Ještě dlouho před tím, než bude možné odhadnout rozsah a délku krize a než bude možné ohlásit vítězství nad koronavirem, se prý neuctivě ke všem těm bezradným, pokud jde o vlastní zdraví a finance, myslí na dosahování politických cílů, pokud jde o klima.

Prý by se mělo utrácet za „přestavbu“ na zelenou společnost. Jonas Gahr Støre, lídr sociálních demokratů, se nechal slyšet, že budeme žít ze záchrany klimatu. To je náš příští veliký úkol. Po vzoru plánované ekonomiky mají politici vytvářet pracovní místa dodatečným zateplováním, instalací fotovoltaických panelů, zařízeními na zachycování a skladování oxidu uhličitého (aniž by ohledně jeho škodlivosti panovala dokonalá shoda), plovoucími plošinami s větrnými turbíny atd.

Na to se ale namítá, že chytří lidé se zlatýma ručičkama mohou vytvářet tato místa za ně, pokud jim jejich nápady podpoří, přestanou je extrémně zdaňovat a usnadní investice výhodnými vstupními faktory jako ceny energií atd. Dnešní cesta je podle kritiků slepá. Údajně útlum továren, jež dlouho představovaly pro široké okolí nepostradatelný zdroj příjmů, umožnil zrod nové kreativity.

Norsko a svět prý nemají čas na další vládu, jež nepřebere zodpovědnost za klimatické změny. Celé branže budou poraženy politikou, jež bude čelit klimatickým změnám novou technologií, tvrdí norští Zelení i část levice. Ti a přibývající měrou další strany nebo jejich části chtějí do 15 let zrušit ropný a plynárenský sektor. Podle průzkumu má 37,8 % dotázaných za to, že obnovitelné zdroje energie budou do 15 let důležitějším než ropný a plynárenský sektor. Přibližně třetina dotázaných souhlasí s ukončením současné těžby ropy a plynu. Jakmile někdo ustanoví datum ukončení těžby, tak to posune výpočty hodnoty norské ekonomiky a budoucích toků peněz, což postihne veškeré investice, hodnotu měny a úrokovou sazbu.

Stále více lidí pracuje pro nevládní organizace žijící z udržování „hrozby klimatu“ jakožto pravdy. Klimatický virus je podle některých daleko nebezpečnější a bude stát zemi jako je Norsko mnohem více než záchranné balíky kvůli koronaviru, ani se nebádá na očkování proti klimatickému viru, což dělá budoucnost pro ty, jež jim nejsou nakažení méně jistá. Klimatická epidemie dosud nakazil politiky, zeleně smýšlející a masmédia. Jeden z následků nákazy je, že slyšíte jen sebe a jste imunní vůči námitkám ostatních.

Ovšem i země s velkými finančními svaly může z krize vyjít značně oslabená, a to kvůli dlouhodobým tendencím norského hospodářství: klesající produktivita, málo výdělečně činných z celkového počtu práce schopných, růst veřejného sektoru, oslabující se měna a větší závislost na jedné surovině jakožto hnací síle hospodářství. Finance půjdou na úkor budoucnosti a zatíží schopnost ekonomiky dlouhodobě se přizpůsobovat. Podíl veřejné poptávky se zvyšuje a veřejné výdaje již činí 60 % celkové tvorby hodnot.

Jak ti, jež přicházejí a přijdou o práci, tak ti, jimž práce zůstane, budou spotřebovat méně, aby se pojistili pro horší časy. Generace současných obyvatel se cítila nesmrtelná, nepřekonatelná, nezastavitelná a nad věcí: odmalička byli zvykli, že jim bylo namlouváno, že mohou mít vše a hlavně, že si vše zaslouží. Nyní zažívají zcela poprvé reálná omezení.

Mnoho veřejných budov potřebuje renovaci a bylo by perfektně načasované, kdyby se to mohlo udělat teď, jenže poskytovatelé práce a služeb musí být doma s dětmi. Další samostatná kapitola na dlouhé povídání jsou inženýrské sítě, jež byly strašlivě dlouho zanedbávány.

Ještě je brzy psát nekrolog ropy. Na dně pod norskými vodami je jí ještě v hodnotě odhadem 2400 miliard norských korun za předpokladu ceny 60 dolarů za barel, k čemu má v současné době daleko. Při dnešních cenách ropy se na stále hůře dostupných ropných polích nevyplatí těžit, a to i po masivních úsporách na personálních ad. nákladech. Odpisy a daňové výhody za hledání nových nalezišť a státní investice v ropném sektoru se ocitly ve stínu daní.

Fanatičtí odpůrci ropy ji přirovnávají k otroctví a píšou, že lidé budoucnosti si budou myslet, jak mohli jejich předci být tak hloupí a zlí? Proč jim to trvalo tak dlouho ukončit to, co bylo zjevně špatné? A jak mohlo něco, co se nám zdá tak proti přírodě být pro ně tak přirozené? Také kvůli stále levnější elektřině ze solárních a větrných elektráren, zákazu aut jezdících na naftu a diesel a méně nákladné těžbě ropy a plynu jinde na světě je klidně možné, že se útlum těžby uspíší.

Panuje představa o čisté norské ropě (ve srovnání třeba s uhlím, pokud jde o řešení na snižování emisí). Jako kdyby byla vlastní stolice méně zapáchající než u ostatních. Přitom je země sedmým největším vývozcem oxidu uhličitého na světě. V Evropě jsou to jen Estonsko a Rusko, jež mají vyšší emise na obyvatele. Uvádí to list Verdens Gang.

Vynaložených 13,6 miliard norských korun za výhody na pořizování si a provozování elektromobilů nedaly zemi kýžený průmyslový rozmach, jež zemi technologicky rozvíjí, poskytuje pracovní místa a hodně snižuje emise. Výhody spojené s elektromobily nám dalo jen zatím 47000 Tesel, 3000 elektrických Jaguárů a 3000 ještě nedodaných elektrických Porsche (noví majitelé si je objednali a ještě na ně čekají). Nicméně mimo jiné tento dovoz, spolu s chystaným útlumem části zemědělství, jež vyrábí maso, dále rybích farem atd., prohlubuje schodek bilance dovozu z a vývozu do zahraničí mimo vývozu ropy a plynu, přičemž zároveň se utrácí čím dále více peněž z tzv. norského ropného fondu, jenž měl jít na budoucí důchody, což zvyšuje inflaci.

Budoucnost prý ještě spočívá v nanotechnologii, zpracovávání (masivního) dřeva atd. A zpracovávání ryb a mořských plodů v Norsku: prý nepomůže, že Norsko má čistý vzduch a nedotčenou přírodu, je-li práce a potraviny vyvážena do Číny. Číňané se nám údajně vysmívají, kupují mražené nezdaněné nezpracované ryby, do nich vstřikují chemikálie, zamrazí je dva až třikrát, než jsou glazurovány a pak rozváženy po světě, kde se norští výrobci paradoxně setkávají s vlastní surovinou v ostré cenové konkurenci, jak vypráví server www.nettavisen.no.

V norských horách se podle živnostenské organizace NHO a deníku Verdens Gang navíc skrývají hodnoty v nerostech za odhadem osm tisíc miliard norských korun po zpracování na součástky elektromobilů, letadel a větrných elektráren prý nezbytných pro uskutečnění tzv. zelené proměny.

Najdou se i tací, jež volají po založení státní farmaceutické firmy, jež by se mohla stát „novou ropou“. Že by se jen opájeli iluzemi? Server www.forskersonen.no uvádí myšlenku po zkušenostech s nedostatkem léků, jenž jsem popsal v jednom předchozím článku. Shrnují se všechny údajné přednosti Norska /zkušenosti s rychlým vybudováním vedoucích týmů specializovaných firem založených na vědomostech, konkurenceschopnost/ a zmiňuje se o cíli vytvořit spravedlivější systém vývoje a prodeje léčiv v Norsku i celosvětově.

I vyčkávací až neoblomně ležérní Norové s nekonečnou trpělivostí mají své hranice a ta se podle některých komentátorů posledních dní zlomí ve chvíli, kdy jim někdo vezme živobytí. Což se kvůli koronaviru již mnohým stalo a toto je prý ještě jen slabá předehra.