Když se na zpravodajském kanálu ČT24 schyluje k Hyde parku a na programu je zahraniční politika, tak si už předem můžete být jistí, co si přečtete v zobrazovaných dotazech čtenářů. Až na výjimky je to lavina průhledně prokremelských dotazů, občas poněkud zvláštní češtinou, které uhrančivě sugerují, jaká odpověď by byla ta správná. Ne proukrajinské, proněmecké ani proamerické dotazy, jak by se snad dalo čekat z našich geopolitických poměrů, vždycky jenom proruské a někdy, pravda, přívětivé vůči Číně. Jako by celá naše země byla v transu, uhranutá nedávnými okupanty.

Nejspíš je to ale jinak. Už začátkem letošního května se nechali slyšet moderátoři online diskuzí britského Guardianu, že čelí intenzivní a očividně řízené prokremelské kampani. Nedávno vyšlo v souvislosti vystoupením Andrey Merkelové po summitu skupiny zemí G20 v australském Brisbane najevo, že i německá média jsou měsíce zaplavována prokremelskými komentáři. Podle německých bezpečnostních služeb je to součást organizované mediální ofenzívy Kremlu.

Proč by Česká republika měla být takového přívalu ušetřena? Stačí si projít výroční zprávu civilní tajné služby BIS. Neoplývá sice otevřeností, ale dost jasně z ní vyplývá, že u nás ruské a také čínské tajné služby vyvíjejí horečnatou aktivitu a svůj vliv neustále rozšiřují. Zároveň se nedá přehlédnout přehlédnout, že média jsou v téhle situaci velice zranitelná. Internet i tradičnější média se najednou proměnily v bojiště, kde čelíme útokům nikoliv nepodobným agresi na Krymu a východní Ukrajině.

Co s tím? Ocitli jsme se v rozsáhlé mediální válce nebo spíš blitzkriegu, který se proti nám vede nevybíravými prostředky. Na něco takového, na systematickou záplavu polopravd, lží, manipulací a propletených konspirací, jsme nebyli připraveni. Na poraženectví, beznaděj a poklonkování agresorům je ale vždycky času dost, v naší nedávné historii jsme si jich užili až nad hlavu. Pro jednou bychom mohli zkusit neprodat svoji kůži tak lacino. Třeba jako houževnatí Finové v Zimní válce, když už je u nás teď tak populární finlandizace.

Pozoruhodný návod pro přežití v mediální vyhlazovací válce nabízí americký think tank Institut moderního Ruska expertů na americko-ruské vztahy a lidská práva, jehož prezidentem je Pavel Chodorkovský syn bývalého oligarchy a nejbohatšího muže Ruska Michaila Chodorkovského. Think tank nedávno na stránkách online projektu The Interpreter Mag, uveřejnil rozsáhlou zprávu Petera Pomerantseva a Michaela Weisse o tom, jak Kreml využívá jako zbraň informace, kulturu a peníze ve snaze dosáhnout svých cílů v zahraniční politice a podkopat pozice svých protivníků, s uhrančivým titulem Hrozba nereality (Menace of Unreality: How the Kremlin Weaponizes Information, Culture and Money).

Kreml se podle nich v posledních letech intenzivně věnuje informační válce. Ve snaze rozdělit Evropu a panovat v ní si získává podporu na Západě, zejména mezi lidmi nakaženými nostalgií po starém dobrém socialismu, stále sílící extrémní pravicí a v neposlední řadě mezi milovníky konspiračních teorií. Ruským státem vlastněná anebo alespoň kontrolovaná média šíří záplavu dezinformací a plnokrevných lží, jako je třeba známý dojemný příběh o ukřižování dítěte ukrajinskou armádou. Kreml také využívá kulturní tlak, přičemž se opírá o pravoslavné komunity a konzervativní věřící v Evropě i v USA. Oslovuje je Putinův důraz na tradiční hodnoty a nestydatá homofobie. Ruské finance zase umožnily průnik Kremlu do evropských finančních center, jako je londýnská City a také nakupování odborníků a politiků, jako je bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, kteří pak hrají geopolitické hry v dresu Kremlu.

Jaké nástroje Kreml v této válce stínů využívá? Jako planetární hacker systematicky vyhledává slabá místa v systému fungování Západu a snaží se je maximálně vytěžit ve svůj prospěch. Například očividně zneužívá svobodu informací jako záminku k masivnímu rozšiřování dezinformací. Jejich cílem není někoho přesvědčit anebo dokonce důvěryhodně informovat, ale zasít zmatek a vyvolat atmosféru všeobecné nedůvěry všech vůči všem. Ochota Západu přijímat ruské peníze zase demoralizuje opozici v Rusku a zároveň posiluje závislost Západu na Kremlu. Korupčním snahám Kremlu velmi napomáhají daňové ráje a neprůhledné společnosti, netransparentnost ve financování a stírání rozdílů mezi think tanky a lobbyistickými skupinami.

Na rozdíl od dob studené války, kdy ideologicky vyhranění Sověti na Západě podporovali především levicové skupiny a protiválečné hnutí, současná kluzká ideologie umožňuje Kremlu současně podporovat na Západě extrémní levici, extrémní pravici, zelená hnutí, antiglobalisty a finanční elity. Kdyby to nebylo k pláči, tak je to k smíchu. Stále častěji se objevují pokusy získat vážené západní experty prostřednictvím platforem jako je Valdajský diskuzní klub anebo je zaměstnat v ruských společnostech, kde se de facto stávají mluvčími Kremlu. V České republice bychom takové experty nemuseli dlouho hledat.

Najmuté PR společnosti a experti se ve prospěch Kremlu usilovně snaží prosadit představu, že by se finance neměly spojovat s politikou. Jenže, liberální globalizace sice vnímá peníze jako politicky neutrální a obchod jako cestu k míru a spolupráci, ale Kreml využívá otevřenost globálního trhu a z peněz, obchodování a hlavně z energie vytváří útočné zbraně. Kreml také prokazatelně zvyšuje rozpočet na stínovou válku. Jen ruská zpravodajský televizní síť RT, dříve známá jako Russia Today pracuje s asi 300 miliony dolarů ročně. Stejně tak stále vzrůstá využití sociálních médií k šíření dezinformací a stále početnější armáda kremelských trollů útočí na publikované texty a také na odpůrce Kremlu. Učebnicovým příkladem je výskyt jména Schwarzenberg v dotazech Hyde parku, ať se diskutuje o čemkoliv. Dalším neustále omílaným motivem je, že svět nejvíc ohrožuje islámský stát, který sice není žádný svatoušek, rozhodně ale svým sousedům nevyhrožuje rozsáhlým jaderným arzenálem.

Využití informací, kultury a peněz jako útočných zbraní je klíčovou strategií hybridní či nelineární války Kremlu, která pak ještě zahrnuje tajné operace a nenápadné vojenské operace menšího rozsahu. Nelineární válku v plném proudu teď všichni vidíme na těžce zkoušené Ukrajině. Nejvíce skličující je, že pokud Kreml ve větší míře uspěje, tak můžeme brzy očekávat podobné války na řadě dalších míst planety. Autoritářských režimů je stále ještě dost a Západ podle všeho zatím nemá účinné nástroje, s nimiž by bylo možné těmto plíživým válkám čelit.

Přesto, je něco, co bychom měli dělat? Pomerantsev a Weiss doporučují zavést následující opatření:

1. Zorganizovat mezinárodní nevládní organizaci, která by přehledně hodnotila míru dezinformací, něco jako Transparency International pro dezinformace.

2. Zavést Chartu dezinformací pro média a blogery. Nikoliv cenzurovat shora, ale definovat přijatelné a nepřijatelné chování v debatách a účinně postihovat ty, kteří ji nebudou dodržovat.

3. Zaměřit se na daňové ráje a do hloubky prozkoumat majetky ruských oligarchů a úředníků.

4. Zaměstnat dobře motivované antidezinformační redaktory. V informační válce je nutné zásadní informace důkladně prověřit, nejlépe s týmy analytiků zkušených v těžení zamlžených informací.

5. Vysledovat a zviditelnit kremelské sítě. Musíme si ohlídat Kremlem podporované veřejné činitele a intelektuály.

6. Spustit veřejné informační kampaně, které seznámí veřejnost s mechanismem dezinformací. Zastavit příval dezinformací z Kremlu zatím není v lidských silách. Můžeme ale usilovat, aby veřejnost přijímala dezinformace a konspirační fantazie kritičtěji. Velkou službu by udělaly kvalitní satirické pořady, kterých není nikdy dost.

7. Rozjet online kampaně, zahrnující i individuální sociální práci, které budou cílené na skupiny zvlášť intenzivně zasažené kremelskou propagandou, jako je rusky mluvící obyvatelstvo pobaltských zemí, u nás například senioři.

8. Finančně a institucionálně podporovat novináře, kteří kvůli své práci v době informační války často čelí pomluvám nebo výhružkám. Pomohla by mezinárodní dobrovolnická organizace, která by bránila novináře. Taková už dlouho schází.

9. Organizovat crowdsourcingové vyšetřování jednotlivých kauz. Je v zájmu nevládních organizací nebo i motivovaných jednotlivců, aby si našli zkušené blogery, občanské žurnalisty a uživatele sociálních médií a pustily se do práce. Kremelských trollů je sice hodně, nás je ale víc. Tradiční novináři a média nestíhají, tohle za nás nikdo neudělá. Kdypak jste naposledy udělali něco pro vlast?

10. Nabídnout alternativu k Valdajskému fóru. Nesmíme se bát pojmenovat obavy ze ztráty tradic, náboženství a národní suverenity, pak s nimi pracovat a vysvětlovat, co to jen půjde.

12. Co nejvíce zapojit do diskuzí o politice Kremlu ohrožené sousedy Ruska, především Ukrajinu, Gruzii a Estonsko. Zabývat se vztahy se zeměmi BRIC a dalšími státy, kterým Rusko nadbíhá, aby se připojily k tažení proti Západu. Kreml se možná tolik nebojí Evropy, ale můžeme se vsadit, že z takové Číny má doopravdy hrůzu. Trocha vstřícnosti vůči Číně udělá víc, než obrněná divize v Estonsku.

Boj proti dezinformacím a strategické korupci nestojí a nepadají se současným vládcem Kremlu. Temná moc na Východě je nakažlivá jako chřipka a možná se stínových válek brzy dočkáme i jinde ve světě. Proto je nanejvýš žádoucí se proti záplavě dezinformací a v horším případě i proti zeleným mužíkům co nejdřív začít účinně bránit.

Stanislav Mihulka
Biolog. Zabývá se popularizací vědy. Je spoluautorem knihy Jak se dělá evoluce – Od sobeckého genu k rozmanitosti života.