Zvažování výsledků protikorupčních aktivit naší politické reprezentace končí v předvánočním čase s mírným optimismem (v mezích reality), doufejme jen, že alespoň s takto mírným optimismem vstoupíme i do Nového roku.

Co se stalo v listopadu? Poprvé po delší době je možné začít ohlédnutí za korupčním a protikorupčním děním v minulém měsíci s mírným úsměvem na rtech. Sněmovna přehlasovala Senát a přijala stále ještě funkční verzi zákona o registru smluv. Pro naši politiku a společnost je příznačné, jak lítý boj bylo nutno svést o vcelku jednoduchý a srozumitelný zákon, k jehož podpoře se před svým zvolením hlásila drtivá většina poslanců a senátorů. Ve stejně bojovném duchu začalo ve Sněmovně projednávání návrhu nového zákona o zadávání veřejných zakázek. Toto téma o velmi vysokém napětí slibuje přinést další nevšední zážitky. Jinak nebyly v listopadu zaznamenány žádné spektakulární korupční kauzy s výjimkou mediálních zpráv ohledně "obvyklých podezřelých": soudní přelíčení ve věci údajně předražené nafty dodávané firmou Oleo Chemical státní firmě ČEPRO a pražskému dopravnímu podniku, z níž měly být zisky vyváděny do firem v daňových rájích; uplácení při fotbalových zápasech na krajské úrovni; dotační podvody a problémy s plněním podmínek při čerpání evropských fondů. Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně a bez většího zájmu veřejnosti či médií upozorňuje na neschopnost stanovit si cíle pro veřejné investice a měřit jejich efektivitu. A v kauze dříve odsouzeného ex-senátora Nováka jsme se z médií dozvěděli to, co jsme tušili, že korupce se vyplácí, neboť zdá se, justice není schopna postihnout výnosy z trestné činnosti, jež jsou převedeny do nemovitostí, podílů ve firmách atd., na což si ostatně stěžoval i žalobce v kauze Rath.

Co nás čeká v prosinci? Jak bylo již naznačeno, po velmi ostrých úvodních minutách se očekává zuřivá bitva o zákon o zadávání veřejných zakázek. Situace na tomto bojišti je velmi nepřehledná, podobně jako na Blízkém východě, ale na rozdíl od tohoto nešťastného regionu je jistá šance, že se vyjasní (jak?) velmi rychle. Zákon totiž musí být přijat do dubna, kdy vyprší lhůta pro převedení evropské směrnice do českého právního řádu, a nelze ho proto nijak zablokovat ani takticky odložit na příští volební období. Obsah návrhu zákona je dost problematický, byť v něm lze najít i světlé výjimky, jako například zveřejňování skutečných vlastníků firem získávajících veřejné zakázky. Na rozdíl od bojového ryku, jež bylo slyšet u veřejných zakázek, se ve Sněmovní ulici rozléhá až nebezpečně podivné ticho ohledně dalších podstatných protikorupčních zákonů – novely zákona o střetu zájmů, novely zákona o financování politických stran, novely zákona proti praní špinavých peněz – jež vláda zaslala do Parlamentu v letních měsících. Zákon proti praní špinavých peněz přijat být musí, neboť stejně jako u veřejných zakázek jde o evropskou směrnici. U ostatních zmíněných zákonů – střet zájmů, financování politických stran – jde ovšem o čistě českou záležitost bez předchozího evropského zadání. Až příliš hluboké ticho v tomto ohledu nastoluje nepříjemnou otázku: jsme přes pravidelnou halasnou předvolební protikorupční rétoriku schopni omezovat korupci, aniž by nás do toho musel tlačit „zlý Brusel“?

Psáno pro www.protikorupcnibarometr.cz