Archiv článků: červenec 2016

11. 07.

Jsme na rozcestí: liberální, klientelistická nebo oligarchická demokracie?

Jan Štern Přečteno 5453 krát

Kauza policejní reorganizace nás překvapivě zavedla na křižovatku tří možných cest, kterými se demokracie může vydat. Řada komentátorů také psala o tom, že policejní krize je současně bojem o charakter státu. Většinou to mysleli tak, že jde o to, zda o poměrech v policii budou rozhodovat sami policisté (Šlachta a spol.) a nebo jejich nadřízení. V prvním případě komentátoři hovořili o anarchii a policejním puči ohrožujícím demokracii, druhý případ označili naopak za řádné fungování demokracie. Myslím, že celou záležitost z mnoha důvodů jenom zamlžili. Nicméně v jednom měli pravdu: v policejní kauze jde opravdu o charakter naší demokracie.

Pojďme si nejprve rozebrat danou kauzu. Policejní útvar ÚOOZ, který měl na starosti kromě jiného vyšetřování korupčních kauz sahajících do politických sfér, nedával policejnímu vedení žádné informace z živých (rozpracovaných) případů a jediný, kdo měl jeho činnost pod kontrolou a řídil jí, bylo dle zákona státní zastupitelství. Vedení policie se tudíž dozvědělo, co se děje teprve, když došlo k zatýkání nebo domovním prohlídkám, což byly záležitosti, které by tak jako tak pronikly na veřejnost. Toto jednání ÚOOZ bylo v souladu s právním řádem naší země, protože žádný vyšetřovatel jakékoliv věci, pokud je v živém stavu, nesmí podávat o případu informace nikomu jinému, než dozorujícímu státnímu zástupci. To je klíčové ustanovení zákona zajišťující nezávislý výkon policejní činnost a nezávislý dozor této činnosti. Výkon a dozor jsou od sebe odděleny, aby správně fungovaly. Je logické, že sloučí-li se výkon a dozor do jedněch rukou, pak je po dozoru. Vykonávající sám sebe těžko může kritizovat nebo dobře korigovat. Takže pokud by si vedení policie nárokovalo možnost vstoupit do živých případů, pak je to nejen špatně, ale je to i jasné porušení zákona, protože k tomu tu je právě státní zastupitelství.

Vedení policie podporované ČSSD (a dalšími politickými stranami - ODS, TOP09) se rozhodlo s touto praxí skoncovat. Pod záminkou zkvalitnění práce se rozhodlo provést reorganizaci hlavních policejních útvarů zabývajících se velkou korupcí a do struktury nového systému vpašovalo povinnost informovat o probíhajících případech nadřízené policejní šéfy. Není to poprvé, co podobnou praxi někdo zavedl. Předtím to byl ministr Ivan Langer, který dal svým rozhodnutím policistům tuto povinnost hlásit nahoru všechny otevřené a nové kauzy. Cílem jak Langerovy direktivy, tak i uvedené policejní reorganizace bylo, aby vedení policie a potažmo i nadřízené politické vedení mělo přehled o probíhajících kauzách a šetření. Tím se samozřejmě znemožní stíhání velké korupce, protože takto budou všichni dotčení (pokud nebude zájem naopak je z politických důvodů potopit) včas informováni, že se o ně policie zajímá a okamžitě se podle toho zařídí. To byl za Langera a bude za této vlády konec boje s velkou korupcí. Boj proti korupci se do budoucna zredukuje na malé ryby, na kterých politikům nezáleží, ale to je tak všechno.

Ale nejde jen o boj s velkou korupcí. Jde o dodržení ústavního principu rovnosti občanů před zákonem. V Langrově a Chovancově podobě policie se umožňuje, aby se přátelé politiků, různí jejich klienti a korupční osoby, na nichž je zájem, dozvěděli o tom, že jsou nějak policií rozpracováváni. Korupci lze většinou prokázat jen v období přípravy, když proběhne, už je obvykle na dokazování a stíhání pozdě. Proto je skryté rozpracovávání korupčníků v podstatě jediným možným a tedy klíčovým způsobem, jak je chytit při činu. Proto má informace o tom, po kom policie jde, naprosto zásadní důležitost. Stačí jenom takovou informaci pustit a je po stíhání. Tímto způsobem se společnost bude dělit na obyčejné lidi, na nichž není politický zájem, kteří budou pro eventuální korupci nemilosrdně policií stíháni, a na ty důležitější lidi, požívající politickou ochranu, na které se policie v případě korupčního jednání nikdy nedostane. My samozřejmě nikdy nedokážeme, že vedení policie a jejich političtí nadřízení někoho informovali nebo budou informovat. To je právě na tom to kouzelné. My sice víme, že se tak dělo a od nynějška se tak bude dít, ale bez důkazů to bude jenom domněnka. Jedinou jistotou, jak bezpečně zaručit, že se informace nebudou vynášet, je, že vyšetřovatel bude informovat o průběhu živého případu jenom státního zástupce a nikoho jiného. A o to právě šlo v té reorganizaci, tuto garanci zrušit.

Po Listopadu jsme u nás zavedli systém liberální demokracie. Tedy systém v němž vládne většina vzešlá ze svobodných voleb, ale tato vláda je omezená tím, že menšinám jsou garantována určitá práva a svobody. Liberální demokracie se uskutečňuje v rámci pravidel hry, jako je těžko měnitelná ústava, dodržování lidských práv, ochrana práv menšin a respektování nezávislosti některých institucí na volbách daných politických většinách.
“Ještě jinak bychom mohli liberální demokracii definovat i tak, že není jen vládou lidí nad lidmi, ale především vládou zákona nad lidmi. Z toho pak vyplývá důraz na občanskou rovnost jako jeden ze základních definičních prvků liberální demokracie. Zatímco volná soutěž, umožněná svobodou, vytváří sociální a ekonomické nerovnosti, všichni občané jsou si rovni před zákonem. Takové prostředí pak umožňuje svobodné střetávání různých názorů bez nároku kteréhokoliv z nich na monopolní postavení.” Jiří Pehe: Jak je na tom liberální demokracie u nás po 20 letech, Přítomnost léto 2009

V době opoziční smlouvy se začal systém liberální demokracie proměňovat vlivem prorůstání politiky a byznysu. Do hlavních politických stran postupně v různé míře prorostly mafiánské struktury hájící své ekonomické zájmy a systematicky tunelující veřejné prostředky. Vznikl korupční systém, který ovládl rozhodující mocenské páky státu: státní správu, policii, státní zastupitelství a soudy. To samozřejmě neznamenalo úplné ovládnutí státu, ale jeho z hlediska korupční systému klíčové složky: jednak ty, které rozhodují o veřejných zakázkách, a jednak ty pozice v policii a justici, v jejichž moci bylo vyšetřování a trestání ekonomické kriminality a korupce. Analogický proces proběhl i na komunální a krajské úrovni. Vznikl systém, který nazýváme klientelistická demokracie a jehož podstatou je výprodej státní moci za peníze soukromým subjektům a mafiánským strukturám stojícím v pozadí. De facto zde proběhl skrytý státní puč, kdy volení představitelé zobchodovali svojí politickou moc danou jejich mandátem a prodali ji soukromým subjektům. Demokracie z hlediska formálních procedur a postupů navenek fungovala, ale moci se zmocnily mafiánské struktury a tzv. kmotři v pozadí.

Někdy okolo roku 2010 se vzedmula velká vlna nevole proti tomuto systému klientelistické demokracie. Postupně narůstal odpor proti korupci natolik, že se boj proti ní stal jedním z hlavních politických a volebních hesel. Politické strany, které si boj s korupcí daly jako jeden z volebních cílů, se dostaly k moci. Koaliční vláda ANO, ČSSD a KDU-ČSL také přijala a schválila řadu legislativních norem, které účinným způsobem omezovaly korupci. Proběhla zásadní výměna na úrovní nejvyššího a vrchního státního zastupitelství, které následně úspěšně iniciovaly vyšetřování velkých korupčních kauz.

Paradoxem protikorupčního vzedmutí byl vznik hnutí ANO pod vedením oligarchy A.Babiše, jehož dominantním tématem byl boj s korupcí. A.Babiš se díky úspěchu tohoto hnutí, jež se vezlo na vlně protikorupční rétoriky, ve volbách stal ministrem financí a tedy šéfem úřadu, který je hlavním kontrolorem udělování dotací u nás, a přitom jako majitel Agrofertu byl současně jedním z největších příjemců dotací ze státního (Evropského) rozpočtu. Tento mamutí konflikt zájmů u hnutí, které chtělo bojovat s korupcí, voličům nevadil a zřejmě ani nevadí. Přes zoufalou snahu opozice, která si z útoků Babiše udělala hlavní politický program, hnutí ANO nejenže neslábne, ale posiluje. Přitom A.Babiš nakoupil klíčová tisková média, nejposlouchanější zpravodajskou rozhlasovou stanici. Média začali skupovat i další oligarchové, takže dnes u nás už téměř nemáme regulérní (tedy nezávislé) soukromé celostátní médium. Voliči zřejmě přistoupili na Babišovu filosofii, že když to dělá otevřeně (ovlivňuje politicky získávání dotací, ovlivňuje prostřednictvím svých médií veřejnost), tak je to v pořádku. Voličům asi daleko víc vadil předchozí spiklenecký klientelistický systém. Přitom to, co Babiš přinesl, je klasický systém oligarchické vlády. Ta ponechává princip většinové vlády vzešlé z voleb, ale díky své finanční síle ovládá všechny důležité segmenty, které o volbách rozhodují. Za velké peníze si koupí média, které když nepíší pro něj, tak rozhodně nepíší proti němu. Finanční síla mu umožňuje realizovat nejsilnější kampaň, která je několikanásobně silnější než kampaň standardních demokratických stran. Peníze vložené do super drahých kampaní se mu vrátí formou obrovských státních dotací do jeho firem, přičemž velikost dotací má možnost regulérně ovlivnit. Politika je v tomto ohledu v oligarchickém systému byznys s velkou mírou zisku. Samo hnutí je založeno na firemní bázi, to znamená, kdo platí, ten rozhoduje. Sto procent hlasů pro Babiše při jeho zvolení předsedou je jen úsměvným potvrzením této skutečnosti.

Na jedné diskusi vyslovil filosof Daniel Kroupa myšlenku: demokracie prolezlá korupcí vyvolala v život něco daleko horšího, oligarchickpu demokracii. Tak to přesně je. Zatímco v klientelistické demokracii se zneužívá moc k obohacování privátních subjektů z veřejných prostředků, ale podstatou i nadále zůstává demokratická soutěž politických stran, tak v oligarchické demokracii oligarchové díky svojí finanční moci vyřazují z provozu instituty zabezpečující regulérní politickou soutěž (např. skupováním médií), a tím si zajišťují monopolní mocenské postavení. Oligarchové ohýbají pravidla a instituty politické soutěže tak, že potlačují konkurenci jako elementární předpoklad demokratického systému. Oligarchická demokracie přirozeným způsobem vede k diktatuře, je začátkem konce demokracie.

Řada pravicových komentátorů se snaží vyvolat dojem, že Babiše přivedla k moci přehnaná a hysterická reakce na dílčí korupční přestupky tzv. velká protikorupční revoluce (B.Doležal). K takovému závěru lze dojít jenom za předpokladu, že prostě korupci vůbec neregistruji nebo že mi nevadí. Mám za to, že si tito komentátoři spletli příčinu s následkem. Nejdřív tu přece byla systémová korupce a teprve potom následoval prudký odpor proti tomu. Žádná hysterická reakce by se nedostavila, kdyby korupce byla jen dílčím nedostatkem, jak se komentátoři a s nimi spříznění klientelističtí politici snažili veřejnost přesvědčit. Skutečnost, že na protikorupčním odporu vyrostl i Babiš, si musí ti, kdo u nás klientelistickou demokracii zavedli, přičíst jako další poškození této země na vrub sami sobě. Babiš je daň, kterou platíme za systémovou korupci.

Popletení komentátoři skutečnost, že Babiš brání Šlachtu, vysvětlují tím, že Šlachta musel Babišovi nějak sloužit, že je to jeho člověk. Protože proč by ho jinak hájil. Tím zcela nespravedlivě demolují veřejnou důvěryhodnost nejen Šlachty, ale celého jeho útvaru ÚOOZ. Přitom Babiše protikorupční boj nikterak neohrožuje, protože jeho konflikt zájmů je veřejný a de facto schválený od voličů, takže Babiš nikoho korumpovat nemusí. Dotace pro Agrofert Babiš dostane standardní politickou cestou a díky svému politickému postavení danému volebním výsledkem si je dokonce může zcela legálně navýšit, když to bude nutné. Tato skutečnost komentátory nezajímá. Babiš podporou Šlachty velmi levně získává další voliče a jeho preference rostou, zatímco ČSSD klesají. Babišovi nezávislá policie z již uvedených důvodů nevadí a může si dopřát pozici protikorupčního bijce na úkor těch stran - ČSSD,ODS a TOP09, které se nezávislé policie bojí jako čert kříže. V tom je záludnost hrozby oligarchického systému: může se tvářit velmi protikorupčně, protože běžnou korupci ke svým ziskům nepotřebuje. Dotace a další benefity od státu dostane legálně napojením svých velkých korporací na dotační systém státu. Agrofert nepotřebuje chodit do nějakých veřejných soutěží, stačí, když se pohybuje v systému biopaliv, který je založen na státních dotacích. Díky své obrovské velikosti dostane adekvátní obrovský podíl na dotacích, všechno legálně a dle zákona. Stačí jen udržovat při životě politiku státní podpory biopaliv, což je díky jeho politické moci hračka.

Střetnutí o policejní reorganizaci není jenom střetnutím o šéfa ÚOOZ Šlachtu, nebo o nezávislost policie (bude či nebude hlásit vyšetřovatel nahoru, co vyšetřuje), je to souboj principů liberální a klientelistické demokracie. Tedy je to boj o to, zda tu bude vládnout systém liberální nebo klientelistické demokracie. Budou-li policisté hlásit šéfům, koho stíhají pro korupci, pak jsme hluboko v klientelistické demokracii. Nebudou-li hlásit a budou se zodpovídat dle zákona jenom dozorujícímu státnímu zástupci, pak jsme v liberální demokracii. Tak jednoduché to je. Jenže aby to zase tak jednoduché nebylo, tak na svojí příležitost číhá systém oligarchické demokracie ztělesněný A.Babišem. Selže-li totiž demokracie a propadne-li se do jámy klientelistické demokracie, pak se voličům začne nabízet jednoduché řešení v podobě vlády pevné oligarchovy ruky, který zvládne nejen vládu nad státem, ale rovnou přibere i média a začne politiku řídit jako firmu. Je sice po demokracii, ale občané se už nebudou muset rozčilovat nad poklesky politiků. Oligarcha to za ně prostě zařídí.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy