Proč jsme si jako symbol trhu vybrali právě rozzuřeného býka? A nejdůležitější otázka: proč jsme překvapení, když se trhy chovají jako býk?
Nejznámější finanční symbol naší doby. Poslední dobou se dostává do médií čím dál víc. Je v centru dění. Na prominentním místě hned vedle Wall Street, v centru Financial District, tedy epicentru protestů, se nalézá symbol trhu: rozhněvaný býk v mírně nadživotní velikosti, ulitý z hrdého kovu, v útočné pozici, jeho rohy jsou strašidelné, vzbuzují respekt, z jeho nozder jako by šel dým. Proč jsme si za symbol trhu vybrali právě jeho?

Ode zdi ke zdi

V první řadě si všimněme, že jde o býka, iracionální zvíře, které nikterak nevyniká důvtipností ani nijak zvlášť přátelským vztahem k člověku. Nelze jej osedlat, leda zapřáhnout. A proč se jediný způsob, jak jezdit (chvíli) na býkovi, nazývá rodeo? Proč jsme si za symbol nevybrali klidnější nebo přátelštější, domestikovatelnější zvíře, třeba koně nebo psa?

Ono se totiž zdá, že je tento symbol zcela namístě. A nejdůležitější otázka: proč jsme překvapení, když se trhy chovají jako býk? Když materializují představy, které jsme vědomě či podvědomě vlili do tohoto divokého symbolu?

A když už jsme u těch symbolů, je jistě zajímavou náhodou, že se zase stávkuje proti zdi (wall), jako již tolikrát v dějinách. Koneckonců Wall Street můžeme přeložit jako "ulice zdi".

První dokumentovaný protest v psaných dějinách naší civilizace se totiž také týkal zdi. Gilgameš, bájný panovník babylonského Uruku a hlavní postava nejstaršího eposu naší planety, se kvůli své zdi snažil udělat z dělníků maximálně efektivní roboty bez lidskosti až do té míry, že jim zakazoval scházet se s jejich ženami a dětmi. Výsledek? Lidé si stěžovali bohům a na Gilgameše byl seslán divoký, zvířecí Enkidu.

Ale zpět do přítomnosti. Dnes si stěžujeme, též symbolicky u zdi, politikům a institucím. Ale stížnost zdá se být podobná: nechceme stavět tuto zeď tak úmorně, nechceme, aby se z nás stalo něco jiného než člověk, nechceme při vehementní výstavbě zdi, která není vnímána jako naše, přijít o lidskou duši a stát se jen roboty-robotníky. Na mysl také přichází píseň The Wall od Pink Floyd, kde je stížnost opět podobná - a píseň by se tak mohla stát hymnou Occupy Wall Street.

Koho chrání zeď?

Ale zpět k našim symbolům trhu: býkovi a zdi. Během protestů se býk ocitl za ochrannou zdí složenou ze zátarasů, chráněných policejním kordonem. Zeď má, ve všech rolích, primárně funkci ochrany něčeho před něčím.

Otázka, kterou si musíme položit, je: jakým směrem tato zeď chrání? Chrání lidi před býkem, nebo naopak býka před lidmi? Pokud patříte k sympatizantům Occupy Wall Street, budete mít za to, že je třeba chránit lidi před bláznovstvím trhu, před jeho krutými a nespravedlivými dopady.

Pokud budete patřit k Tea Party Movement, pak budete spíše požadovat, aby se naopak trhy chránily před iracionálními útoky lidí: tedy regulacemi, zásahy, protesty.

Ať už je to jakkoli, jednu věc mají obě strany společnou: přeceňují roli trhu. Jedni v neregulovaném trhu vidí příčinu všeho zla, druzí řešení všech problémů lidstva... obojí je přehnané: trh nemůže za to, že jsou lidé iracionální a sobečtí, a trh také nevyřeší nelásku a nesnášenlivost mezi lidmi.

To, že se daná ulice jmenuje Wall Street, je jistě náhoda, nicméně vtipná. Ovšem symbol býka je již zcela vědomý a konstrukce sochy vypovídá o tom, jak v podvědomí, které ani není tak hluboké, trhy pojímáme a co si o nich myslíme.

Překvapením by tedy pro nás nemělo být, když se trhy chovají iracionálně, ale spíše naopak: když se chovají krotce, racionálně, předvídatelně, mile, osedlatelně a lidsky.

Psáno pro HN