...aneb další měsíc houbařského očekávání...

Pokračování dubnového optimismu se tak nějak nekonalo, nadšenci a znalci hub sice sveřepě prohledávali své tutové lokality na první hřibovité, ale vesměs marně či ve stylu hora porodila myš. Zatímco v dobrých letech bývaly kováře už koncem dubna, křemenáče nosil jistý borec po prvomájovém průvodu, dubáky, klouzky a kozáky zrovna tak, letos se vše posunulo nejméně o čtrnáct dní.

Prudké výkyvy teplot, mrazíky a několikadenní velmi chladné dny - to není nic pro hřibovité a tak jsme si na ně letos počkali sakra dlouho.

Našinec ovšem nezahálel, čile fotil, sbíral a radostně konzumoval májovky, ucho Jidášovo i sírovce žlutooranžového. V nouzi je nejen rak rybou, ale i čas na focení drobotiny a vzácností v přírodě. Hledání malých zázraků a zjevení z palety Matky Přírody je pak vzrušujícím lovem beze zbraní a adrenalinovým sportem.

Minule jsem ukazoval krásu míhavek vodních, podobné miniatury přijdou na řadu dnes, možná jste si všimli, že české názvosloví hub je také mimořádně nápadité a poetické a dělá naší krásné mateřštině radost. Čapulka bahenní...To je houbička zvíci několika centimetrů, trochu podobná té míhavce, ne ovšem tak nesmlouvavě ekologická, spokojující se s vodou trochu horší kvality, na focení je ovšem stejně lákavá a boží...

A co teprve taková baňka velkokališná. To je vzácnost a nádhera sama. Je jedovatá, ale nebezpečí, že ji najdete, zanedbatelné. Musím za ní do strmého kopce(odtud titulek...), do strání, což bolí. Zážitek je to ovšem silný, byl jsem tam v květnu třikrát. Bohužel slimákům o její jedovatosti nikdo neřekl, takže ji houfně konzumují a na mne často zbývají jen torza.

Abych uzavřel květen, pár glos a postřehů k aktuálnímu výskytu hub. Nalezeny už samozřejmě byly kováře, hřiby dubáky, hřiby borové, klouzky, kozáky, špičky, různé třepenitky, hnojníky a mnoho dalších druhů. Bohužel, moc neprší a tak nevstupujme do června s přehnanými ambicemi. Ale i tak se běžte podívat, šedá je všechna teorie a zelený strom žití...

V galerii postupně zhlédněte i shlédněte obrázky, které souvisejí s mým povídáním. Nejprve dvě rodinky čapulek bahenních, pak dvě baňky velkokališné, které přežily frontální útok vetřelců, sírovec z plenéru i pekáče (no, nesnězte to...). A pak mé oblíbené makro. Černorosol uťatý, pojatý trochu výtvarně. Kdo ovšem pozná, na čem je ta poslední kapka, je king...