...aneb houby v octu...

Mezi nejoblíbenější způsoby zpracování, konzervace a uchování hub patří nesporně zavařování do různých nálevů. Jsem rád, že se mohu podělit o dlouholeté zkušenosti z této bohulibé činnosti. Snad téměř každý už někdy houby zavařoval, takže bude snadné tuto oblast zpracovávání úlovků postupně popisovat a komentovat.

Úvodem podotýkám, že se budu zabývat jen nálevy sladkokyselými. Proč, je nasnadě.

Možná totiž nevíte, že existuje soutěž o nejchutnější houby ve sladkokyselých nálevech. Má neuvěřitelnou, téměř čtyřicetiletou tradici, letos totiž proběhl v Pardubicích už devětatřicátý ročník akce, pro houbaře zajímavé a inspirativní. A jak taková soutěž v praxi vypadá?. Nejdříve jsou místní kola, kde jednotlivé houbařské spolky a kroužky vyberou ty nejlepší vzorky do celostátního finale. Sklenice s houbami se vloží do papírových sáčků, aby se zamezilo vizuální identifikaci konkrétních vzorků.. Porotci dostanou na talířek kousek houby s nálevem, ochutnají a posoudí chuť, vůni, konzistenci, vzhled a celkový dojem ze vzorku. K tomu slouží stupnice od nuly do desítky. Nula je nejedlá, desítka boží mana. Kategorie bývají dvě. První umožňuje i směsi známých a lety ověřených druhů, tradičně využívaných. Ve druhé musí být jen solo druh. Bývají to někdy i průkopnické počiny a zajímavé testy možností komzumace. Jak dodává můj celoživotní přítel Murphy: je-li něčeho v lese hodně, bude to k ničemu... Někdo namítne, že co člověk, to jiný názor. Jistě, je to ryze subjektivní, ale obvyklý počet dvaceti porotců představuje záruku dobrého hodnocení.

Něco málo údajů a postřehů o historii soutěže. Vznikla v Liberci, kde také mnohokrát proběhla, také Hořovice jsou v počtu ročníků hodně vepředu. Zajímavostí a faktem je, že mezi dvacítku vítězů obou kategorií se propracovala jediná žena. Vypovídá to o velkém fandovstí a kulinářské zdatnosti té slabší(!) poloviny lidstva.

A jaké že druhy hub se také objevily ve finalových kolech? Samozřejmě kromě klasických a běžně sbíraných a konzumovaných. Tak třeba patyčka rosolovitá, holubinky olivová, černající, namodralá, nazelenalá, mandlová, líha nahloučená, lošák zprohýbaný, pstřeň dubový, šťavnatky slonovinová, pomrazka i modřínová, kotrč kadeřavý, ucho Jidášovo, březovník obecný, trsnatec obrovský, šupinovka zlatozávojná a mnoho dalších, pro běžného houbaře mnohdy bizarních a neznámých druhů.

A názvoslovná poezie vzorků? Jizerské bojovnice, Směs Októbr, Pošmurky, Poslední leč, Klouzková směs, Krakonošova podzimní směs, Mlženka s koprem a zeleninou...Jak vidno, mezi houbařským národem je poetů nepočítaně. Mne ovšem nejvíce fascinovalo označení vzorku Srpnová bída...

Obecně s trochou nadsázky ovšem lze konstatovat, že ponožky v dobrém nálevu jsou chutnější než pravé hříbky ve špatném... A jak dopadly kupované houby v nálevech otestované stejnou porotou? No, nic moc, v reálné konkurenci hub v kvalitních a všestranně vyvážených nálevech bez větších šancí.

A teď už by chybělo jen popsat nálev a postup. Ne, ne, není to vůbec tajné, ale nechám si ho s dovolením na brzké pokračování...

Malé odbočení, byv dotazován co hlásím k aktuálnímu počasí. Odpovídám, že dobrou zprávou je absence vysokých teplot a vysušujícich větrů. Retence vláhy podhoubí také spíše prospěje.
Ale hlavně, Matka Příroda má na řidítkách stroje času a chodu světa ten plynový pedál, který umí citlivě používat a nemá problém s akcelerací dopředu...Tak se těšme, musí to přijít...

V galerii je ukázka vzorků libereckého předsedy pana Sedláčka, dále sklenice před soutěží a ucho Jidášovo v testu odolnosti. A pár žánrových obrázků, žel zatím nejarních. Vydržať...