Zdá se mi, že téměř po století, je u konce Keynesova velká diskuse o tom, zda stimulovat ekonomiku dluhem, nebo ne. Byla zajímavá, ale nyní se ukazuje, že jsme dluhové zdroje (ochotu privátních věřitelů půjčovat státu) vyčerpali. Už se nediskutuje o tom, zda stimulovat, nebo ne, protože i dluh je vzácný zdroj, který se sice jevil jako nekonečný, ale nekonečný nebyl a není. Je konec dluhového financování, nebo alespoň začátek konce. Teď jde jen o to, jak dlouho bude trvat, než nám to dojde. Mnoha státům již investoři za únosný úrok prostě půjčovat nechtějí a nemohou.

Na svévolný dluh již nemůže fungovat mnoho zemí, dluh dostávájí milostivým přídělem od netržních institucí již dnes. Jenže i v USA , Německu či Francii pomalu dochází, že tento zdroj není nevyčerpatelný a že je otázkou pár let kdy dojde. Máme tedy možná pár let fiskální stimulace (včetně u nás v ČR) a pak bude tento omezený zdroj konce.

Nehodnotící rating

Sarkozi i Obama se mohou zlobit na ratingové agentury jak chtějí, zakládat státní nebo regulovat soukromé, jasné je jedno: státy, kdysi v AAA tak sebejistí, již v očích investorů tak bezpečnými ostrůvky nejsou. Nedá se nic dělat, sebestátnější ratingová agentura by prostě nějakým způsobem snížit rating v současné situaci prostě nějak musela. Jinak by jim nikdo nevěřil a bylo by to hodnocení úplně na nic.

Růst na vlně

V poslední době mi několik lidí v médiích vyčetlo, že jsem proti růstu. Já proti růstu nejsem, díky Bohu za něj, když se dostaví: Ale jsem proti umělému růstu, který vydupáváme ze země. Jakousi analogií k tomuto může být stav ropy. Ropu lze považovat za jakýsi akumulovaný zdroj z minulosti, který jsme se teprve v nedávné době naučili využívat. Nyní víme, že se zásoby ropy pomaloučku blíží ke konci a ohlížet se pomaloučku po jiných zdrojích pohonu, který zas pohání růst ekonomik. Takže tento zdroj z minulosti notně přispěl k našemu současnému růstu (co bychom si počali bez ropy? Globalizace a globální obchod by se, kdyby nebyl poháněn levnou ropou, jistě tak mocně nerozvíjel.)

Dalším zdrojem růstu byla zhruba od devadesátých let globalizace samotná. Je možné (ač nikoli jisté), že i ona zažila svůj nejprudší vývoj, či kulminaci v minulosti, a že globalizace již tak rychlým způsobem v blízké budoucnosti postupovat nebude. Pojmenujme si to zdrojem horizontálním. Třetím zdrojem růstu pak lze pojímat jako vertikální: zhůry na nás padala inspirace a nápady a výsledkem pak byl závratný technologický vývoj za poslední desítku let. Internet, GSM, WiFi, 3G atd. - to vše nás posunulo o veliký skok kupředu a notně přispělo k prudkému růstu HDP. Je jistě možné, že technologický vývoj bude pokračovat, otázkou však je, zda tak prudkým tempem jako v minulosti.

Čtvrtý zdroj: konec budoucnosti

No a čtvrtý zdroj, je pro naší diskusi nejzajímavější: to je totiž zdroj z budoucnosti. Totiž dluh. A ten vyčerpáváme do dna zcela jistě. Ponechme teď stranou diskusi, zda za krizi může předluženost nebo ne, nelze ji každopádně již moc dlouho tímto zdrojem léčit. Protože dochází. A v tom je to vskutku krize dluhová. Dobrovolné tržní půjčky státům (nebo podnikům, nebo domácnostem) za tržní úrok již leze použít moc dlouho jako náplast na krizi, jako jsme mohli v minulosti. Takže nic proti přirozenému růstu (ač i o tom lze diskutovat), ale mám vše proti umělohmotnému růstu, kdy HDP nahrazuje Hrubý Dlubový Produkt, kdy rosteme jen díky dluhu (kdyby západní země měly nyní vyrovnané veřejné finance, propad HDP by byl závratný).

Je dost dobře možné, že západní HDP v minulosti rostl díky oněm čtyřem výjimečným zdrojům: minulosti, vertikále, horizontále a budoucnosti. Budoucnost každopádně dochází, dochází její zdroje. Paula Krugmana si jinak velice vážím, ale dluhově ekonomiku stimulovat lze jen krátkodobě, nikoli do nekonečna. A každopádně ne tím tempem, jakým jsme to prováděli my.

Psáno pro HN