Prokletá silnice
Naše R52 začíná zhruba 24km od státní hranice s Rakouskem u obce Pohořelice, odtud k směřuje k Brnu, od pohořelic k hranicím vede jen silnice první třídy I/52, která prochází přímo Mikulovem, což přívádí tranzitní dopravu sice ne přímo centrem města, ale i tak tato silnice izoluje určitou část města od zbytku. Takto jsou do Mikulova přiváděny tisíce aut denně, které zhoršují kvalitu ovzduší a života v tomto historickém městě pod Pálavou.
Přenesme se nyní do onoho roku 2017. Dálnice je na Rakouské straně plně dokončena a uvedena do provozu, denně jsou tak do Mikulova přiváděny další tisíce aut, ten tvoří úzké hrdlo na trase, které ovlivňuje maximální počet aut, která mohou projet, denně dochází ke vzniku kolon, nad silnicí I/52 se vznáší mrak výfukových plynů z aut stojících v koloně, obyvatelé přilehlých ulic se jím dusí. I tak je rozhodnutí o stavbě dálnice v nedohlednu.
Lze nějak zařídit, aby se „ekologové“ nažrali, Mikulov zůstal celý a stoupla kapacita spojení? Osobně se domnívám, že ano. Pokud se podíváme na mapu, zjistíme, že Mikulov je jedninou obcí, kterou tato silnice prochází, ostatní buď obchází, nebo se jich jen dotýká. R52 má Mikulov obcházet, následně se napojí na koridor současné I/52 a v její trase jen s malými úpravami má pokračovat k Pohořelicím, kde se spojí s již existující R52.
Za předpokladu že se aktivistům nelíbí pouze záměr výstavby dálnice a nikoliv sama existence spojení Vídně s Brnem přes Mikulov, šla by situace teoreticky řešit. Toto řešení by spočívalo ve využití části plánované trasy R52. Okolo Mikulova by byl vystavěn úsek v polovičním profilu, který by sloužil jako obchvat, ten by obcházel Mikulov ze západu až za průmyslovou zónou, stejně jako plánovaná dálnice, pokud by byly upraveny křižovatky s ostatními komunikacemi, mohla by možná být na tomto úseku zvýšena rychlost na 110km/h, jako to před nějakou dobou plánovalo ministerstvo dopravy na některých úsecích silnic 1. třídy, tím by došlo ke zrychlení dopravy (ovšem když by nedošlo k nehodě).
Také by nebylo od věci pokusit se dostat konec dálnice co nejblíže k Pasohlávkám, aby byl co nejvíce zkrácen dvoupruhový úsek, pokud by se protáhla R52 až ke křižovatce s komunikací mezi Pasohlávkami a Ivání, zkrátil by se dvoupruhový úsek o skoro 6,5km.
Toto řešení by mohlo být za současné ekonomické a společenské situace asi nejschůdnější, byla by prodloužena současná R52 a zároveň by nebyla vystavěna dálnice pod Pálavou, přičemž by tranzitní doprava nebyla vedena Mikulovem jako v současnosti.
Nesmíme se ale na dopravu okolo Mikulova dívat jen optikou R52, musíme se na ni podívat i v širším kontextu. Jelikož se plánuje i výstavba R55, která by měla začínat na křižovatce I/55 s D2, dá se předpokládat, že by tímto směrem směřovala i část dopravy na Vídeň z oblasti Zlínského kraje. Spojení Zlína s Vídní přes Brno je v současnosti dlouhé 227km, stejné spojení přes Břeclav je však dnes dlouhé 201km (s R55 by bylo patrně ještě kratší). Za předpokladu, že by vznikla R55 a část této dálkové dopravy by sváděla k Břeclavi (bez obchvatu v jakékoliv podobě by to bylo nemyslitelné), by následně tato doprava pokračovala po I/40 směrem na Mikulov. Problém nastává za Valticemi, kde se silnice spíše podobá okresce, pokud by k této situaci došlo, patrně by muselo dojít k přestavbě tohoto úseku, jako vhodné řešení se jeví nepřevádět ji přes přejezd u Sedlece, ale dále pokračovat podél přímé železniční tratě k Mikulovu, kde by se napojovala na dálnici do Vídně.
Karel Schweitzer