Pak by ovšem bylo vhodnější vytvořit důstojnou, samostatnou a respektovanou instituci, než formálně věc řešit tak, že přistavíme další budovu k brněnskému sídlu VOP (do těch dnešních se již nikdo další nevejde) a zaměstnáme zde další desítky absolventek nejrůznějších studií…

Zřídíme národní lidskoprávní orgán?

V poslední době se u nás, bezpochyby pod tlakem mezinárodních institucí, začíná prosazovat záměr zřídit zde národní lidskoprávní orgán (dál NLO), tedy instituci, která by u nás dohlížela na dodržování lidských práv. Veřejný ochránce práv (VOP), ombudsman, takovou institucí, na rozdíl od toho, co si mnozí občané myslí, není. Objevují se názory, že cestou k vytvoření této instituce by mohlo být právě pouhé doplnění pravomocí úřadu Veřejného ochránce práv, což by prý mohlo být vhodnější spíše než vytvoření nové komise pro lidská práva, neboť úřad již řadu požadovaných principů naplňuje. Kromě rozšíření mandátu ombudsmana a posílení role v lidskoprávní oblasti včetně vzdělávání a výzkumu by bylo třeba zajistit i jeho personální posílení včetně finančního zajištění.

Takovou národní lidskoprávní instituci má podle Ministerstva zahraničí ustavenou 112 zemí světa. Ze zemí EU funguje tato instituce ve 23 státech, další čtyři její vznik chystají. ČR bez instituce tak patří po bok Běloruska, Číny nebo Saúdské Arábie.

Návrhů, jak novou instituci zřídit, je již několik. Předseda poslanců vládní ČSSD a bývalý ministr pro lidská práva Jan Chvojka doporučuje vládní návrh příslušného zákona. Předlohu by měla podle něj připravit zmocněnkyně a poslankyně ANO Helena Válková, aby byla zajištěna podpora nejsilnějšího vládního uskupení pro tuto úpravu. Senátor Jiří Dienstbier naopak doporučoval poslanecký návrh, na němž by se podíleli zástupci většiny stran včetně Válkové nebo ministerstva zahraničí, které o vznik instituce usiluje s ohledem na naplnění mezinárodních závazků ČR. „Poslanecká cesta by byla rychlejší a s vládní podporou schůdnější,“ míní Dienstbier.

Odhlédneme-li od skutečnosti, že problematika týkající se toho, co nazýváme „lidskými právy“, je dnes téměř nepřehlédnutelně široká a stále se rozšiřující natolik, že by bylo obtížné stanovit, čím vším by se tento nový institut měl vlastně zabývat, ani jeho samotné vytvoření není tak jednoduché, jak by se snad mohlo zdát. Zásady ustavení takovýchto národních institucí přijaté rezolucí Valného shromáždění OSN č. 48/134 dne 20. 12. 1993 (tzv. Pařížské principy) vyžadují postupy ustavení a jejich složení způsobem, který zřízení NLO jednoduchým připojením k institutu VOP činí poněkud problematickým.

VOP totiž dnes již zdaleka není tou institucí, „působící k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí“, jak byl původně zřízen. A stává se tak spíše „sběrným místem“ institucí, které stát musí zřizovat. Tak VOP dnes řeší také ochranu osob omezených na svobodě, tzv. detenční agendu (od r. 2006), spravuje diskriminační agendu, a to od r. 2009, dále pak agendu sledování vyhoštění resp. nuceného návratu cizinců podle tzv. návratové směrnice, a to od r. 2011, dále pak od r. 2018 monitorování práv lidí se zdravotním postižením, tzv. agendu CRPD, a od téhož roku poskytuje pomoc občanům EU při naplňování práva volného pobytu. Zdá se mi tedy zřejmé, že pouhé „připojení“ další, mnohem širší a rozsáhlejší pravomoci k dosavadním agendám VOP by mohlo působit jako pouhé formální řešení věci. I když na druhé straně by se řešení problematiky lidských práv stalo v působnosti ombudsmana cela jistě dominantní, na úkor dalších agend.

Avšak dnes je VOP, přes uvedené množství a rozsáhlost agendy, stále přísně monokraticky uspořádán s jedním veřejným ochráncem práv (ombudsmanem) a jedním jeho zástupcem bez jeho jakéhokoliv v zákoně uvedeného postavení, kterému sice mohou, ale také nemusí být svěřeny některé pravomoci. Složení NLO má však být, podle již zmíněných Pařížských principů, založeno na principech pluralismu a diverzity, aby tento orgán odrážel sociální složení společnosti. Měly by v něm být zastoupeny všechny subjekty ve společnosti, které se věnují prosazování a ochraně lidských práv, tzn. nevládní organizace, odbory, sociální a profesní organizace, představitelé různých filozofických a náboženských směrů s tím, že zástupci parlamentu nebo vlády by zde měli mít pouze poradní hlas.

Tím jistě nemá být řečeno, že by tento institut nemohl být monokratický, ale pluralismus musí být respektován při jeho ustanovování prostřednictvím možnosti a práva různých společenských organizací navrhovat kandidáta. To je ovšem v rozporu s dosavadním způsobem volby VOP, kterého volí Poslanecká sněmovna z kandidátů navržených prezidentem a Senátem, a na jehož volbu tedy nemají společenské organizace žádný vliv. Problém by se zjevně nevyřešil ani ustavením jakéhosi dalšího zástupce VOP pověřeného touto agendou a voleného podle pluralistickým principů, s ohledem na rozdílnost volby a tedy legitimity VOP a jeho zástupce. A již vůbec ne ustavením jakéhosi „poradního orgánu“ byť složeného pluralisticky, neboť již zmíněné Pařížské principy vyžadují, aby takové bylo složení samotného NLO, nikoliv pouze jeho poradního orgánu.

Souhlasím s tím, že potřebujeme národní instituci, která by se znalostí skutečných poměrů a podmínek života realisticky hodnotila stav lidských práv u nás a nikoliv, jak se to nyní občas děje, jen přitakávala nejrůznějším povrchním hodnocením, a to i od mezinárodních institucí, se kterými se občas setkáváme. Pak by ovšem bylo vhodnější vytvořit důstojnou, samostatnou a respektovanou instituci, než formálně věc řešit tak, že přistavíme další budovu k brněnskému sídlu VOP (do těch dnešních se již nikdo další nevejde) a zaměstnáme zde další desítky absolventek nejrůznějších studií…

LN 21.10.