Nepokoušejme se srovnávat nesrovnatelné. A nejde jen o děje dávno minulé, neboť každý rozumný pamětník ví, že Letná 2019 se nedá srovnávat s Letnou 1989, ač se o to mnozí propagandisté snaží. Jen bychom tím totiž dokládali, že nerozumíme událostem tehdy ani nyní...

„To je hezké, že není pyšný na to že byl v KSČ. Ale proto není omluva.“ říká v rozhovoru v Právu z 23. listopadu ohledně předlistopadového členství předsedy vlády T. Czernin jako kandidát na předsedu TOP 09. A bezstarostně dodává: „Nesmíme zapomenout na to co se tu dělo. V Německu také řekli, že nebudou dětem vyprávět co dělali jejich otcové za války a pak je to dohnalo v 70.letech, kdy se mladí začali ptát, proč jsou bývalí nacisté v různých funkcích“.

Opravdu chce někdo srovnávat roky režimu, který s mnoha různými obměnami byl v letech 1948 – 1989 u nás s léty druhé světové války 1939- 1945? A dokonce se domnívat se, že tak vychází z porozumění toho co si myslí lidé v Česku? Nebo už zcela ztrácíme pro potřeby jednoduché, primitivně prvoplánové propagandy nejen soudnost, ale i historickou paměť? Opravdu to bylo a je tak jednoduché?

V souvislosti s nedávnou tragédií, kdy byl v Německu zavražděn primář Fritz von Wiezsacker, bylo připomenuto, že se jedná o syna osmého německého presidenta Richarda von Wiezsackera. Ten byla presidentem SRN v době naší „sametové revoluce“. Jako spolkový prezident se podílel na sjednocení Německa a zejména na urovnání vztahů se sousedními zeměmi. V letech 1990 a 1991 navštívil na pozvání prezidenta Václava Havla také Československo a 15. března 1990 se v Praze omluvil za okupaci našich zemí. Richard von Weizsäcker byl vynikající řečník a některé jeho projevy (např. ke 40. výročí konce druhé světové války 8. května 1985) byly právem proslulé.

Copak to ale, podle T. Czernína, vyprávěli dětem po válce u Weizsäckerů? Otec budoucího vynikajícího presidenta demokratického německého státu byl totiž Hitlerovým diplomatem a jako velvyslanec Říše v Italiii, když 16.října 1943 Němci začali likvidaci Židů v Římě si pochvalovat, že papež Pius XII se „nenechal svést k jakémukoliv demonstrativnímu výroku proti deportacím Židů u Říma“. Jeho syn, onen budoucí německý president, byl pak po válce pomocníkem advokáta, který v Norimberského procesu jej obhajoval. Diplomat však byl tímto tribunálem odsouzen na sedm let odnětí svobody…

No a co? Jaký to má pro dějiny Evropy význam? Jaké poučení lze z těchto historických faktů odvodit? Myslím, že žádné. Neměli bychom už konečně s tím přestat? Pročítá-li čtenář dnes stránky našich nejen sociálních sítí, ale, žel i denního tisku musí nabýt dojmu, že je u nás dnes více „fašistů“ a „nacistů“ než v r. 1945. A „agentů StB“ více než v Listopadu. Nepokoušejme se srovnávat nesrovnatelné. A nejde jen o děje dávno minulé, neboť každý rozumný pamětník ví, že Letná 2019 se nedá srovnávat s Letnou 1989, ač se o to mnozí propagandisté snaží. Jen bychom tím totiž dokládali, že nerozumíme událostem tehdy ani nyní…