Asi před měsícem se mi zdál sen o internetu. Znáte onen paralelní život na síti příhodně nazvaný SecondLife (druhý život)? Člověk si tam vytvoří svého internetového "avatara" a ve virtuálním světě bojuje, miluje, podniká. "Hra" se rozrostla a nyní na SecondLife žijí miliony lidí, některé země si tak otevřely ambasády, banky zde mají své pobočky, církve kostely. Každý může být v SecondLife bohatý, vlivný a atraktivní.

Virtuální třetí světová

Potud realita, výše popsané se skutečně děje. Nyní ke snu: zdálo ze mi, že se na SecondLife strhla válka. Virtuální avataři se začali seskupovat do klanů a frakcí, začali proti sobě brojit, navzájem se zabíjet, znásilňovat a ničit své dlouho stavěné postavy a pečlivě vybudované příbytky, města a země. Ale sen pokračoval: jak emoce rostly, virtuální válka přeskočila do skutečného světa a nákaza se přesunula do reality. Lidé si začali zjišťovat skutečná jména těch, kdo jim znásilnil virtuální milenku, kdo zabil jejich virtuálního kamaráda atd. a vytáhli proti sobě. Svět se propadl do apokalyptického boje všech proti všem a virtuální aliance z internetu se replikovaly se v reálném světě. A protože aliančním klíčem bylo přátelství či nepřátelství ve virtuálním světě, válka v realitě se vedla bez ohledu na hranice, národnost, rasu, náboženství či politickou nebo jinou orientaci.

InternetFree

Na sen jsem si vzpomněl v souvislosti s aférou WikiLeaks. A napadlo mě, co by se stalo, kdyby výsledkem internetové války byl kolaps internetu. Vláda začíná používat hackerské techniky, aby zhackovala hackery, hackeři se brání a paralyzují srdce a střeva internetu - a ten kolabuje. A ve stadiu klinické smrti je udržován po několik měsíců nebo třeba let. A teď si představte, jak by náš život vypadal bez internetu. Žádné e-maily, vše posílat papírovou poštou (která by jistě vzápětí zkolabovala), žádné spojení mezi bankami, žádné zpravodajství, nic. Jen si zkuste svou práci představit bez internetu. Vlastně je pro nás život bez internetu nepředstavitelný - a přitom si hravě vzpomínám na dobu, kdy internet prostě nebyl a přesto se žilo celkem normálně.

Neskutečný internet

Je třeba si uvědomit, že na internetu žijí jen a pouze věci, které nejsou skutečné, jsou to jen virtuální informace, zapsané do nul a jedniček. Jinými slovy, na internetu nenajdete ani jedinou skutečnou fotku, najdete ale miliardy virtuálních obrazů fotek. Stejně tak na internetu nenajdete knihy, jen jejich nula-jedničkové reprezentace. Stejně tak hledat na internetu můžete jen věci, které vlastně neexistují. Dám banální příklad: před týdnem jsem ve vysokých horečkách hledal ve své knihovně knihu, kterou ne a ne najít. V záchvatu zoufalství (a horečky) mne napadlo zkusit si knihu "vygooglovat", kde tedy v tom pokoji je. Pochopitelně: žádný Google vám nenajde zašantročené klíče, které mohou ležet pár metrů od vás, ale zato bude excelovat v tom najít sebedetailnější informaci, "ležící" na libovolně vzdáleném serveru. Jak ničivé dokážou být právě a jen informace, ukazuje například aféra WikiLeaks.

Podivné je, že jsme se z WikiLeaks nic nového nedozvěděli - až na to, že diplomaté občas používají nediplomatický jazyk. Koho to překvapilo? Překvapující by byl spíše opak: kdyby "pracovní" korespondence diplomatů byla stejná s tou "formální".

Drakobijec v nás

Tedy oklikou zpět k SecondLife. Otázkou je, co je upřímnější: oficiální komunikace, kterou chceme provozovat (chceme, aby nám návštěva pochválila večeři, ačkoli víme, že jim nechutnala), nebo "brutální pravda"? A co více vyjadřuje mou osobnost? Můj avatar, kde nejsem předurčen genetickými, kulturními, sexuálními či sociálními limitacemi, kterým čelím ve "skutečném životě", nebo mé "reálné já", které celý život sní o bytím kýmsi jiným? Který život je "second life" a který ten skutečný první?

Psáno pro HN