Pravoslaví má vánoční svátky jinak než my. V osmačtyřicátém roce minulého století slavili v Kremlu ještě jedny navíc. Dostali v únoru dárek. Více méně nepoškozenou zemi uprostřed válkou rozvalené Evropy, stát, hrůzami bojů zasažený relativně málo, plný šikovných lidí. Rozvinutý průmysl. Fungující zemědělství. Srdce Evropy.
Nebo taky prastaré, přesto stále úderné: „Nekupujte u Židů cukr, kafe, mouku, protože nám zabili modrookou holku!“
Objevuje se ten názor o zápachu vracející se normalizace čím dál tím častěji. Nyní dokonce v souvislosti s konkrétními případy. Kupříkladu novinářů Jana Rejžka či Janka Kroupy. Jakub Janda z Evropských hodnot poznamenal, že terč je nyní vykreslen na zádech novinářů a aktivistů z neziskových organizací.
„Nedůvěra je moudrost oslů.“ Tuším, že to řekl G. B. Shaw. Možná použil termín „hlupák“, ale mně se „osel“ líbí víc. Vysvětlit to úsloví je jednoduché: zatímco chytrý, či dokonce moudrý člověk si skutečnost probere z mnoha stran a úhlů, omezencovi tato schopnost chybí a proto se brání permanentní nedůvěrou ke všemu a všem. Má strach, že ho celý svět chce ošulit. S takovými lidmi se lehce manipuluje. Stačí jim říct: „On (nebo Oni) tě chtějí podvést,“ a ejhle – už máte pěkné stádečko oslů (hleďme, že se osel hodí víc než hlupák!) pohromadě. Nepřemýšlejí, hýkavci, o tom, kde je pravda, kde je lež, kde je to tak nějak na polovinu, jednou více tam, podruhé více onam. „Nevěřím!“ je heslo na jejich praporci.