Letos nám opravdu okurková sezona, co se okurkovitosti týče, nepřeje a nepřeje - globálně a už vůbec ne na domácí scéně. Člověk nemůže přestat číst noviny, protože ten seriál je fakt dobrej! Po marasmu minulých měsíců, týdnů a dnů docházím k bezmocnému závěru, že pokud to, co čtu v novinách, budu brát jako mix sci-fi a červené knihovny s úmyslem býti detektivkou s notnou dávkou podařené komedie, nezblázním se. Takže volím téma zcela létu příhodné: cestování.



Dnes máme neodolatelný pocit, že jsme jakožto vyspělá západní společnost efektivní, děláme jen důležité a potřebné věci a že vše má smysl. Jenže když se nad tím člověk zamyslí, zas tak růžové to s námi není. Krásně je to vidět třeba na cestách.

Letadlo přistane a zastaví a cestující ihned, jakmile přestane svítit kontrolka, která jim přikazuje připoutaně sedět, vyskočí ze sedadel a zbytek čekání, které může trvat i mnoho minut, absolvují vestoje, mnoho z nich zkrouceno k nepoznání nepřízní ergonomických sedaček a narážejíc hlavami do sníženého podhledu. Sedět a v klidu počkat, až se fronta začne aspoň hýbat, vydrží jen pár ostřílených vlků.

Ale to bychom začínali od konce. Při dnešní snaze ničím neplýtvat a nedělat z lidí zbytečné voly si každý cestující musí vyslechnout opakované hlášení, že tento let je skutečně, ale skutečně nekuřácký (část osazenstva smutně vzdychne). Jistě, v roce 2013, kdy se nesmí kouřit skoro ani z komína, by mohlo mnoho lidí napadnout v letadle si zapálit. Pro jistotu upozorňujeme, že na tomto letu se nesmí kouřit ani na toaletách, neb jsou tam čidla. Škoda, říkám si, tak dnes ani na záchodcích ne... Že se v letadle nesmí kouřit, je mi připomenuto asi pětkrát, nepočítaje znak zákazu kouření na každé sedačce, v každé letištní hale a na všech toaletách. Ano, idiocie má obří setrvačnost. Těším se, až se někdo zamyslí nad tím, jestli toto hlášení dává smysl a dokdy jej budeme opakovat.

Schválně si toho někdy všimněte: podobné davové chování, které dle mého soudu notně přispělo ke zhmotnění Hitlerovy nenávisti, se vyskytuje hlavně na letištích. Ohlásí se začátek odbavování cestujících a cestující sami jako ovce vyskočí ze svých pohodlných sedaček a vytvoří dobrovolnou frontu na patnáct minut, mnozí z nich u toho mají zavazadla v rukou či rovnou na zádech. Kdyby byla svobodně volitelná místa u okýnek a v byznys třídě, chápal bych to. Kdyby lidé, kteří první nastoupí do letadla, byli v cíli dříve, opět bych to pochopil. Ale neplatí ani jedno, a já tak jen zírám na ty ochotné trpitele, kteří mají vyžehlené kravaty, kožené diplomatky a důležitou misi, jak tam stojí a s nepřítomným pohledem si snižují utilitu, kterou se pět let učili optimalizovat pomocí druhých derivací parciálních rovnic. Jenže těm svobodným, racionálním lidem stačí zavelet nebo jen naznačit z amplionu nějakou blbost - a div se ve frontě neumlátí, kdo tam byl dřív.

Jenže to už jsme dávno absolvovali bezpečnostní prohlídku, kterou nelze projít než s tupým pohledem, neb jsme svědky asi nejzbytečnějšího zaměstnání na světě, které je ovšem prováděno s takovou důsledností a důležitostí, že mám chvíli pocit, že bin Ládin dosud žije, je nebezpečnější než kdykoli předtím a neustále něco kuje.

Celou věc dovrší ubytování v hotelu, kde sice skoro nikdy není k dispozici zubní kartáček, který, počítám, používá každý, zato je skoro všude přítomna koupací čepice. Tak si říkám, jestli jsme se přes usilovně vyvolávaný dojem, že trhy bedlivě sledují přání zákazníků a optimalizují pro ně, kde mohou, nezasekli v naondulovaných 80. letech. Ještě pikantnější je poté skutečnost, že se drtivá většina takových hotelů vyptává hostů na spokojenost a dušuje se, že je nic nezajímá víc než jak to udělat, aby byl náš pobyt dle našich nejsladších snů a představ. To tam za ty desítky let nikdo nikdy nenapsal, ať si ty čapky strčí někam a ať místo toho utrácejí peníze za něco aspoň zdánlivě užitečného?

Takže až nám zase přijde, že máme všechno vyladěné a rozumné, můžeme s jistou dávkou úlevy konstatovat, že opak je pravdou nejen v české politice.

Psáno pro HN