Reakce na příspěvek bloggera Luďka Olšového s názvem Jak se rodí Otesánci, aneb když Moloch požírá peníze nás všech

David Šimoník,
mluvčí českého mýtného systému MYTO CZ

Dovolte mi zareagovat na poněkud zmatený a tendenční text, který se zabývá mýtným systémem a okolnostmi jeho fungování v ČR. Abych byl trochu systematický, budu se postupně věnovat každému z odstavců, a dovolil jsem si je pro pořádek uvést mezititulky parafrázující bloggerova tvrzení.

Bloger říká: Zatěžovat kamiony mýtným je špatně
Autor je zřejmě provozovatelem kamionové dopravy, proto lze pochopit jeho nářky nad tím, že Česká republika v roce 2007 přistoupila k nahrazení časových známek poplatky za ujeté kilometry. Souhlasím, že kamiony nebrázdí silnice pro zábavu, ale vozí zboží či materiál pro každého z nás. Na druhou stranu dálnice jsou celonárodním statkem a jejich výstavba a udržování něco stojí (a peněz se zoufale nedostává). Proto státy masivně přistupují k tomu, že kamiony jako jejich nejvýraznější opotřebitele a zatěžovatele zpoplatňuje. A mýtným tak činí spravedlivěji, než třeba paušálními časovými známkami. Navíc Česko jako výrazně tranzitní země opravdu dříve nechávalo doslova ležet na silnicích peníze zahraničních dopravců. Mýtné od kamionů vybírá už drtivá část Evropy i světa, a v mnoha státech už platí za ujeté kilometry i osobní auta. Mimochodem aby se mýtném nestalo nástrojem konkurenčního boje mezi dopravci, prosadili si, že se účtuje koncovým zákazníkům na fakturách jako zvláštní položka.

Bloger říká: Neměly vyhrát mýtné brány a Kapsch
Tam někde začala negativní pověst tuzemského mýta... u toho nešťastného tendru v roce 2005. Malá rekapitulace tehdejší reality, nikoliv mediálních bludů. Česká republika vyhlásil otevřené výběrové řízení na dodavatele elektronického mýtného sytému v roce 2005, a to za situace, kdy v sousedním Rakousku spolehlivě fungoval mikrovlnný mýtný systém od Kapsche (mikrovlna ovládala a dodnes technologicky ovládá mýto ve světě). V Německu tehdy s obrovským zpožděním a rozsáhlými technickými obtížemi spouštěli za miliardy eur satelitní mýtný systém, který nakonec skončil jako kočkopes s manuálním zadáváním projetých tras (stejně tak o pár let později na Slovensku). Kapsch byl tehdy černým koněm tendru, a tak se konkurenti namísto tvrdé práce na kvalitní tendrové nabídce rozhodli věnovat energii spíše dehonestačním kampaním plným nepodložených korupčních útoků a fám. A výsledek? Žádný ze soutěžitelů si pod hrozbou velkých sankcí ze strany státu netroufnul nabídnout tehdy nevyzkoušený, problematický a provozně drahý satelit. Sešly se čtyři mikrovlnné nabídky, z nichž tři byly pro nedostatky a chyby vyřazeny. Stalo se tak po právu, což postupně potvrdil jak Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, několik útvarů policie, soudy hned několika stupňů, dokonce parlamentní vyšetřovací komise a později i orgány Evropské unie (všichni snad zkorumpovaní??).

Bloger říká: Na mýtném se vybírá málo, proto se postavily infotabule
Na mýtném se v České republika nevybírá tolik, kolik třeba v Rakousku (ale i tak je to několikrát více, než v minulosti za dálniční známky), kde je stejný mýtný systém. Je to ale dáno menším rozsahem dálniční sítě, nižší intenzitou kamionů v tuzemsku a pak především dlouhodobě nízkými kilometrovými sazbami (tady pan Olšový logicky nemůže nikdy souhlasit). Málo se totiž zdůrazňuje, že český mýtný systém má zafixované provozní náklady, jeho provoz stojí prakticky stejně, ať se na mýtném vybere jakákoliv suma. To je výhodné v okamžiku, kdy jsou kvalitně nastavené mýtné sazby. Stát by v Česku mohl vybírat na zpoplatněné síti klidně kolem 15 miliard korun ročně. Pak se bavíme o desetiprocentních provozních nákladech. Když vybírá kolem osmi miliard a výběry z důvodů například preference ekologičtějších kamionů klesají, pak podíl fixních provozních nákladů roste. Ale i přesto všechno, za 80 měsíců stát vybral od kamionů 47 miliard korun. Kapsch rozhodně za zvyšování sazeb nelobbuje, protože odměna za provoz (jak jsem zmínil výše) se nezmění.

To, že se stát rozhodl využít synergicky mýtnou infrastrukturu pro rozvoj dopravně-informačního systému, je běžné i v jiných státech Evropy. Infotabule jsou moderní a jejich cena odpovídá cenám v okolních zemích. Pokud by chtěl autor kritizovat jejich využívání, musel by mířit na Národní dopravní informační centrum. Nicméně poukazovat na to, že na tabulích svítí standardní provozní informace, když se zrovna na dálnici před vámi neděje nic dramatického, to je jako kritizovat, že ve svém autě nemáte trvale nafouknutý airbag, když už jste ho přece zaplatil pro svou ochranu. A zase, není třeba mít informace, stačí výkřiky – v Německu to dělají lépe a levněji...Jak to proboha víte? Český systém je novější a modernější, než německý. A dopravně-informační systém není možné plést se systémem řízení dopravních proudů pomocí proměnných značek používaný u velkých metropolí (v Česku na D1 před Prahou).

Bloger říká: Mýto pro malé kamiony víc peněz nepřineslo
Spravedlivé výkonové zpoplatnění veškeré nákladní dopravy, tedy i těch nad 3,5 tuny hmotnosti, je kromě Německa standardem na celém světě. Tady platí stejné argumenty, jako jsem uváděl v první části odpovědi. Vývoj směřuje na celé planetě k tomu, že každý zaplatí jen a pouze za to, co na dálniční síti projede...a to včetně nás řidičů osobních aut. Pokud je o celkovou výši mýtných tarifů, čísla hovoří jasně o tom, že už v roce 2007 byly nastaveny dramaticky nejníže z celé Evropy. Ani pokusy o jejich zvyšování v letech 2010 a 2011 nepřinesly příliš velké změny. Když si vezmeme z pohledu státu průměrnou váženou sazbu, která bere v úvahu dopravní výkon napříč jednotlivými kategoriemi v tarifní tabulce, která má různé tarify pro emisní třídy, počty náprav, autobusy, dálnice a silnice 1. třídy či páteční dražší tarify, pak tato průměrná vážená sazba byla v roce 2012 pouze o 6 % vyšší než v roce 2007; při zohlednění inflace dokonce poklesla o 7 %! Jenže tohle všechno je v rukou státu, nikoliv provozovatele mýtného systému, ten musí provozovat bez poruchy a s vysokou efektivitou, děj se co děj.

Bloger říká: Dálniční známky by vyšly stát lépe
Tady padla od autora naprostá hausnumera. Za desetiletý provoz mýta zaplatí stát Kapschi a dalším subdodavatelům 17 mld. korun bez DPH. Za stejnou dobu vybere stát 80 mld. korun, ve státní kase tedy zůstane 63 miliard korun. Navíc na konci desetiletky (v roce 2016) bude mít stát v majetku plně funkční a modernizovaný mýtný systém připravený vybírat mýtné další léta. A teď porovnání s dálničními známkami, u nichž prakticky neexistuje kontrola zaplacení a zahraniční dopravci se jejich ceně smáli. Naposled, kdy platily všechny kamiony časově, v roce 2006 činil příjem z nich 1,5 mld. korun ročně. Ikdyby stát třikrát zvýšil cenu známek, vybral by za deset let 18 mld. Kč., po odečtení „provozních“ nákladů nějakých 14 miliard korun. Co je víc...63 miliard z mýta nebo 14 miliard ze známek?