věc jasná: budu odvezen na služebnu a auto, aby nepřekáželo, bude odtaženo. Učiní-li však tak tři stovky řidičů - taxikářů? „Je-li řidič přítomen, nelze vozidlo podle zákona odtáhnout“, upozorní policejní důstojník diváky ČT na námitku moderátora ohledně policejní pasivity. Policie odvážející stovky řidičů na své služebny a s desítkami odtahových vozidel uvolňující magistrálu by asi opravdu vypadala jako filmový inspektor Clouseau, který jako snaživý policista nechal v jednom z dílů „Růžového pantera“ autobusy svážet na komisařství prostitutky z celé Paříže, neboť prostituce je přece nezákonná.
Ministr spravedlnosti soudí, že policie „selhala“, když 6. 2. 2016 v Praze nezakročila proti „ozbrojené skupině se zahalenými tvářemi“ (měli jakési tyče a kukly na hlavách). Odhlédneme-li od toho, že při tomto výkladu práva by pak účastníci každého shromáždění s vlajkami (na tyčích) byli ozbrojenou skupinou, ale co tedy měla policie dělat? Vyzvat k odstranění zakrytí obličeje lze efektivně jednotlivce, ale řvoucí dav?
Máme se tedy v Praze smířit s další blokací magistrály těmi, kteří si takto vymáhají efekt svých podnikatelských aktivit („Nebylo to naposledy“, hrozí „šéf“ blokujících taxikářů), máme čekat na další akce „zakuklenců“? Máme se smiřovat s opakujícími se shromažďování davů v ulicích, na kterých se občané vzájemně kameny a zapálenými světlicemi „přesvědčují“ o tom, kdo je a kdo není ten „pravý“ uprchlík a na koho se vztahuje či nevztahuje „uprchlické právo“? Policie asi opravdu dnes nemůže hned a na místě efektivně řešit situaci tam, kde je za „špatného počasí“ právo porušováno velkým počtem osob. Ale východiskem není resignace na právo, ale přijmutí faktu, že potřebujeme pro nové časy, pro „špatné počasí“, také nové zákony, předpisy a nařízení, tedy asi nové právo.
Často slyším, že jedním z problémů naší společnosti je snaha o omezování práv občanů. Ale kterých občanů? Není tomu totiž spíše tak, že u nás nejde ani tak o omezování práv, ale o zcela zřetelně vychýlenou rovnováhu mezi právy a povinnostmi, která poškozuje práva těch občanů, kteří při realizaci svých práv na své povinnosti nezapomínají? Lidé již zcela zjevně nejsou ochotni tolerovat práva bez povinností. Není pak dnešní obecně pociťovaná frustrace společnosti způsobena nikoliv nedůvodným strachem, jak se nám pořád někdo snaží nemluvit, ale neodbytným dojmem, že současné právo funguje jen pro některé a za dnes již neexistujícího “dobrého počasí“? Není ale právě toto jedním z důvodů, proč se nad Evropskou unií, a tedy i u nás, jak píše V. Žák, „zatáhlo“?
(autor je zástupcem veřejné ochránkyně práv)
vyšlo v Právu 16. 2. 2016