Je škoda, že okolnosti vyklizení squatu ve vile Milada zvolna upadají v zapomnění a pozornost je věnována spíše osudu obyvatel domu v Truhlářské ulici, ať již původních nájemníků, nebo nově se přistěhovavších „squaterů“.

Neprávem, neboť vyklizení předmětné nemovitosti představuje jeden z největších skandálů poslední doby, jeden z těch vážných případů knokautujích náš, snad stále ještě, právní stát. Nejen pro samotný fakt neuvěřitelných okolností samotného vyklizení, ale především skutečnost, že si těchto okolností nevšiml nikdo z těch, kteří mají dodržování zákonnosti v ČR v popisu práce, tedy především nikdo ze Státního zastupitelství.

To ovšem signalizuje vážné nebezpečí, že podobná hrubá porušení platného práva zůstanou i v budoucnu bez odezvy. A to nesmíme připustit!

Především: ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání P. Zieleniecová by měla buď okamžitě rezignovat, nebo by měla být ze své funkce odvolána! Nikdo s takovým právním vědomím by neměl stát v čele státní instituce ve státě, který se hodlá považovat za stát právní. Její zcela nepřípustně pokřivené právní vědomí je zřetelně patrné z jejího ohražení se („Pomáhat potřebným“, Právo 10.7. 2009), kterým polemizuje s článkem P. Uhla týkajícího se vyklizení vily Milada. Poukazuje zde na svoji povinnost a odpovědnost „za řádné hospodaření se státním majetkem“ a vyjadřuje přesvědčení, že pokud by P. Uhl chtěl skutečně pomáhat potřebným, „udělal by na mém místě totéž, co já“.

Nikoliv. Tak, jak postupovala ona, prostě nesmí v právním státě postupovat nikdo, a je tragické, že si to ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání vůbec neuvědomuje. Nikdo, prostě nikdo nesmí o své vůli, bez soudního rozsudku, jen na základě svého rozhodnutí, vyklízet kohokoliv odkudkoliv! K tomu je oprávněna jedině policie, event. exekuční orgán na základě rozsudku příslušného soudu. I kdyby si paní ředitelka stokrát myslela, že obsazení vily je protiprávní (jako si to mnozí páni domácí myslí o nájemcích bytů ve svých domech), a i kdyby to bylo více, než zřejmé, svémocné vyklizování, které organizovala, je trestným činem a nemá v právním státě žádné místo! Občan může přirozeně činit kroky k ochraně svého majetku a bránit se proti zásahům do svých práv, ale musí jít o jejich bezprostřední ohrožení, nikoliv o situaci, která, jako pokojný stav, trvá mnoho let.

Nikdo si nesmí osobovat právo vyklízet kohokoliv bez soudního rozhodnutí, ať již to byl pražský magistrát (usedlost Ladronka, pamatujete? Stejné bezpráví), soukromý vlastník domu, nebo ředitelka státní instituce. Pro úroveň právního vědomí je pak přímo tragické, jestliže některé protiprávní kroky jsou veřejností jaksi „chápány“, pokud jsou činěny proti osobám nebo skupinám osob, které se obecné obliby netěší. To se celé společnosti jednou může velmi vymstít….

Pokud jde o pokojný stav, je představa paní ředitelky o tomto právním institutu více, než kuriózní. Píše, že pan Uhl „měl by se možná pozeptat po okolí“, a dozvěděl by se, že si lidé na squatery stěžovali. To je jistě pravda, ale s věcí toto nikterak nesouvisí. Pokojný stav není biblická záležitost ve smyslu „pokoj lidem dobré vůle“, jak se paní ředitelka patrně domnívá. Jde ve skutečnosti o stav trvající dlouhou dobu, aniž by kdokoliv činil právní kroky směřující k jeho změně. Může se dokonce jednat i o stav protiprávní, ale právě to, jak stát chrání pokojný stav proti svémocnému zasahování každého a kohokoli, kdo se domnívá že má pravdu (nebo dokonce moc), charakterizuje úroveň právního státu.

Nesnesitelnost právního vědomí paní ředitelky tím ovšem není vyčerpána. Píše:„Není pravda, že u z oken byl vyhozen počítač…tímto způsobem byly vyklízeny jen věci zjevně bez hodnoty.“ Je něco takového opravdu možné? Opravdu se paní ředitelka domnívá, že někdo má právo posoudit, které věci, zjevně patřící někomu jinému, jsou hodnotné, které „bez hodnoty“, a tedy mohou být zničeny? Opravdu takovému jednání přihlížela Policie ČR a dosud přihlíží Státní zastupitelství?

Direktům právnímu státu však zdaleka není konec. Žádná „bezpečnostní agentura“ nemá právo nic vyklízet, nebo dokonce dopouštět se násilí – tahat za nohu ze střechy - proti komukoliv, nejedná-li se o nutnou obranu. Policie nemá právo přihlížet bez zásahu řádění osob, připomínajících svým zjevem a nápisy na oblečení členy ochranných hlídek Dělnické strany (i když se nazývají „renomovaná bezpečnostní agentura“), pokud se perou s jinými občany nebo ničí cizí věci, byť by se jednalo o věci „zjevně bez hodnoty“. A konečně bych byl moc rád, kdyby mě šéf pražského katastrálního úřadu vysvětlil, jak byl náhle, ze dne na den, a na základě jakého právního dokumentu, proveden „znovuzápis“ (slova P. Zieleniecové) vily Milada do katastru nemovitostí, zjevně bez kolaudačního rozhodnutí, když celá dlouhá léta bez zapsání do katastru nemovitostí tato nemovitost právně neexistovala.

Mnozí, myslím, mají co vysvětlovat, pokud ještě vůbec úroveň právního státu v tomto státě někoho zajímá. Šéfové jak pražské policie, tak pražského katastrálního úřadu, nám bezpochyby vysvětlení dluží. A stejně tak pražský státní zástupce. Paní ředitelka P. Zieleniecová nic, podle mého názoru, vysvětlovat nemusí. Měla by rovnou rezignovat.

Zkrácená verze byla napsána pro deník Právo.