Divoká jízda Prezidenta Blaníka

05. 02. 2018 | 06:30
Přečteno 3434 krát
Blasfemická celovečerní politická komedie s Tondou Blaníkem svým zapuštěním do reality, nespoutaným humorem a spojením lidovosti a reflexe podstatných témat je studnou dobré nálady a naděje, ze které by se měli napít všichni občané. Je to divoké, místy neučesané - a je to k dobru věci. Jak říká moje žena: "je to film, čo sa neserie." A takových je v české hrané tvorbě fakt málo.



Už dlouho jsem neměl takovou chuť napsat něco o filmu jako po shlédnutí Prezident Blaník, který vstupuje do kin. Jeho režisér Marek Najbrt je původně absolventem dokumentu, ale primárně se věnuje hranému filmu nebo televizní dramatice. Má zkušenosti i s divadlem a právě v projektu Kancelář Blaník i s tvrobou pro internet. S jádrem svého týmu tuto postavu vymyslel a projekt rozpracovali doslova na koleně, v kanceláři produkce Negativ v pražské Ostrovní ulici, dnes již svého typu legendáním prostorem.

Atmosféra v českém hraném filmu po listopadu 89 často připomíná druholigový klub, který v minulosti poměrně dlouhá období hrával první ligu, ale ztratil něco základního, co mu brání se tam přehoupnout zpět. Z instrumentálního hlediska se často mluví o nedostatku dobrých scénářů a problému vytíženosti herců (v době státní kinematografie měl Barrandov kolem 200 zaměstnaných herců, kteří byli primárně k dispozici pro film, dnes je film pro herce vázané v divadlech, seriálech a reklamách až na posledním místě) nebo o nedostatku financí.

V posledních letech byly ale na řadě festivalů oceňovány i nízkorozpočtové filmy, často stojící i na nehercích nebo jejich kombinaci s herci. Některé s vysloveně improvizovaným scénářem, což je z podstaty věci i případ filmu Prezident Blaník.

Považuji za jisté, že hlavní problém vězí v jádru věci: film se musí podstatným způsobem dotýkat reality a jejích témat, bez ohledu na to, jestli se to děje cestou dokumentu nebo fikce, jestli prizmatem dramatu nebo komedie, jestli je film narativní více či méně, jestli se to děje přímočaře nebo s metaforickým či poetickým odstupem. Ta nejlepší díla se navíc nejenom „dotýkají“ reality, ale přímo rozdávají rány. Takové, které otřesou zaujatým mozkem diváků a nutí je myslet. Přes možné počáteční problémy v jejich přijetí nakonec mohou mít úspěch jak u inteligentní kritiky, tak u masového publika.



V československém i českém moderním filmu existuje napříč dekádami „ponorná řeka“ právě takovéto tvorby, která o sobě dává vědět bohužel jen zřídka. Ale když na to dojde, o to víc to stojí za to. Odvaha takových filmů spočívá v každé době v jiném typu subverze.
Vachkovy novovlnné opusy, Němcův O slavnosti a hostech, Chytilové Pytel Blech, Sedmikrásky, Juráčkovy filmy, Schormův Den sedmý, osmá noc, Havettovy nebo některé Jakubiskovy či Švankmajerovy filmy útočily na konformitu imaginace metaforicky, ale přesto intenzivně, protože sama imaginace byla v té době silné politikum.

Představovat si jiné verze uspořádání života a společnosti bylo pro tehdejší režim nebezpečné, protože trval na verzi jediné. Ale metaforické vyjadřování byl občas ochotný tolerovat jako „básnickou licenci“, zvlášť když byl o valutový nákup těchto filmů zájem na Západě.

Přes 70. a 80. léta byla i metaforická poloha subverze obtížná. Tuto jiskru nesla prakticky jen Věra Chytilová, v hodně poetické poloze Miloš Zábranský, Zdeněk Zaoral a pár dalších. S listopadem 89 naopak střihem padly všechny zábrany – a jako by na chvíli zmizela potřeba odvahy. Odvaha skutečně hledat je samozřejmě subtilnější. A právě v první polovině 90. let vzniklo několik silných „divokých“ filmů, které se snažily zasáhnout solar plexus svého času včetně politiky i hledat nový styl.

Emblémem je pro mě ve své době kritikou zavrhovaný Dědictví aneb Kurvahošigutentag Věry Chytilové, Vorlův Kouř, fenomén České sody (a v televizi též Dvaadvacítka), Vachkův Nový Hyperion aneb volnost, rovnost, bratrství i další jeho filmy, Klusákův a Remundův Český sen a v jemné, ale radikální poloze Tycovy Žiletky, Markova Láska shora, Najbrtovy Mistři. Dotýkal se toho ve svých filmech Robert Sedláček, Zuza Piussi v Babičce*, Pavel Göbl v Odborném dohledu nad východem slunce a podle mnoha referencí cítím, že tam směřuje i Všechno bude fajn Robina Kvapila, který jsem ještě neviděl.

Beru to chronologicky, jak mě filmy napadají. A z této linie mimořádně silně vystupuje Prezident Blaník, obdařen potenciálem stát se masovým filmem víc než některé ze jmenovaných.

Blaník jako populární fenomén je pozoruhodný z několika hledisek. Internetové série využil Najbrt i další spolurežiséři jednotlivých epizod k hledání a modelování postavy a stylu satirického glosování reálných jevů, který do sebe zahrnoval skutečné lidi.

Ač celá komediální série měla jasný politický postoj i silný étos městského liberalismu, nikdy nesklouzávala do aktivismu. Zůstávala v rovině politické blasfemie, výsměchu a glosování aktuálních dějů. Jednoduchost, výborný casting a silný, a přitom zásadně jiný vztah k aktuálnímu umožnily vytvořit postupně téměř milionové publikum. Tonda Blaník se stal institucí svého typu.

Právě tato identita a její léty kumulovaná síla umožnily přenést Blaníkovu figuru do vyššího levelu a koncipovat celovečerní komedii nekorektní napravo i nalevo v rámci příběhu, který integruje klíčová témata dneška – exekuce, korupce a vlastenectví – a rozehrát je v nevídaně velkorysé a neměšťácky drzé poloze. Film, který má právem potenciál masové návštěvnosti a který má dar svým divákům nabídnout syntézu jiného vidění naší reality, nepochybně zůstane i do budoucna dokumentem doby navzdory tomu, že jej někteří recenzenti glosují jako sezónní.

Pod hustou vrstvou situačních gagů, aluzí a aktualit se na jedné straně otevírá divoký, zábavný film se skvělou zen-popovou muzikou MIDI LIDI, expresivním střihem a výborným Markem Danielem zapuštěným do kulis reality. A na druhé straně melancholické poselství o depolitizované společnosti, která ztrácí vektor svého smyslu i budoucnosti a kde lze za určitých okolností „prostě zařídit cokoli“.

Jediné drobnosti, které lituji, je víceméně formalistická linie flashbacků, které se objevily i v dřívějších Najbrtových filmech – tehdy jako funkční prvek. Zde spíše znepřehledňují děj a vyznění finále, kde se vyjeví jejich smysl, nijak nepomohou.

Film měl naplánovány dva různé konce, v závislosti na výsledku prezidentské volby. Jedním z mála nesporně pozitivních důsledků vítězství Miloše Zemana je uskutečnění finále souvisejícího právě s touto variantou. Energie, se kterou vás Prezident Blaník vypustí z kina, dává jasnou naději, že to s námi nemusí být tak zlé.

(vyšlo v Deníku Referendum)

* tento názor jsem sdílel ještě než se stala mojí ženou, tak nahlašuji střet zájmů, ale necenzuruji.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy