Šla pomalu polní cestou z městečka směrem ke statku. Myslela na všechna léta, která na usedlosti prožila, na děti, které ji tam čekaly. Prošla úvozem na Černý vrch, poklekla u Božích muk a vroucně se nahlas pomodlila. Věděla, že bude muset zabít. Možná už dnes. Dnes přijedou muži s týdenní mzdou za svoz dřeva z okolních lesů na městské nádraží…