Éééééé...
Jednak je stále více "vlastenců", to jsou ti, kteří v každé větě použijí kupodivu až třikrát či čtyřikrát slovo "vlastně". Potom jsou lidé "jakostní", kteří ve stejném počtu si pomáhají slovem "jako". Řada je "prosťáčků", kteří používají "prostě". A rozšířené jsou i skupiny těch, kteří mají jiné oblíbené slovíčko, například "tak" (ví někdo, co vlastně znamená?) a i vy jistě znáte mnoho dalších.
To vše ovšem není nic proti zvuku, který vytvářejí zejména reportérky ČT - nebudu jmenovat, ale stačí sledovat jedny jediné Události.
Každou větu, ale teď už i takřka každé souvětí či slovní spojení začínají zvukem, který lze připodobnit k "ééééé": "éééé, pan prezident éééééVáclav éééééKlaus dnes podepsal ééééénový zákon, který, který mu ééééédodali senátoři, kteří jej éééésvchvalovali, pardon schválili éééééminulý týden..."
Některé jdou dokonce tak daleko, že začínají každé slovo malým, ale znatelným "eee".
Předpokládejme, že tyto dámy jsou dobře placeny a vydávejme jejich práci za řemeslo. Tudíž bych byl rád, kdyby své řemeslo, placené z mých daní, vykonávaly profesionálně. Já vím, znamenalo by to, že by vedení televizního zpravodajství muselo najmout člověka, který by reportéry a reportérky musel učit mluvit tak dlouho, až by se těch pár řádků, které mají pronést do kamery, naučily pronést plynule a bez chyb. Znamenalo by to také, že by museli propustit ty, kteří nejsou schopny toho dosáhnout a sehnat jiné, které to buď zvládnou nebo budou mít takové vyjadřovací schopnosti, aby školení nepotřebovali. Nebo by se museli vrátit do dob, kdy stačil obraz sám a slovo k němu šlo bez toho, aby v obraze musel stát ještě někdo, kdo je naprosto zbytečný.
Pracoval jsem léta jako režisér Krátkého filmu Praha ve Zpravodajském filmu, který vyráběl "Československý filmový týdeník", známý spíš jako "filmový žurnál". Ti starší si jej budou pamatovat, ti mladší nám dnes vděčí za archiv, který jsme tehdy spoluvytvářeli.
Proč se tak chlubím? Inu, nikdy jsme nestáli před kamerou, abychom ukazovali prstíčkem za sebe a říkali: "éééé, tady za námi se ééé děje to a to" nebo "Za éééé těmito dveřmi se stalo éééé...". My, tedy naši kameramani, do oněch dveří vešli a "to a to" natočili. Jak, o tom svědčí třeba záběry z roků 1945 z osvobozování Prahy či roku 1968 z příjezdu sovětských okupantských tanků.
Až bude jednou po létech zapotřebí ukázat něco z historie, ČT nabídne dívku, která ukáže za sebe a řekne: "ééééé, tady za éééémnou právě puká, promiňte ééévypukla třetí éééésvětová ta, no, éééééválka!"
Jan Jelínek