Myslím, že v tomto smyslu je T. Halík pro katolickou církev asi totéž, co J. Dienstbier pro ČSSD. Předkládá jakoby nové, moderní pojetí. Jak dopadla ČSSD s J. Dienstbierem víme, a hodnocení toho, zda katolickou církev nebo křesťanství vůbec v očích občanů více poškozuje Piťha nebo Halík, bych rád přenechal povolanějším…


Cti otce svého a matku svou…
Nerad čtu na poslední straně sobotního vydání Lidových novin, slova připomínající diskriminaci z důvodu věku. O presidentu republiky zde (ostatně jako obvykle) píše Jiří Hanák jako o „mstivém starci“ a Tomáš Halík o kázání Perta Piťhy jako o projevu „zřejmé ztráty soudnosti“ omluvitelné „vysokým věkem“ (Tomáš Halík: „Prodavači strachu“ LN 13.10). To se mne z pochopitelných důvodů, dost dotýká….
To však není důležité. Mnohem důležitější je spor dvou představitelů katolické církve o otázku, která zajímá mnoho lidí. Katolický kněz T. Halík se v článku ostře vymezuje proti nedávnému kázání katolického kněze P. Piťky, které se na sociální sítí stalo populárním jako málokteré kázání katolického duchovního. Předmětem sporu jsou sňatky stejnopohlavních párů, které P. Piťha považuje za neslučitelné s katolictvím a i s přirozeným způsobem života lidí. T. Halík považuje takové názory za skandální poplašnou zprávu a doufá, že je katolická církev „nezamete pod koberec“ jak se s podobnými skandály prý v katolické církvi děje.
Názory na dopad této zákonné úpravy na rodinu a celou společnost se velmi rozcházejí a každý jej hodnotí podle svého a svých zkušeností. T. Halík píše, že má zkušenosti „ z university, z akademické farnosti, z Křesťanské akademie …“ Tomu rozumím a nepřekvapuje mne to. Mám zkušenosti odjinud a obávám se, že zkušenosti a názory lidí, kteří za podprůměrnou mzdu živí rodinu nebo těch, kteří po mši vycházejí z venkovského kostela, budou asi jiné, než se T. Halík domnívá.
Nejsem v antropologii natolik vzdělán, abych mohl posoudit relevantnost Halíkových argumentů ohledně „mnoha modelů rodinného života, jenž se vystřídaly v dějinách…“, ale bezpečně vím, že nikoho v lidských dějinách dosud nenapadlo do modelu rodiny „dosadit“ na místo matky dalšího muže a na místo otce další ženu. Pokud se ovšem nechceme vracet k všeobecnému soužití kohokoliv s kýmkoliv, kde by ovšem jakákoliv právní úprava byla asi zbytečná.
Nejsem jako evangelík pochopitelně vzdělán v realitách katolické věrouky. Ale čtu-li ve výčtu „svatých přikázání“ také „cti otce svého a matku svou, aby se ti dobře vedlo na zemi“ nemyslím, si, že autoři tohoto dokumentu, který bezpochyby stál u základů naší současné evropské civilizace a o němž se mnozí domnívají, že by mohl nahradit podstatnou část naší legislativy, měli na mysli slovem „matka“ nositelku plodu, nebo partnera otce. A slovem „otec“ milující partnerku matky. A tak mi nezbývá, než se podivit nad tím, že katolický kněz a teolog T. Halík považuje model rodiny plynoucí ze „svatého přikázání“ za to co, jak píše, „nespadlo z nebe“.
T. Halík, když píše o škodlivé činnosti P. Piťhy, ztotožňuje, mylně, křesťanství a katolicismus a tvrdí, že Piťha „odrazuje od křesťanství, mate a skutečně pohoršuje zejména mladé a vzdělané lidi“. Myslím, že v tomto smyslu je T. Halík pro katolickou církev asi totéž, co J. Dienstbier pro ČSSD. Předkládá jakoby nové, moderní pojetí. Jak dopadla ČSSD s J. Dienstbierem víme, a hodnocení toho, zda katolickou církev nebo křesťanství vůbec v očích občanů více poškozuje Piťha nebo Halík, bych rád přenechal povolanějším…
LN 16.10