Milí současníci z mladších generací, čtěte, abyste rozuměli co se dnes děje kolem vás. Píše se rok 2025. Na piazzettě Národního divadla zůstalo už jen pár budek. Těch kulturních. Ano, to jsou ty, které vypadají jako řada Toi Toi toalet z venkovních volnočasových aktivit. Když pospícháte s mobilem v ruce za svou další povinností z to-do listu nebo do hlavní budovy Národního divadla na novou přehlídku luxusních vozů z Číny, brzdí vás a musíte je mnohdy složitě obíhat. Proč tam tedy jsou?

Jsou to naše poslední stánky kultury. Zde si můžete za vhození drobné mince vybrat z desítky monologů od Shakespeara až po jinou povinnou literaturu. Herec, bezpečně oddělený plastovou přepážkou, vám okamžitě stručně představí obsah díla a přehraje zvolený úryvek.
Historicky vzato mělo dříve skoro každé velké město celou budovu, kde se poskytovala kultura. Říkalo se jí divadlo. A není tomu tak dávno. Mnozí z nás si to ještě pamatují. Bylo často financováno městem či obcí a bývalo v mnoha případech vysoce prodělečné. Nechci tu nikoho školit, ale pro zajímavost uvedu, že tomuto nešvaru se podařilo zamezit již v době covidové, konkrétně v Česku tomu bylo v její druhé vlně (není důležité si pamatovat). Podstatné je, že jde o takovou malou připomínku let minulých.
Dnes můžete v budce zažít pocit soukromé kultury, která je tolik důležitá v naší uspěchané době. Tato kultura není nudná a nesrozumitelná, jako tomu bývalo dříve, je vytvářena unikátně na míru přímo pro vás. Nejde z vašich daní ani jiných fondů. Je plně soběstačná a umělci ji vykonávají ze své potřeby a ve svém volném čase. Vždy minimálně jedna budka je vyhrazena pro tanečníky na ty jejich tanyny a rovněž je možné navštívit vždy minimálně jednu další budku, kde vám někdo odborně zafidlá.
Jak vidíte, naše národní kulturní nabídka je bohatá. Neutrácejte ale za budku s kulturou příliš! Jste-li zvědaví, co můžete získat, počkejte si na výhodnou akci, kterou někteří umělci občas poskytují nebo se zeptejte svého zaměstnavatele na slevové kupóny na vstup.
A teď o co mi jde. Když už nám někdo do té budky vleze, pak se stává, že nám na ty naše umělce pokřikuje: „Hraj herče, hraj!“ Nebo: „Řekni radši vtip.“ Nebuďte prosím v budce tolik netrpěliví. Zvolený program lze sice ovládat ovladačem podobným televizi, kde si určíte i hlasitost a vyberete barevný filtr, ale zatím ještě neumíme zrychlit či jinak upravit samotného živého umělce, aby říkal, co chcete slyšet. Bylo by to jaksi i proti samotné snaze připomenout kulturu takovou, jaká skutečně na živo byla. Prosím, myslete na to, že ti herci jsou také jenom lidé. Jako vy. A v neposlední řadě – nenechávejte nám na sedačkách žvýkačky. Jejich odstranění je velmi nákladné.

Status z facebookového profilu piazzetty Národního divadla, postnul hlídač uměleckých budek Ferda (a jeho pes Tonda), ze dne 13. 10. 2025. Dostal 15 liků.




Jedná se o povídku z žánru science fiction, která se v žádném případě nemůže naplnit. Jakákoliv podobnost s reálnými událostmi je čistě náhodná.