Naplní-li se scénář hospodářského útlumu v kombinaci s vysokou inflací, může fond přijít až o 5000 miliard norských korun, tedy 40 % své hodnoty.

To si myslí Nicolai Tangen, hlavní ekonom a vedoucí norského tzv. ropného fondu, původně určeného na budoucí důchody a později zvyšující se měrou utráceným za ledacos. Fond počítal následky případného období stagflace, tedy brzdění hospodářského růstu, spojeného s vysokým růstem cen. Takový vývoj světového hospodářství může drasticky snížit hodnoty. O tématu pojednává o tom norský hospodářský web www.e24.no.

Stojí to v zprávě fondu a také v další zprávě, která zátěžově testuje portefeje fondu proti různým situacím. Fond neuvádí, že k takovému strmému pádu nutně dojde, nicméně to popisuje jako jeden z několika množných scénářů. V horizontu, kde fond prodělává na všech třídách aktiv, a mezi něž patří akcie a cenné papíry s pevným výnosem, může fond přijít o okolo 40 % své celkové hodnoty. Fond vlastní také na burzách neuvedené nemovitosti a také infrastruktura jako větrné elektrárny na moři.

Fond dosud neodhadl nakolik je pravděpodobný celosvětový vývoj, který obnáší onu stagflaci. V zprávě zahrnující výsledky zátěžového testování najdeme mnoho scénářů, rozborů a úhlů přístupu s příslušnými informacemi o původech a příčinách. V kapitole Hypotetické zátěžové testování se dopočítali k důsledkům některých scénářů, nicméně neurčili pravděpodobnost, s jakou mohou nastat.

Dosud ropný fond neprodělal žádný větší pád v hodnotě fondu z jednoho roku do dalšího. I tak zástupci fondu varují před tím, že hodnota fondu bude hodně kolísat podle jednotlivých trhů, a to proto, že podíl akcií ve fondu již přesáhl 70 %. V průběhu roku 2021 hodnota fondu kolísala od 10819 miliard norských korun tehdy, když byl fond 4.3.2021 na dně, až k vrcholným 12.478 miliardám norským korunám 15.12.2021.

Scénáři zprávy jsou kromě stagflace pokles růstu, normalizace reálných úroků. Dojde-li k stagflaci způsobí mimořádná vzpruha pomoci nízkých úroků a finančně politické podpory trvale vysokou inflaci, nicméně růst je brzděn a centrální banky vzpruhu nezabrzdí. Ve výsledku budou riskantnější státní dluhopisy. Podle tohoto nejhoršího scénáře může fond prodělat 40procentní pád, což odpovídá 4900 miliardám norských korun.

Normalizaci (zvyšování) reálných úroků (upravené o výši inflace) může vyvolat utahování šroubů centrálních bank. Dočasně to ztlumí růst, ovšem dlouhodobé vyhlídky na růst zůstanou nezměněné. Podle tohoto scénáře může fond prodělat 32procentní pád, což odpovídá 4000 miliardám norských korun.

Dlouhodobě se mohou vyhlídky na růst významně zhoršovat, však vysoká inflace může být dočasná a je výhledově tlumená a klíčová úroková sazba se drží nízko. Nízká inflace a úroky táhnou úroky upravené o míru inflace výše. Podle tohoto scénáře může fond prodělat 22procentní pád, což odpovídá 2700 miliardám norských korun.

Další ekonomové, např. Kjersti Hauglandová z banky DNB nevylučuje, že by se svět v důsledku války na Ukrajině a rozsáhlých protiruských šancí ocitl v situaci se stagflací.

Od nového roku doteď poklesla hodnota fondu o 900 miliard norských korun. Kromě vývoje na akciových trzích je hodnota fondu ovlivňována hodnotou norské koruny k měnám jako dolar a euro.

Bude-li hodnota fondu padat ještě o dost níže a zůstane-li trvale na nižší hladině, než je dnes, pak bude muset Norsko časem omezovat své částečné čerpání z fondu za účely doplňování prostředků k státnímu rozpočtu. Třeba letos vláda očekává, že utratí přes státní rozpočet 322 miliard norských „ropných“ korun a v důsledku několika balíčků na umírnění dopadů krize přes zimu, jež ještě neskončila, může být toho utraceno více. Vláda ale má dávno zavedené zastropení na utrácení „ropných“ korun ve výši tří procent hodnoty fondu. Nicméně toto pravidlo není vytesáno v kamene a podle zmíněné Hauglandové z banky DNB má vláda prostor pro to, aby nesnižovala obnosy utrácené z fondu, a to i tehdy, pokud by padala hodnota fondu.

Norští politici by tak v případě naplnění chmurného scénáře nemuseli omezovat utrácení drasticky z jednoho roku do druhého. Tohle je hodně o úsudku. Během tzv. koronakrize činila částka čerpaná z fondu okolo 400 miliard norských korun ročně, a to kvůli vyšším výdajům na podporu a příspěvky. Obří nárůst fondu během posledních let nutně nebude pokračovat a bude-li ukládané jmění trvale oslabeno, pak bude muset být utrácení střídmější, než je tomu dnes.

Přizpůsobování se bude dít postupné, aby nebyla hospodářství způsobena „studená sprcha“ navíc. Slabá norská koruna ovšem může ztlumit budoucí pád a eventualitu, že změní-li se hospodářský vývoj, tak se změní i hodnota koruny, zmíněné výpočty odborníků ropného fondu nezohledňují. Na to sestavili samostatné výpočty, podle nichž povede oslabená koruna k pádu o 4257 miliard norských korun v období stagflace. Existují i protichůdné výpočty pro případ, že by došlo k posílení koruny, čímž by fond podle scénáře se stagflací mohl přijít o dobrých 5000 miliard norských korun.

Vyšší ceny mj. ropy, plynu, kovů a zemědělských komodit, jsou podle Tangena jednu z největších hrozeb pro hodnotu ropného fondu. Tento vývoj započal před invazí na Ukrajinu a stále nabírá na síle.