Evropské společenství národů

13. 03. 2013 | 09:36
Přečteno 2319 krát
Text se snaží zachytit politické a hospodářské procesy, které v Evropě a České republice probíhají, a uvádí je do nového kontextu. Pokouší se vyrovnat s problémem centralizace rozhodovacích pravomocí a s problémem přesunu reálných kompetencí směrem od občana. Reflektuje tendence na oslabování veřejného sektoru a přesun rozhodovacích kompetencí od volených představitelů k nikým nevoleným ekonomickým subjektům ve jménu postupujícího korporativismu a snaží se s nimi vyrovnat. Navrhuje model integrace mimo politický systém stojících občanských iniciativ do politického života. Zamýšlí se nad politickou funkcí a rolí národů, nad naplňováním slova národní ve vztahu k demografickým změnám a případně imigraci. Vyvozuje model koexistence jednotného vnitřního trhu a ekonomické liberalizace s požadavky veřejného sektoru.

Níže uvedená koncepce vychází z poznatku, že je nebezpečná (byť někdy levnější!) centralizace a monokulturizace, protože chybí diverzita a odolnost. Nebezpečné je výsledné systémové riziko. Koncepce stojí na lokalizaci, diverzifikaci a pokusu o syntézu evropské, národní a lokální identity.

Historie

Koncepce národního státu po roce 1918 v případě Československa revolučně spojila území a národ. Území státu se stalo územím jednoho (umělého) národa československého, jak bylo deklarováno v preambuli ústavy z roku 1920 i v názvu státního útvaru. Tím byly položeny kořeny vnímání ČSR jako etnicky čistého území, území jednoho národa. Současně se vznikem ČSR nastal boj etnických menšin o práva v rámci státu a o nutnost příslušnosti k území národního státu. Národní stát se tak stal státem jednoho národa, nikoli státem občanů na daném území žijících.

Občanstvo se přirozeně mísí a migruje, expanduje a vymírá. Se vznikem národního státu (resp. hraničních čar na mapách) však nastal problém s naplňováním koncepce etnicky čistého území a logicky se objevily problémy s odsuny obyvatel a současně bojem o hranice (zábor Těšínska, určení jižní hranice na Slovensku, Sudety). Tyto problémy se však netýkají jen Československé republiky, jsou univerzální a dodnes postihují i jiné státy, například problém Kosova, Tyrolska, Bosny a Hercegoviny. Problémem nejsou lidé, ale hranice států „etnicky čistých území“, do kterých musíme obyvatelstvo vměstnat. Problém je v historickém vnímání definice (národního) státu.

ESN opouští výše uvedenou koncepci etnicky čistých území a pracuje s územím a s národy, přičemž tyto dvě složky opět odděluje.

Občanský, nikoli národní princip

Evropa je prostor svobodného pohybu jedinců a zároveň územím patřícím všem lidem, kteří na daném území žijí. Vzhledem k tomu, že žádné území nepatří žádnému z národů, tak je území spravováno na občanském (nikoli národním) principu. Dalo by se namítnout, že se jedná o uspořádání umělé. Já si naopak myslím, že umělý je národní stát, stát jednoho národa.

Leitmotivem uspořádání je posílení lokalizace jako přirozeného vyvažovatele probíhající globalizace. Nejde o to globalizaci zrušit, ale vyvážit. Lokalizace přináší zodpovědnost (srovnejte se zodpovědností např. v globální ekonomice). Občanům se na lokální úrovni lépe pracuje s odhalováním populismu politiků.

Dnes stát dalšími a dalšími deklaracemi přisuzuje občanům další a další práva - implicitně se tedy předpokládá, že je občan nemá? Člověk se nerodí svobodný a za svou svobodu zodpovědný a musí čekat, která práva mu kdosi přidělí? Je třeba čekat na definování a přidělení hranic prostoru, ve kterém bude dovoleno se pohybovat? Tento koncept přidělování práv občanům státem je narušen pojetím obsaženým v Listině základních práv a svobod, a proto je tato listina trnem v oku různým „státosuverenistům“, včetně bývalého prezidenta Klause.

Základ Evropského společenství národů tvoří svobodný a za své činy zodpovědný jedinec, který má garantovaná práva implicitně a který žije v rodině a v komunitě. Účastí ve volbách se části své svobody a zodpovědnosti vzdává, resp. ji přenáší na volené zastupitele, kteří tak mají svobodu rozhodovat za občana a jsou za tato rozhodnutí zodpovědní. Jedná se o součet svobod a zodpovědností, kterých se občané ve volbách vzdali. Zvolení zastupitelé nemají imunitu, nýbrž trestní odpovědnost.

Občané, kteří využijí svojí svobody a nechodí volit, si svoji část zodpovědnosti ponechají, a to se všemi možnými důsledky, včetně (symbolické) trestní. Volby nejsou povinnost, ale volbou má občan možnost svoji zodpovědnosti přenést na volené zastupitele a ti, co tak neučiní, si svůj malý kousek zodpovědnosti ponechávají. Hypotetické stíhání zvolených představitelů se tak dotýká i občanů-nevoličů, na jejichž bedrech leží také drobná část zodpovědnosti. Jak využili svoji svobodu a zodpovědnost pro odvrácení nepravosti?

I nevolící a mlčící většina (menšina) se může stát spolupachatelem zločinu a je otázka právní, zda a jak lze toto sankcionovat. Dalo by se rozumět i tomu, že by ve zvláště závažných případech mohlo dojít u nevoličů a zároveň aktivně nevystupujících občanů i ke ztrátě občanství. Jedná se tedy o trest pro volené představitele a zároveň o trest pro nevolící a mlčící většinu (menšinu). Člověk se člověkem stává socializací, tedy interakcí s rodinou, se společností. Představa člověka jako na ničem a nikom nezávislého individua je chybná, a proto aktivní občanství není jakousi nadstavbou, ale holou nutností.

Volbami vzniká zastupitelstvo, které kromě centrálních stran spojených ideologií je schopno i absorbovat lokální občanská sdružení. Toto zastupitelstvo spravuje obecní záležitosti a má taková práva, kterých se občané ve volbách vzdali, resp. taková, která si ve svých programech zvolení kandidáti a strany nadefinovali.

Základní směr definování kompetencí je zespodu vzhůru. Stejně, jako se občan vzdává své svobody (a zodpovědnosti) aktem voleb, tak i zastupitelstvo po dohodě s jinými zastupitelstvy může vytvořit vyšší administrativní celek, na který deleguje některé pravomoci, kterých se vzdá ve prospěch tohoto celku. Tento vyšší administrativní celek je placen a kontrolován svým zřizovatelem, tedy obcemi. Jedná se tedy o princip delegování, vzdávání se svých implicitních práv směrem výš, nikoli zřizování krajů shora. Jedná se o přirozené vytváření vnitřní strukturace prostoru na základě společných zájmů a problémů, podporuje vznik přirozených center se svébytnou identitou.

Obce si tedy společně vytvoří kraj, kterému dají obsah (náplň, pravomoci), a do něj je zástupce obce vyslán nebo zvolen. Tento zástupce se zpětně zpovídá své obci, jak hájí její zájmy.

Rozsah krajských pravomocí záleží na dohodě obcí. Obecní zastupitelstva mohou tento kraj „zmrazit“ s nulovými pravomocemi a nulovými náklady. Je třeba zvážit rozsah centralizace a lokalizace, jak ve vztahu k zájmům účastníků, tak ve vztahu k nákladům. Centralizace je levnější, ne vždy však je schopná postihnout drobné lokální nuance. V zájmu obce (a obyvatel) je co nejštíhlejší krajský aparát, protože bobtnání poznají voliči na výši svých daní. Obce si mohou naprosto legálně platit krajské lobbisty, protože jednotlivé zástupce obcí přímo kontroluje obec sama a každé provinění „krajského velvyslance“ proti zájmu obce se řeší hodinovou výpovědí, případně iniciací odvolání. Z krajů stejným mechanismem mohou vznikat další vyšší administrativní celky.

Touto cestou vzniká centrum (Brusel?), jehož kompetence jsou poměrně volné, delegované podle potřeby menších administrativních celků na projekty, které samy nejsou schopné zvládnout. Některá centrální ministerstva jsou stabilní (dlouhodobé projekty), jiná ministerstva se zřizují ad hoc a na omezenou dobu. Z uvedeného plyne, že nejvyšší patro je vláda manažerů úkolovaná na jednotlivé projekty podle logiky výše uvedené. Kontrolovaná a odvolávaná je zřizovateli, tedy odspodu, kteří si zároveň hlídají efektivitu.

Z této logiky je zřejmé, že čím je problém lokálnější, tím je řešen na nižším administrativním stupni. Globální problémy jsou naopak řešeny v tom patře, které zahrnuje všechny účastníky. Je možno uvažovat i o stahování kompetencí z centra s tím, že se úměrně sníží příspěvek na jeho provoz a vše je rozhodováno z lokální úrovně (za cenu přesunu administrativy z centra na lokální úroveň, protože před problémy se schovat nedá). Z výše uvedeného je patrné, že se mění koncepce jakéhokoli centra, ať už pražského či bruselského. Centrum není nadřazeno svým zřizovatelům, centrum je servisní organizace zřizovatelů, a proto je jim podřízeno. Např. mandát vládě v Praze určují nižší samosprávné celky, nikoli opačně.

Národnostní komora parlamentu

Vedle identity lokální a občanské samozřejmě existuje identita národní.

Národ si vytváří své orgány, tradice, své podnikatelské aktivity, knihovny, archivy, muzea, národní podniky … dle libosti a nápaditosti a do výše dobrovolného příspěvku každého člena národa. Češi by mohli například postavit v Anglii českou nemocnici pro české au-pair, která by byla oceňovaná i samotnými Angličany. Tím naplníme obsah slova národní. Určitě by to prospělo.

Na základě národnostního klíče je možno volit do Národnostní komory evropského parlamentu. Je nepodstatné, zda má 200 nebo 400 členů. Podstatný je striktně dodržovaný poměrný systém. V centru existuje otevřená tabulka, kam je možno se zaregistrovat s národností, např. s českou. Svoji národnost si také mohou zaregistrovat např. Romové. Dle aktuálního poměru jednotlivých národností na území Evropy je poté sestaven národnostní klíč tohoto parlamentu, podle kterého jsou přiděleny počty mandátů jednotlivým národnostem. Tyto národnosti postaví kandidátky a jsou svými členy voleny. Tyto volby by se tak daly označit za soutěž v porodnosti a nerespektují tedy princip společného místa k životu (lokalizace), nýbrž společných jazykových, kulturních a historických (a jistě dalších) charakteristik, bez ohledu na to, kde členové národa žijí.

Otázka národnosti je často spíše deklarativní a jednou bude zřejmě možno zaregistrovat i národnost např. mimozemskou, a pokud se k této národnosti přihlásí statisticky významný počet členů, tak bude tato národnost i součástí tohoto parlamentu. Toto uspořádání pracuje s dynamikou vzestupů a pádů jednotlivých národností na území Evropy, aniž by to vedlo k válkám o území. Národnostní komora parlamentu má na starost vnější vztahy, protože z logiky věci vláda (občanský princip) má mít zrak upřený dovnitř. Navenek proto Evropa vystupuje jako Evropa národů, dovnitř jako Evropa občanského principu.

Ekonomika

Ekonomické uspořádání vychází také z podpory lokalizace. Opakem globalizace není národ, ale lokalizace, proto je klíčový vznik paralelních lokálních měn, negativně zrcadlově úročených, jako konkurenta centrální (globální) měny €. Jedná o systém, kdy na území ESN platí jedna globální měna s kladným úrokem (€) současně s množstvím lokálních měn se záporným úrokem. Tento záporný úrok zajišťuje, že lokální měna není vyvážena mimo lokalitu, protože ztrácí hodnotu a je výhodné ji co nejrychleji utratit v místě. Spoření naopak zajišťuje kladně úročená globální měna.

Dochází tak stále k soutěži globalizace (podpořena vstupem globálního investora) a lokalizace (obecní rozvojové projekty, místní zemědělství a drobnější výroba) pomocí systému lokální (záporné úroky) a globální (kladné úroky) měny.

Globální, kladně úročená měna zajišťuje volný pohyb kapitálu a funkci volného trhu po celém prostoru ESN tak, jak ji známe dnes. Naproti tomu negativní úrok u lokálních měn vyrovnává negativní stránky globalizace a podporuje místní společenství a jeho tradiční hospodářské funkce. Vhodná kombinace a korelace měn s kladným a záporným úrokem dovoluje automaticky vyrovnávat obchodní bilanci a je tudíž automatickým nástrojem pro vyrovnávání rozdílů mezi regiony, aniž by bylo nutno chudé regiony přímo dotovat a vystavovat se tak politickému nebezpečí. Poptávka v regionu po globální měně (import) zvyšuje cenu € (úroková míra) a současně snižuje úroky u lokální měny, čímž se záporně úročené úvěry v této měně stávají výrazným motorem rozvoje regionu.

Takovéto lokální ekonomiky a z ní odvozené vztahy jsou pro občany více průhledné a srozumitelné s jasně definovanou zodpovědností. Bez občanů, které systém donutí se chovat zodpovědně, zodpovědnou společnost nelze vytvořit a pomocí rozdělování rizika v globální ekonomice už vůbec ne.
O konstrukci lokálních měn, jejich výhodách, úskalích a koexistenci s měnou globální pojednává tento text.

Shrnutí

Řešením současné institucionální nejistoty není prostý rozpad Španělska, Belgie, Velké Británie apod., ale ani další centralizace evropského kontinentu. Řešením je redefinice postaveni člověka ve vztahu k institucím, které si zřizuje, potenciální rozpad výše uvedených států je jen průvodní jev. "Separatisté" nehovoří o suverenitě, ale požadují hladkou integraci do evropských struktur. Není to paradox? Není. Tyto procesy (potencionální rozpady států) jsou primárně problémy vztahu centra a periferií, nikoliv problémem sebeurčení národů. Současná koncepce státu je v krizi a probíhá její redefinice.

Text odděluje národ a prostor a pokouší se nastínit vnitřní uspořádání Evropy na občanském principu. Koncepce neopovrhuje pojmem národ a vymezuje národní kompetence. Navrhuje mechanismus, jak odbyrokratizovat Evropu spolu s konstrukcí „centra“. Nastíněna možnost doplnění současného ekonomického uspořádání o paralelní měny. Podtrhuje důležitost zodpovědnosti. Leitmotivem je snaha o vyrovnávání dualit tak, aby ani jedna nemohla získat trvalou převahu, jde o akceptování soupeření lokalizace a globalizace, národovectví a občanského principu, lokálních měn a €. Jedná se o samo se vyvažující princip dvojkolejnosti.

Dovolil bych si tvrdit, že takto vystavěná Evropa může být pestrá a přitom navenek jednotná. Není umění z EU vystoupit, umění bude zreformovat celou EU!

Na vizi Evropské společenství národů dávám licenci freeware. Přál bych vizi ESN velké množství přemýšlivých diskutérů, kreativní přístup, a pokud v soutěži uspěje, tak i dlouhá léta.

Ondřej Mikšíček
Zpracováno na základě podkladů Alfreda Melmeckeho

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

JF napsal(a):

dobrá východiska i dobré návrhy a nevadí ani čistota teoretické úvahy a dobře doplněné historickými konotacemi(např. v domácích podmínkach papírový Čechoslovakismus - vyhlašovaný v Americe - jistě postavený na obdobě k Amerikanismu). Ano, ta základní myšlenka protichůdně působících sil (sjednocování-dělení,národ-území, občan-"člověk" s psí knížkou státu, lokální-globální, atp.) a jejich vyvažování je velmi nosná.

Snad jediné významné negativum bych shledal u tématu odpovědnosti nevoliče (či odpovědnosti voliče a politika obdobně - špatnou aplikaci je mimo jiné i odsun Sudetských Němců jako voliču SdP). Současný základní institut voleb je že jsou svobodné a tajné. Spíš tímto směrem bych se ubíral úvahy zda by neměli být spíše povinné a netajné než nějaká zvláštní odpovědnost nevoličů. (tedy kdo a jak koho volil - proč by to mělo být tajné?) To např. jen pro případ že by chtěl někdo opět revolucionovat jen pod jinou barvou, práporem a hesly ;-) (to by jsme se asi divili co lze absolvovat i např. v rámci rodinných tradic - např. nyní nám obecně zjevovaný antagonismus např. Klausové-Dienstbierové ;-). Ale celkově úvahami míříte myslím velmi dobrým směrem.
13. 03. 2013 | 10:31

Jana Pechová napsal(a):

Mluvíte o Evropě regionů?
Příjemná vize.
V první řadě to ale chce dohodnout se na jasné terminologii (abychom si stejně vykládali pojmy) a na společných pravidlech.
Mám dokonce pocit, že tam současná EU směřuje (a těžko říct, zda samospádem anebo do určité míry vědomě), jen to bude ještě chvíli bolet. Nakonec, žádná konstruktivní diskuse, která míří k cíli, se neobejde bez třecích ploch a slepých uliček. Ale ta společně přijatá vize je pro ni nezbytná.
13. 03. 2013 | 11:05

Miláno z Děčína napsal(a):

Redaci blogu!
Začnu lehce k J.Pechové.Opět lehký teč k problému!Jenže,ujasnit si terminologií názvů a na nich se dohodnout?Ujišťuji Vás,že to za našich životů nebude a budoucím generacím klestit cestu překonaným,či-li ne světovým názorům o životě,je marná snaha a úsilí.
Proč se cpát někam,kde nás nechtějí jako partnery/terminologií spolužití mezi ženou-mužem,ženou-ženou a mužem-mužen/!!!
Vždyť jsme jenom "Smetiště Evropy" pro překonané způsoby života a odpad všeho,co je u nich či pro ně vyrobeno či se vyrábí,u nich se to doslova"NESMÍ" dostat do koloběhu a na trh!!!
Už po několikáté jsem se tu na blogech vyjádřil,že kategorie jako: stát,národ,rodina,morálka,mravy by se neměly vyučovat,dle nich se řídit,neboď to tak již v kapitalistickém-Českém způsobu života "NENI"!!!A nebude,nebude a nebude!!!
Tak a kde je hlavní jádro " ČLÁNKU "???
13. 03. 2013 | 11:24

český maloměšťák napsal(a):

Nevím, jak si autor představuje administrování např. kurzu " paralelní měny", ale tak nějak mně z chápání toho, jak měna fungovala a funguje v historii ve vztahu k jiným měnám, fiskálu, směně...vychází, že koncept by pak vyžadoval i
" paralelní " hranice a zřejmě i "paralelní" státy.
A základní problém institucionální nejistoty spatřuji v tom, v jaké kvalitě a stavu instituce jsou...kdy jsou často vnímány a realně pojímány coby kořist zájmových skupin, které připomínají Mafii. Kdy v rámci demokratického /i když také hiearchického/ způsobu hledání souhlasu a dospívání k rozhodnutí v institucích existuje široká škála kvalit a stavu těchto institucí - od té švédské až po např. zdejší. A kdy se místní mafie rozhodně nepoddají implementaci takového druhu, kdy by změny poškodily jejich zájmy.
Nastíněné socio-institucionálně-ekonomické rozměry procesů vedoucích k tak jako tak časem nevyhnutelné /cílem jsou svobodné a tedy co nejvíce autarkní společnosti/ lokalizaci toků energií, paradoxně " globálních" /např. Slunce, vítr.../, zemědělských plodin a vůbec hmot a možná i lidí....musí ale stejně být založeno nejen na shodě sdílení hodnot kulturně- historických , ale zejména musí být vyvedeny v modu fungování kooperačním...kdy pak ale vstupuje do hry zejména sdílení informací a to symetrickým /" odtajněným, efektivním" / způsobem, informací nezkreslených /například očištěných o zkreslující ingerence státní moci, moci Mafie.../, informací, které skutečně slouží.

Uvedu příklad.
K čemu slouží informace o tom, kolik peněz /tedy jak byla "úspěšná"/ ČR vyčerpala toho a toho roku z tkzv. evropských peněz ?
O čem takový údaj - který je tak často využíván k politickému boji na těch nejvyšších stupních politické organizace moci....k čemu slouží ?
V té "kvalitě", za jakou se vydává ?
Co stojí za takovým údajem - v kraďákovské realitě ?

Příliš mnoho informačního balastu a šumu byly jedněmi z důvodů, proč se nedal ukočírovat tkzv. realsocialisnus. Kdy ten se vyznačoval " výhodou" poměrně snadného " hledání" "souhlasu" a následného výkonu rozhodnutí - kterýchžto "kvalita" je ale v demokracii nepřípustná (nicméně někdy - v duchu hesla " nakup poslance a panuj! i tak funguje).
Spontaneita je krásná v partnerském vztahu, při sexu, při náboženských seancích nebo při hospodských kecech. Ale nefunguje tam, kde se vyžaduje předvídavost, co největší přesnost a korektnost.

Už pod Klímou jsem napsal, že i ideální autarkní lokální společenství se nebudou samostatně schopny ubránit nájezdníkům /zde možno dosadit dle libosti jakékoliv formy organizované ale i přírodní agrese/.
Takže s těmi isntitucemi a jejich lokalizací, decentralizací...pomalu, chlapečkové a holčičky.
Ať vám nerozbijou kyblíčky ještě dřív než začnete dělat bábovičky.

Platformy pro zlepšení kvality toku informací a práce institucí...jsou různé a objevují se stále /někdy ve vlnách různého druhu - například VV, pak Holešovská výzvy, aktualně je to ona splupráce nevládních organizací/.
Připadá mi to velmi infantilní...protože podle mě je jedinou logickoum platformou platforma lidsko-právní, isntitucializovaná v úřadě ombudsmana /všimli jste si, že dokonce i některé korporace zřídily ombudsmanský post ?? - proč asi ?/.
To je ta lokalizace globálního - tedy náprava věcí zdánlivě fragmentárním, ale právě proto nejůčinnějším způsobem...na jednotlivosti prostě jakýkoliv mafijní systém nemá ani prostředky ani lidi - aby byl sto je podchytit.
Podle mě v kraďákovské realitě bude jinak demokratický systém usmýkán, zbanálněn a v podstatě / v obsahu, formalisticky může být naopak vyznačen a vykládán velmi vznešeně /.
(nejnovější výzkum vnímání lidí v ČR tato slova potvrzuje - lidé cítí, že je stav systému nedobrý)

Jednodušeji :
Na sebranku v institucích jedinec sám nestačí - usmýkají ho.
Na sebranku v mafii nestačí žádná iniciativa - sama o sobě...rozplyne se, bude infiltrována Mafií, nebo dokonce rozprodána / VV/.
13. 03. 2013 | 12:00

komentator napsal(a):

EU je novodoba SSSR. A je prirozene ze se to vetsine Cechu libi.
13. 03. 2013 | 12:05

cesky velkomestak napsal(a):

český maloměšťáku,

vy by jste byl za minuleho rezimu povazovan za Stachanovce. Tolik pismenek a tak mala produktivita.
13. 03. 2013 | 12:08

český maloměšťák napsal(a):

cesky velkomestak
Za minulého režimu jsem se snažil marně udělat z takových oblud jako jste vy ....něco, co by bylo aspoň k snědku.
Bohužel to bylo jen mrhání časem. Nechtějí to ani semleté a nakořeněné.

Chodíte si sem vylívat své frustrace z důvodů mentální nedostatečnosti, či za tím vězí nějaké strádání v oblasti materiální , potažmo sexuální - milý mandrake, moucho na zdi, otazniku, český lejnometáku, český velmoměšťáku atd atd...?

Zkuste onanovat ! Je to vždy po ruce a navíc je to poměrně levné.
13. 03. 2013 | 12:52

Al Jouda napsal(a):

Další Schlimbach, jenže evropského rozměru :))) Vývoj EU půjde dál svojí přirozenou cestou, až se najde řešení vyhovující všem.
13. 03. 2013 | 13:24

JF napsal(a):

Miláno, velkoměšťák: ano, dobrý úder na hřebíček. Jinak docela dobrý diskurz zatím těch pár příspěvků. Pan editor blogu si asi musí mnout kníry. ;-)

můj milý maloměšťáček promine, ale už bude vědět: to víte nedalo mi to.;-) Ale rozhodně dodáváte dobrý materiál a zjevně opět nad plán, soudruhu náš úderníče!!! Proboha snad jste neučil?, nebo přeci jen školník(vrátný) alá ředitel školy? ;-)))
13. 03. 2013 | 13:56

český maloměšťák napsal(a):

JF
Již několikrát jsem vám doporučoval, že máte drogy jen prodávat a ne brát.
Zkusím to tedy ještě jednou, milé JF.

Neberte to, neberte to, neberte to...nebo se z toho zblázníte docela.

Hezký den.

P.S. Zůstaňte prosím jen u toho prodeje, snažně vás prosím, jefíčko smažíčko !
/bude to mít vedlejší efekt také ve směru ziskovosti a efektivity zdravotnického sektoru národního hospodářství...svým chováním můžete dosáhnout například toho, že se pomoci dostane někomu, kdo si své zdravotní trampoty nezpůsobil sám - tak jako vy, smažko ..../

Soudruhem jsem nikdy nebyl, tak jako jimi byly smažky vašeho " formátu". Kteří by bez podlézání jiným umřeli hlady i v prostředí, zaručujícím právo na práci.
13. 03. 2013 | 14:18

franky napsal(a):

Zajímavý blog, především z hlediska inspirace k řadě úvah. Slovo „národní“ ve spojení se současným „národním“ státem je dnes možno chápat jako synonymum pro přechodnou organizační jednotku ve které je koordinován proces transformace kompetencí k tvorbě a realizaci komplexní strategie a politiky na vyšší nadnárodní úroveň. Výsledkem objektivního procesu je nové rozdělení kompetencí mezi „nadnárodní“ jednotku (např.EU) a její jednotlivé organizační jednotky se svými dílčími (lokálními) strategiemi a politikami, podléhajícími jednotné komplexní strategii „nadnárodního celku“. V rámci nevratné globalizace dochází v Evropě k transformaci několika dříve „suverénních“ lokálních jednotek v jednu novou „suverénní“ jednotku. Převod kompetencí bude probíhat rozdílně v jednotlivých oblastech společenského systému. Nejvyšší stupeň centralizace proběhne v návaznosti na jednotnou měnu v oblasti finančních toků, nejméně se bude převod kompetencí do „nového centra“ týkat kulturně společenské oblasti. Diskuse o svobodě a demokracii, o účasti ve volbách, či o účasti občanů na řízení státu souvisí s jedním základním současným problémem a tím je, že současný především český „demokratický“ systém umožňuje politikům různého charakteru být zvolen na posty, na něž evidentně odborně nestačí, přičemž tento demokratický systém je neumožňuje včas odvolat pokud společnosti škodí. Neschopní politici pak nejsou schopni vytvořit jednotnou hospodářskou politiku, která by na jedné straně navazovala na politiku nadřazeného celku (EU)a na druhé straně, aby byla vhodným mezičlánkem pro tvorbu dílčích politik jak na horizontální tak na vertikální úrovni, politiku, ve které by se využila svoboda rozhodování člověka k jeho aktivní účasti na rozvoji společnosti.
13. 03. 2013 | 14:41

JF napsal(a):

můj milý osobní maloměšťáček: dobrá - tedy k pointě. No to víte, můj maloměštáčku, úderník není jako úderník. ;-) (podobné to bude i kupodivu s termínem "soudruh") Z té školní vrátnice jste tedy sjížděl i ředitele, co? ;-))) Co jste dělal se zabavenými drogami? ;-)

Zdá se, že kámen úrazu všech vizí nebude zřejmě nedostatek vizionářů v Česku, ale poněkud revolučně naladěný školník. ;-) No snad by se k tomu slavnostnímu vyhlášení dalo dostat i zadním vchodem. ;-)

No pokusím se ale českého maloměštáka přece jen uklidnit tím, že už jsem viděl tolik takových formátů "antikomunistů" se soudružským myšlením, že drog netřeba ;-)

Problémem občanské společnosti jako i jiné bude zřejmě nedostatek občanů, neřku-li těch nesjetých a samozřejmě i těch nesjíždějících ;-). Pak ten problém "drog" může být i poněkud nemateriální povahy. ;-)
13. 03. 2013 | 14:57

Taoiseach napsal(a):

Ondřej Mikšíček

Je toho docela hromada - tak s chutí do toho - :)

"přesun rozhodovacích kompetencí od volených představitelů k nikým nevoleným ekonomickým subjektům ve jménu postupujícího korporativismu..."
Korporativismus jako takový (neštěstí) nikde na postupu není. Dal by se použít rozplizlý pojem "globalizace", případně (nejlépe) přímo definovat, jaké procesy máte na mysli.

"integrace mimo politický systém stojících občanských iniciativ do politického života"
Politika je správa věcí veřejných (s malým "v") a občanské iniciativy - už z definice - jsou ve veřejném životě zapojeny.

"je nebezpečná (...) centralizace a monokulturizace"
Pokud to má být nepřímá kritika EU, tak centralizace rozhodování je nedostatečná a kulturní rozmanitost je maximálně podporovaná, stačí připomenout mnohojazyčnost.

"Koncepce národního státu po roce 1918 v případě Československa revolučně spojila území a národ."
Koncepce národního státu vznikla o 70 let dříve, Československo nebylo zdaleka první ani ve Střední Evropě, takže nic "revolučního" na tom nebylo.

Odstavec týkající se listiny práv připojené k LS je snad jediný, s kterým se dá souhlasit.

"Dalo by se rozumět i tomu, že by ve zvláště závažných případech mohlo dojít u nevoličů a zároveň aktivně nevystupujících občanů i ke ztrátě občanství."
Ne, tomu by se rozumět nedalo.

"aktivní občanství není jakousi nadstavbou, ale holou nutností"
To jistě - ale klackem k tomu nikoho nepřinutíte.

"Tento vyšší administrativní celek je placen a kontrolován svým zřizovatelem, tedy obcemi. Jedná se tedy o princip delegování, vzdávání se svých implicitních práv směrem výš"
To myslíte vážně? Že každý občan bude přímo volit JENOM obecní zastupitelstvo a všechny ostatní volby budou nepřímé?

"jednotlivé zástupce obcí přímo kontroluje obec sama a každé provinění 'krajského velvyslance' proti zájmu obce se řeší hodinovou výpovědí, případně iniciací odvolání"
Kdo a jak by o "provinění" rozhodoval? A co je důležitější - kdo bych za takových podmínek vůbec kamkoli kandidoval? Proč?

"Touto cestou vzniká centrum (Brusel?), jehož kompetence jsou poměrně volné ... nejvyšší patro je vláda manažerů"
Kde jste to viděl, že se volí exekutiva? To je přece popření dělby moci v demokratickém systému.

"čím je problém lokálnější, tím je řešen na nižším administrativním stupni. Globální problémy jsou naopak řešeny v tom patře, které zahrnuje všechny účastníky"
V zakládajících smlouvách je už hodně dávno zakotvena zásada subsidiarity (tuším článek 5 SFEU), takže se dobýváte do otevřených dveří - :)

"centrum je servisní organizace zřizovatelů, a proto je jim podřízeno"
Již staří Římané ... nebyli žádní blbci a znali zásadu DIVIDE ED IMPERA. Víte, jak snadné by bylo tu spoustu 'suverénních' obcí vzájemně rozhádat, aby se ve vyšším celku na ničem nedohodly? To by se to, pane, pomocí 'krizových scénářů' ovládalo pěkně shora a z poza rohu. To je klíčová chyba celé té ... ehm ... představy.

"Národ si vytváří své orgány,"
kdeže - orgány si vytváří stát nebo územní celek - žádný národ
"tradice, své podnikatelské aktivity"
Podnikatelské aktivity jsou soukromé a nezřídka mezinárodní.

"je možno se zaregistrovat s národností ... Tyto národnosti postaví kandidátky a jsou svými členy voleny"
V takovémto systému by se zaregistrovalo pod 5 % občanů a volilo by ještě méně.

"Tyto volby ... respektují ... princip ... společných jazykových, kulturních a historických (...) charakteristik"
Proč by měly volit 'národy'? Svoje NÁRODNÍ záležitosti si přece mají řešit na NÁRODNÍ úrovni, ne na Evropské. EP má dohlížet na řádnou správu Evropy. Víme dobře, že ve volbách do EP prošlo z našeho desetimiliónového národa ŠEST různých subjektů, tedy šest různých představ o správném fungování Evropy. Přímo volený poslanec zastupuje své volič, a ne 'národ', který z velké části (z)volil jiné poslance.

Když si to tak shrneme, ono by bylo velmi jednoduché vymyslet dobře fungující systém pro velice angažované a velice zodpovědné občany. Jenže my musíme pracovat s tím materiálem, co tu máme - :)

Největší problém textu je ale nakonec v tom, co v něm není, co chybí. Chybí jakákoli zmínka o poučené diskusi, o překonávání jazykových bariér. O tom, jak je možno lidi motivovat k angažovanosti. Chybí úloha médií - já vím, ve starořeckých městských státech globální (ani lokální) média neexistovala - :)

Pane Stejskale,

opravdu nebylo možné odložit publikaci tohoto textu o těch devatenáct dnů?

Zdraví T.
13. 03. 2013 | 15:21

Ondra Mikš. napsal(a):

Díky za reakce
Problematika zodpovědnosti nevoličů a případné tresty jsou samozřejmě diskutabilní. Pokud ale budeme chtít logicky vyvodit zodpovědnost volených představitelů, tak je třeba zahrnout celou trojčlenku: voliči, nevoliči, zvolení. Trestat voliče za volbu a podporovat ignorantství reptání v restauraci bez návštěvy (alespoň) volební urny jaksi nikam nevede. Proto ta rovnice vyšla takto.

Taoiseach: mohl byste prosím napsat něco o tom, jak "je možno lidi motivovat k angažovanosti ?" Pokud to tedy nemá být ani klacek ani přímé a jasné následky svých činů, voleb ? A pokud to tedy nemá být rozdávání telefonů před volebními urnami.

Co se týče těch ostatních věcí: Podnikatelské aktivity - neexistovaly národní podniky ? A jak se liší od státních podniků ? Národní podnik může být takový, kde je každý člen národa akcionářem, nevidím v tom problém. Jestli to bude fungovat ? Nevím, ale pokud by si hypoteticky chtěl národ takovéto podniky zakládat, tak má mít možnost.
13. 03. 2013 | 16:02

Taoiseach napsal(a):

Ondra Mikš.

Motivovat občany k angažovanosti - právě to mají v "popisu práce" občanské iniciativy. V dnešní době, kdy vládne reklama, to není nic snadného, ale o to je to důležitější. Prostředkem může být právě zmíněná informovaná diskuse; iniciativy mají otvírat otázky, o kterých se zatím nemluvilo a které často nejsou politikům po chuti. Je třeba věci důsledně dotahovat do konce, čímž se "řadoví občané" můžou přesvědčit, že dokážou věci ovlivňovat nejen v den voleb. Nikdy se nepodaří motivovat všechny, ale alespoň tak 30 - 40 % by byl úspěch.

Národní podniky si národ rozhodně ne"vytvořil" - vznikly znároděním podniků soukromých. Je třeba si uvědomit, že národ - na rozdíl např. od jednotlivce nebo státního orgánu - nemá právní subjektivitu. Netuším, jak se dá definovat "člen národa", nicméně hlavně nechápu, jak by těm akciím přišel. Koupil by si je - i kdyby nechtěl? Nebo by je od národa dostal? A kdo by je pak zaplatil, když národ žádné peníze nemá (mají je jen státy)? A co kdyby je "člen národa" následně prodal členovi jiného národa? Absolutně nechápu, k čemu by taková mírně řečeno divoká konstrukce byla.
13. 03. 2013 | 16:40

Ondra Mikš. napsal(a):

Já ty národní podniky nehájím, šlo o to, že si dovedu představit, že např. členové národa si pro provoz svých národních institucí vybírají peníze a ty mohou mít uloženy např. v tzv. národní bance, kde se stanete akcionářem přihlášením k národnosti. Takovéto společné podniky a aktivity působí jako tmel (a mohou nést dividendy). Ale nikomu to nevnucuji.
13. 03. 2013 | 17:51

Miláno z Děčína napsal(a):

Jojojoj?
Jsem nadšen,jak je tento úvodní článek napsán a opravdu hezky vysvětluje jednotlivé věci,kterých se to týká.Jenže?
Je to ukázka fajn sesoučastnit ,možná i správně,2 díl KAPITÁLU!!!
Takže nejpozději zítra by jsme měly býti seznámeni s pokračováním vize,které by měla předcházet velice krátká analýza co a jak se tu od 1989 dělo v tomto duchu,jak na to reagovalo a reaguje naše obyvatelstvo.Vážně vynechat EU,neboď se život řítí jinam a jinak.
Hlavně nechť z Vás "NĚKDO" analyticky sestaví chyby,ne úspěchy,
vždyť programově žádné nebyly.Pouze zase jen na základě setrvačnosti.Vždyť to opět víte a znáte,že???
13. 03. 2013 | 21:16

JF napsal(a):

Ondra Mikš.: odpovědnost politiků by pro ČR stačila zcela na trestněprávní úrovni (např. správa cizího majetku) a na úrovni funkční policie - protikorupční. (úplatky a tak.). Ovšem toby ohrozilo maloměťácké poměry mnoha obcí hlavně i té pražské. Za to národní hodpodářství by mělo opět dostatek pasáčků vepřů a koz, kteří byli socializováni a nahnáni do škol. Vždyť lidé jsou taky jak dobytek, když se chytnou velkých vizí. ;-)

Vaše úvaha má myslím hodnotu především na úrovni té úvahy(!) a vybočení ze školních osnov škol, kde i ten nejchytřejší mnohdy stále sedí především ve vrátnici a rozdává rozumy oběma směry. Je to zcela revoluční postup kde se vrátní přemnožili a patří nevysloveně mezi tzv. vyšší rasu - minimálně mezi tím dobytkem. ;-) Reálně socialisticky tak minimálně cca 90% stavu stáda tedy populace.

Jedinné revoluční východiskem potom vidím v zadním vchodu, případně okno. Ale na úrovni propašování úvah v hlavě také nemusí být zcela špatné řešení.
14. 03. 2013 | 03:57

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy