Sociální demokracie svrhla vládu Mirka Topolánka, protože stoupala premiérova popularita a také preference ODS díky tomu, že vláda úspěšně vykonávala předsednictví EU a to ve velmi nesnadné době. Po dlouhé době jsme mohli v našich dějinách něco dobrého vykonat pro svět. Jenže to bohužel bylo proti momentálním zájmům ČSSD, které se v podstatě zredukovaly na vývoj volebních preferencí. Zajímalo by mě, jestli vteřinu někoho ve vedení sociální demokracie napadlo, že je pro Českou republiku a potažmo pro EU škoda likvidovat vládu, které se takto na mezinárodním poli daří.
Sociální demokracie svrhla vládu v době největší ekonomické krize po druhé světové válce. Tedy v době, kdy má vláda na plné pecky připravovat krizové scénáře a činit opatření k vyrovnání se s krizovým vývojem. Místo toho tady díky socialistům budeme mít rok politický chaos a handrkování o úřednickou vládu a termín voleb. Správa země se zredukuje na minimální údržbu v době, kdy potřebujeme velkorysé činy a originální řešení. Opět nemohu si nepoložit otázku, jestli aspoň chvilku ve vedení ČSSD nepřemýšleli nad tím, jak moc uškodí této zemi.
Vládu Mirka Topolánka svrhla rovněž čtveřice politických renegátů, které si vládní strany ODS a Zelení vyrobili sami. Čili do značné míry se vláda svrhla sama, ale to je až na druhém místě. To je selhání jednotlivců, o němž můžeme diskutovat, nakolik si to zavinili sami a nakolik to zavinily poměry uvnitř stran.
Sečteno a podtrženo jako země jsme při řešení úkolů dnešní doby – předsednictví EU a hospodářská krize projevili značnou lehkomyslnost. Tváří v tvář velkým výzvám jsme klasicky selhali. Konec konců EU to jistě přežije, tam to je hlavně naše ostuda, což ale v do sebe zahleděné české kotlině má nulový význam. Co se týče hospodářské krize, tak tam nezbývá než dát na modlení.