„Téma koronavirus už mě absolutně nebaví a unavuje. Už ať je to pryč a můžeme se bavit o něčem jiném a žít co nejvíc jako předtím.“ To je myslím přání, na kterém se shodne většina z nás. A že těch shodných bodů - v rozhádané společnosti dneška - mnoho nenacházíme.

Vypnutí „negativních“ zpráv asi zlepší dočasně náladu, ale pandemii nezastaví

Problém je, že ačkoliv u nás je v současné době situace opravdu velmi příznivá, zatím se nezdá, že by se v celosvětovém měřítku virus někam chystal odejít a jako téma s námi bohužel ještě nějaký čas zůstane. Nemůžu ani uvěřit, že píšu už desátý díl tohoto seriálu. Nebaví mě to vůbec, ale na druhou stranu si umím představit, že i psaní o roky trvajících válkách nebo jiných nemocech a přírodních katastrofách všechny v minulosti otravovalo, pokud to trvalo moc dlouho. Ovšem mlčení, bagatelizování nebo popírání existence nebezpečí nás také nezachrání, ani nic neřeší. A problém skutečně nezmizí tím, že se o něm přestane psát nebo mluvit, budeme „myslet pozitivně“, „meditovat“ nebo si „namalujeme veselý obrázek“. Pokud to někomu psychicky pomáhá, tak proč ne, ať maluje třeba celé dny a vypne si zprávy, ale že by to reálně zastavilo pandemii ve světě? Těžko.

Schválně jsem si dala pauzu od psaní delších článků a jen sledovala, co se děje a komentovala a ulevovala si jen „ve svém virtuálním pokoji“ na sociálních sítích. Po dvou týdnech to zkusím zhodnotit.

Dobrá zpráva: nájezdy na hobby markety nárůst nezpůsobily

Velkou radost mi (a asi nám všem) udělala skutečnost, že první uvolnění (a pro nás obezřetnější dost riskantní) hromadné nájezdy na markety pro kutily neudělaly s křivkou nic. Naopak, počet nových případů se v Česku i po několika týdnech a dalších uvolněních zatím drží na minimu. To je velmi dobrá zpráva. Znamená to totiž, že včasná reakce a přísné restrikce byly na místě. To nakonec dokazují i čísla dalších zemí: Slovensko zareagovalo dokonce ještě dříve a čísla mají ještě nižší než my. Doba, kterou jsme strávili v karanténě, nosili roušky a chovali se většinou zodpovědně, na oslabení viru a přerušení nekontrolovaného šíření pro tuto chvíli stačila.

Jaké zprávy o koronaviru dostávali naši poslanci zdravotního výboru na neveřejném jednání v půlce dubna, jste si mohli poslechnout v onom dnes již slavném záznamu vládního statistika Ladislava Duška.



O týden později už byl na tiskové konferenci opět pro veřejnost zcela optimistický... Aneb ode zdi ke zdi.

Švédská cesta za cenu už téměř 3000 mrtvých, Británie 30 000

Když porovnáme naše data s tou některými tolik oslavovanou „švédskou cestou“ – zjistíme, že Česko má na milion obyvatel pouze 24 úmrtí, zatímco Švédsko nehezkých 274 – to je více než 11x tolik. Například v USA na milion obyvatel připadá úmrtí 211. Mimochodem zastánci švédské cesty se původně upínali k Švýcarsku nebo k Británii, které ale strategii na poslední chvíli změnily. Bohužel pozdě zejména pro Británii, která už má dnes nejvíce obětí v celé Evropě – přes 30 000 a na milion obyvatel je to 423 úmrtí. Švédsku se nyní sice – na základě dobrovolných karanténních opatření - také podařilo v posledních dnech srazit ono magické číslo R pod jedničku, ale jestli to stálo za strmou křivku, řádění viru v domovech pro starší osoby a 2769 úmrtí? Nesnadná odpověď.

Data můžete sledovat například zde

Jak dál? Nikdo neví…

Stejně je také velmi ošemetná otázka s odpovědí za milion dolarů, jak v Česku postupovat dál, aby se příznivý vývoj nezvrtl. Otevřít restaurace, kina, později i školy? Začít volně cestovat? Dokud se s nákazou potýkají země kolem, je každý neuvážený krok riskantní. Ale samozřejmě tlak ekonomické sféry také nelze pominout. A všichni jistě chápeme, že nemůžeme být doma zavření navždycky, protože by brzy přestalo vše fungovat a umřeli bychom hlady.

Jak se daří vyléčeným? Jsou zcela v pořádku? Existuje imunita? Lze se znovu nakazit?

O viru a jeho následcích po „vyléčení“ toho ale zatím víme opravdu málo na to, abychom mohli nadšeně a hromadně vyrazit do ulic, přestat vše dodržovat a jásat nad snadnou výhrou. Statisticky vyléčených – tedy pacientů, kteří mají 2 negativní testy za sebou - je sice dost, ale málo se ví a mluví o skutečném stavu těchto pacientů za několik týdnů či měsíců po nákaze. Jsou všichni skutečně stoprocentně fit? Nebo mají někteří trvalé následky? Jak vypadají jejich plíce? Srdce, ledviny, CNS? Jiné orgány?

Rozhovory s desítkami vyléčených by nás všechny mohly uklidnit

Proč média nepřinášejí denně rozhovory s vyléčenými, kteří mají nákazu úspěšně za sebou, a nic jim není? To by myslím veřejnost velmi uklidnilo. Zlověstné ticho a články ze zahraničí, kdy se např. skupina německých potápěčů nebude moci potápět, protože se jim vlivem „lehkého průběhu“ nemoci na dobro zmenšila kapacita plic, na klidu nepřidá. Jak to tedy je s tím, kdo nákazu prodělá? Vzniká vůbec nějaká imunita nebo se může nakazit znovu? Nevíme… Zprávy ze zahraničí jsou bohužel protichůdné i v tomto bodě.

Výzva proti výzvě

Jsou však sebejistí jedinci, kteří mají pocit, že vědí. V minulých týdnech mě zaujala snad až přehnaně medializovaná Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti, kde podepsaní požadovali v zájmu chodu ekonomiky rychlé znovuotevření všech segmentů a návrat k normálu. Proti nim se rychle ohradil nejprve předseda České lékařské komory MUDr. Milan Kubek a vzápětí také další lékaři University Karlovy, kteří odmítli především zneužití jména University. Ne všichni lékaři UK totiž s prezentovanými názory jedenácti souzní a odmítají politickou, nikoliv odbornou motivaci podepsaných a nezodpovědnou a nefér argumentaci odborníků, kteří ale většinou pracují ve velmi vzdálených oborech.



Umělý nebo přírodní?

Rizika jsou příliš velká, a co bude dál - nikdo neví. Kdo tvrdí, že ví, nemluví pravdu. Vždyť stále ani nevíme, jak přesně nákaza vznikla. Část odborníků, které v Česku reprezentuje například i molekulární bioložka MUDr. Soňa Peková, si myslí, že by vir mohl zeslábnout a vymizet zcela. Sama si (dle zajímavého rozhovoru, který poskytla Radiožurnálu), myslí, že virus nevznikl přírodní cestou, ale byl uměle vytvořen – a jako takový není schopen přežívat dlouhodobě. Jiná část renomovaných odborníků naopak říká, že vir umělý není, chová se standardně, umí mutovat a zůstane s námi v nějaké formě už napořád a další vlny nákazy očekávají na podzim. Například německé zdravotnictví se na druhou vlnu již začalo připravovat.
Všichni bychom si přáli spíše první variantu – tedy postupné vymizení viru z populace. Ale opět… jistě to neví nikdo.

Politické téma původu viru

Debata o původu viru je zajímavá z mnoha důvodů už od začátku a je pozoruhodné, že se jednoznačně neshodnou ani renomovaní světoví vědci a nositelé Nobelových cen. Tvrzení obou stran jsou přitom vždy sebevědomá a zdánlivě jednoznačná. A často také politicky zabarvená. Každému se totiž hodí do krámu jiná verze.

O původu viru se totiž v průběhu ledna a února raději příliš nediskutovalo. Politicky se to nehodilo a vyvolávalo to nepříjemné otázky a tlaky vůči Číně. Ta ale v tu chvíli měla cenná data o nákaze, která všichni potřebovali a také dodávala do světa (samozřejmě za nemalé peníze) nedostatkové ochranné prostředky. Přitom již 30. ledna skupina indických vědců tvrdila v preprintu vědeckého rukopisu, že dle jejich zkoumání, je virus jasně umělý. Druhého února však musela na nátlak jiné skupiny vědců text smazat, zejména proto že se text věnoval i zvláštním podobnostem některých sekvencí koronaviru s virem HIV a naznačoval, že by mohlo jít i o možnou (omylem či záměrně) vypuštěnou biozbraň. To bylo samozřejmě téma více než třaskavé.


Indian Research Team Claims Novel Coronavirus is Man Made.

Scientists slam Indian study that fueled coronavirus rumors

V únoru a březnu se tedy vědci předháněli spíše v tom, aby nám sdělili, že vir je určitě přírodní. Těch, kteří mluvili o úniku z laboratoře, bylo minimum a jejich názory většinou zlehčovány. V průběhu dubna se ale situace mění, debata o původu viru se otevírá znovu naplno a najednou je na stole spousta teorií o umělém viru a úniku omylem či schválně. Konečně jasně a nahlas zaznívá, že Čína v počátku šíření zamlčovala a mlžila a celkovému počtu obětí, které přiznala za celou dobu epidemie, nevěří snad už vůbec nikdo.

Vyšetřování a laboratoře ve Wuchanu

Austrálie i mnohé další země chtějí nyní vést důkladné vyšetřování a obracejí znovu pozornost k laboratořím ve Wuchanu a jejich v minulosti kritizované nedostatečné ochraně a nekvalifikovanému personálu, který pracoval s nebezpečnými viry. Ke kritice Číny se nyní velmi rád přidá samozřejmě i prezident Spojených států Donald Trump. Jeho kabinet v těchto dnech debaty o původu viru přímo iniciuje, protože tím odvádí pozornost od vlastního selhání, kdy kvůli podceňování nebezpečí infekce, popírání a zlehčování problému, je k dnešnímu dni ve Spojených státech evidováno 69 925 mrtvých a 1 212 955 nakažených.

Stejný problém bude mít brzy Vladimir Putin, který rovněž nákazu zlehčoval a v ted se s ní Rusko pere naplno.

Pokud nás nezabije virus, bude to vyčerpání, stěžují si ruští záchranáři. Systém kolabuje.

Jak si tedy jako laik na celou epidemii udělat názor a chovat se rozumně, když se nemůžeme spolehnout ani na renomované vědce a odborníky, kteří se neshodnou téměř na ničem? Možná právě tahle nekonečná nejistota podněcuje obavy. Stejně jako u mnohých dalších aspektů koronavirové pandemie můžeme věc dočasně uzavřít jen s tím, že bohužel zatím jistě odpověď neznáme. Téměř na nic.

Slavná věta: „Vím, že nic nevím,“ nabyla v poslední době nebývalých rozměrů. A nebaví to už nikoho.

Pro pobavení přidávám na závěr vtipné video z Itálie, kde se vzorný občan snaží naslouchat zprávám a výrokům politiků a řídit se podle nich. Po dvou měsících rozporuplných výroků: je to normální chřipka x je to smrtící virus.... nic vám nehrozí x hrozní vám smrt....noste masky x masky jsou k ničemu.... zatouží nakonec narodit se ve Spojených státech nebo v Anglii - než si pustí zprávy odtamtud a zjistí, že je to vlastně všude uplně stejně na nic... A nikdo neví nic ani tam.