Již za pár dní se bude „lámat chleba“ a bude se rozhodovat o podobě naší demokracie mnohem více, než ji mohla ovlivnit návštěva čínského prezidenta, Kalouskův boj za nezávislý Tibet či Haškovo souznění s „nočními vlky“.

Oč jde? Příští týden (středa 25.5.) bude Senát rozhodovat o novele Ústavy, která se zabývá pravomocemi Nejvyššího kontrolního úřadu, který v Senátu již takřka 2 roky čeká na své projednání a také novela prováděcího zákona, který postoupila Sněmovna Senátu zhruba před měsícem.

Nejvyšší kontrolní úřad je jedna z mála našich kontrolních institucí, jež v zásadě dokázala plnit své funkce a udržet si vysokou míru politické nezávislosti. Ani jí se ovšem nevyhnuly problémy, skandály a pokusy o politické ovládnutí zejména v období šéfování Ing. Františka Dohnala (2005-2012). Po jeho odchodu se Úřad zkonsolidoval a své poslání, v rámci možností vymezených ústavou a zákonem, jednoznačně plní. Jen pro ilustraci v roce 2015 NKÚ ukončil 36 kontrolních akcí, 25 závěrů bylo projednáno vládou, stejný počet závěrů projednal kontrolní výbor Sněmovny a ke 22 závěrům byla přijata opatření, jež mají napravit nedostatky a zabránit jejich opakování. NKÚ také upozornil na porušení rozpočtové kázně v objemu 3 miliard Kč a podal 12 trestních oznámení.

Pokud máme takto úspěšnou instituci, můžeme si klást otázku, k čemu vlastně novela Ústavy a novela prováděcího zákona? Odpověď je jasná. Nejde ani tak o to, co NKÚ dělá, ale co vlastně dělat nemůže.
Ústava České republiky (Hlava V., čl. 97) do této doby uvádí: „Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.“ Novela by měla pravomoci rozšířit v tomto smyslu: „Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření
a) s veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů a
b) s majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku.
Prováděcí zákon pak upřesňuje a aplikuje ústavní změny na konkrétní situace, například zavádí, že kontrolní závěry týkající se obcí bude projednávat zastupitelstvo obce.

Je samozřejmě obtížné jít do detailů projednávaného zákona, ale na základě mnohaletého pozorování, jak se doposud projednávaly zákony dotýkající se hospodaření s veřejnými prostředky, lze předpokládat „tradiční“ tanečky (úkroky, otočky), za něž by se nemusely stydět ani tančící „hvězdy“.

V tuto chvíli se ukazuje, že jedna z námitek se bude týkat souběžnosti přijímání novely Ústavy i prováděcího zákona. To je docela humorné, protože novela Ústavy leží v Senátu již dva roky a její projednávání senátoři podmiňovali právě tím, že chtějí vidět prováděcí zákon Vzhledem k tomu, že prováděcí zákon již dorazil do Senátu, je více než zřejmé, že tato námitka se stává bezpředmětnou. Senátoři však přispěchali se záložní variantou, a sice, že rozšíření kompetencí NKÚ je možné pouze v případě, že vláda splní další podmínku, kterou je snížení počtu kontrol ve veřejné správě. Že se jedná o problematiku, která s činností NKÚ nesouvisí? A že navíc návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí, který duplicity kontrol řeší, byl předložen vládě 12. května 2016? To přeci nevadí, jako argument to bude znít přeci docela dobře a ostatně boj proti byrokracii přináší skoro vždy politické body.

A tak se zřejmě rozprostře i smutný obrázek velkého zatížení obcí, které budou procházet tvrdou kontrolou ze strany NKÚ, přestože se nedá očekávat, že by se NKÚ okamžitě „vrhal“ na jednotlivé malé obce; problém je zcela jinde. V tuto chvíli, pokud obec (například Praha) na nějakou akci sdílela prostředky (evropské, státní a vlastní prostředky), tak kontrola nikdy nemohla být provedena komplexně. Nešlo totiž kontrolovat použití „vlastních“ prostředků (byť jde ve skutečnosti o prostředky veřejné, jež jsou obci svěřeny pouze do správy, aby mohla zajišťovat potřeby svých občanů). A není třeba mít velkou fantazii, aby bylo zřejmé, že právě zde se vytvářel prostor, odkud šly peníze vyvádět, převádět, odklánět… Nemyslím si, že by starostové z Horní Dolní museli mít obavy z vyčerpávajících kontrol NKÚ, dovedu ale pochopit, že pro „politické podnikatele“ musí být rozšíření pravomocí NKÚ hodně nepříjemné.