Smutnější příběh už jsem dlouho nečetl. Marvin se pomalu odebírá zemřít, u Herberta by snad bylo lepší, kdyby ani nežil. A ani slovutný Donžon, už se nejmenuje Donžon. Planeta Terra Amata už se neotáčí a dospěla na samý okraj Armagedonu. Zklamání, zmar a smutek...

Samozřejmě, že i takhle by se dal Donžon číst. Faktem ale je, že Joann Sfar a Lewis Trondheim při psaní své originální fantastické série na přecitlivělé čtenáře příliš nemysleli. A milovat jejich hrdiny znamená nejen se královsky bavit, ale i zkousnout tu a tam nějaký ten rozmarný debakl. Ostatně Marvin s Hebertem v komiksu beztak vystupují hlavně proto, aby přivedli na scénu nového hrdinu, který se (skoro) ničeho nebojí – rudého zajíce Marvina Destruktora.

Po zaniknuvším komiksovém nakladatelství Mot převzalo sérii Argo. A je třeba uznat, že udrželo vysoký standard tisku i vazby. Po čtyřech albech epochy Zenit vydaných Motem vsadilo na první díl z epochy Úsvit (tedy dějově úplně první příběh) a první díl z epochy Soumrak – Dračí hřbitov. A právě o něm je tu zrovna řeč.

Přestože je příběh z logiky věci poněkud temnější než všechny předcházející a kadence vtipů na jednu stránku rovněž nedosahuje kvantity dosud u nás vydaných alb, jde pořád o velkou zábavu, smršť originálních nápadů a báječných dobrodružství. A ano, i tentokrát se nad komiksem budete smát nahlas.

Z nových postav, což jsou skoro všechny, jsou vedle rudého zajíce nejvýraznější bezejmenný netopýr nebo mocný intrikán SHIWØMIHZ. Khanovi Drtiči jsou mimochodem potomci lovců z alba Všech bitek velký král. Zaujme i Golgot s pusou místo dveří, Pták Záhrobák nebo Olfové z Velkého Pupulu. A ti vám svou „statečností“ zase nápadně připomenou staré známé maloměšťáky z neslavné Zotamoksimy.

Pod kresbu se stejně jako u dalších dvou alb z epochy Soumrak podepsal Joann Sfar. Pokud bychom měli věřit tomu, že to opravdu celé kreslil sám a kolega Trondheim se na výtvarné stránce nijak nepodílel, museli bychom konstatovat, že s grafickou čistotou si kreslíř hlavu až tak nelámal. Někde se kresba blíží Trondheimovi, jinde je více sfarovská. Dobře je to vidět třeba na postavě SHIWØMIHZE na začátku a na konci knížky. Autoři taky upustili od dosud pro Donžon charakteristických hranatých bublin. Tu kreslí obdélníky s kulatými rohy, tu do obrázku znenadání vrazí typickou kulatou bublinu. Žádný stres, jde přece hlavně o zábavu. Především je však třeba říct, že si kreslíř Sfar drží v celém albu vysokou kvalitu. A skvěle se vyžívá v akčních scénách vrcholících velkolepým vizuálním orgasmem v letecké bitvě na obřích kuřatech.

Donžon – původně parodie na Dračí doupě a dnes už velkolepá humorná fantasy série, kterou lze sotva s něčím srovnávat – má ještě jednu senzační výhodu: může se číst na přeskáčku a bavíte se pořád stejně. Takže skočte do obchodu pro jakékoliv z šesti dosud vydaných alb a druhý den budete chtít i všechna ostatní. A to je dobře. Skvěle se pobavíte a ještě tím motivujete vydavatele, aby publikoval stále nová a nová dobrodružství, na která my, kteří jsme kouzlu Donžonu propadli už dávno, zoufale čekáme.

Donžon – Dračí hřbitov
(Donjon, Le Cimetière des dragons)
Scénář: Joann Sfar, Lewis Trondheim
Kresby: Joann Sfar
Barvy: Walter
Překlad: Tereza Horváthová
Vydalo: Argo

Psáno pro Komiksárium.