Tak už se jen několikrát vyspinkáme a propukne velkolepé finále té několikaměsíční taškařice s volbou českého prezidenta. A já jsem se dnes v noci vzbudil zpocený hrůzou z toho, že už budu možná poslední bloger, který se ještě zcela jasně nevyjádřil, na čí straně stojí. Tak s tím je, přátelé, konec.

Říkám zcela jasně: Švejnar. Tedy vlastně: Švejnar v žádném případě ne! Klaus! Tedy vlastně… Počkejte, nechte mě chvilku přemýšlet. Už to mám! Ať vyhraje ten, který má hezčí kravatu. Ne, ať si dají páku. Kámen, nůžky, papír…

Tak třeba podle abecedy – K je dřív než Š. Jenže Jan je zas daleko před Václavem, o Honzovi ani nemluvě. Tak ať se nějak prostřídají. Teď tam byl Venca, tak by tam mohl jít na chvilku Jenda…

Jenže – nevím, jestli jste to taky slyšeli – Švejnar je prý Antiklaus. Ano, takhle to píšou s velkým písmenem. Dobře to sprosťáci v Klausově týmu vymysleli – sestřelit protikandidáta jediným slovem pod úroveň plnohodnotné lidské bytosti. No jo. Jenže je-li Švejnar Antiklaus, pak Klaus je z logiky věci Antišvejnar. No, fuj!

Navzdory tomu, že většina poslanců a senátorů v různých dobách halasně volá po přímé volbě prezidenta, nějakou nešťastnou shodou okolností volí českého prezidenta stále ti samí poslanci a senátoři. A co se děje v zákulisí, si můžeme jen domýšlet.

A proč ne? Já si třeba domýšlím, že si nechávají od kandidátů vyprávět anekdoty. Klaus třeba říká tu o sobě, jak se dostane do nebe a Bůh mu sedí na židli. A Švejnar by se zas mohl vytasit s tou, co jsem si teď vymyslel, jak on sám přijde do nebe, tam sedí Klaus a povídá: „Jsem sice vševědoucí, ale… odkud bych tě měl znát?“

Považuji za pravděpodobné, že je takové vymýšlení nesrovnatelně zábavnější, než to, co se tam nejspíš skutečně děje. Copak si tam asi kluci navzájem nabízejí? Možná, že mezi těmi sliby tu a tam někdo utrousí i nějakou tu svoji politickou vizi… Ne, samozřejmě si dělám srandu.

A pak je tu ještě ta nezanedbatelná parta kluků a holek, kteří se slzou v oku rádi vzpomínají na povinné prvomájové průvody a Sovětský Svaz bez hranic a na věčné časy. Jakpak je asi příznivci z obou táborů přesvědčují? „Tak co? Budeš volit toho buržoazního emigranta nebo zapřísáhlého vlastence?“ Nebo lehoulince přeformulovaně: „Tak co? Budeš volit toho kupónového kapitalistu nebo uznávaného ekonoma?“

Takže Klaus nebo Švejnar? Sakra, nemělo by pro Klause hovořit nejvýznamněji to, že se mi Švejnar ve Wordu pořád podtrhává? A hele – Word se mi taky podtrhnul…

Když už je tedy vlastně jedno, na čí stranu se přidáme, nejsme-li ti volitelé, neměli bychom si přát nejvíc to, aby se nám dařilo tak dobře, že nám může být úplně jedno, který kašpárek tam bude příštích pět let cinkat rolničkami?