Jan Štern

28. 07.

Zloděj křičí chyťte zloděje

Jan Štern Přečteno 4055 krát

Já blogy pana Jana Tománka nečtu, protože je to obvykle snůška hloupostí, demagogií a manipulací. Ovšem blog o prof. Hořejším byl výjimkou. Tady si pan Tománek dovolil označit prof. Hořejšího, který je coby důsledný vědec a racionální člověk vlastně opakem pana Tománka v tom, jak psát a věcně argumentovat, za blábolícího staříka.

Proto tady uvádím z wikipedie trochu informací o prof. Hořejším, aby vyniklo to, co pan Tománek zplodil.

Život
V letech 1968 až 1973 vystudoval obor chemie na Přírodovědecké fakultě UK, kde později působil jako vědecký aspirant na katedře biochemie (výzkum rostlinných lektinů). Posléze se stal vědeckým pracovníkem Ústavu molekulární genetiky ČSAV, kde se zabýval zejména strukturou a funkcí povrchových molekul leukocytů.
Roku 1989 byl jedním ze čtyř signatářů petice Několik vět na ÚMG ČSAV a spoluzakladatelem Kruhu nezávislé inteligence. Zúčastnil se manifestace 17. listopadu 1989 a prošel s ní celou trasu až na Národní třídu. 19. listopadu 1989 byl spoluzakladatelem Občanského fóra ústavů ČSAV, které sídlily v Krči.
V roce 1995 byl jmenován docentem a v roce 2000 profesorem imunologie. V letech 2005–2017 byl ředitelem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR. Jeho laboratoř se zabývá výzkumem bílých krvinek. Výsledky práce Václava Hořejšího byly zveřejněny ve více než 190 původních vědeckých publikacích a přehledných článcích v mezinárodních časopisech, v desítkách kapitol monografií a několika knihách. Autor má vice než 11000 citací a h index 57).[1]
V letech března 2014–2017 působil v týmu poradců premiéra Bohuslava Sobotky jako poradce pro oblast vědy, výzkumu a vysokých škol.[2]
Roku 2020 obdržel nejvyšší vědecké ocenění v České republice, Národní cenu vlády Česká hlava.[3]
Publikační činnost
Václav Hořejší je autorem a spoluautorem téměř 180 původních vědeckých publikací a 20 přehledných článků publikovaných v mezinárodních časopisech, téměř 30 kapitol v monografiích a recenzovaných sbornících, mnoha odborných i popularizačních článků.[4] Ve sdělovacích prostředcích se často kriticky vyjadřuje k různým otázkám vědní politiky a celospolečenským problémům, včetně např. kritiky léčby pomocí kmenových buněk.[5] Dále se zabývá úvahami o vztahu vědy a náboženství, moderní době a postmodernismu, s kterým vytrvale polemizuje.[6][7][8][9]
Knihy
• J.Klein, V.Hořejší: Immunology, 2nd Edition. Blackwell Science, Oxford 1997, 721 p.
• V.Hořejší, J.Bartůňková: Základy imunologie. Triton, Praha (6 vydání 1998, 2001, 2005, 2009, 2013, 2016 – ISBN 80-7254-686-4)
Ceny a ocenění
• Národní cena ČR (1984; člen kolektivu)
• Cena ČSAV (1988, 1992; člen kolektivu)
• Cena Učené společnosti ČR (1996)
• Člen Učené společnosti ČR (od roku 2003)
• Cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy (2003)
• Medaile Za zásluhy II. stupeň, za zásluhy o stát v oblasti vědy (2004)
• Cena AV ČR (2005; vedoucí kolektivu)
• Medaile Za zásluhy Přírodovědecké fakulty UK (2005)
• Granátový imunoglobulin za celoživotní zásluhy o rozvoj imunologie (2008)
• Medaile Hanse Krebse (Federation of European Biochemical Societies, 2009)
• Pamětní stříbrná medaile Senátu parlamentu ČR (2013)
• Cena předsedy AV ČR za propagaci a popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2017)
• Cena Pražské skupiny Společnosti pro vědy a umění - SVU (2019)[10]
• Národní cena vlády Česká hlava za celoživotní přínos ve vědě (2020)[11]

Na článek pana Tománka platí přesně ono úsloví zloděj křičí chyťte zloděje. Při té příležitosti kladu otázku na redakci Aktualne.cz, zda by neměla přece jenom více věnovat pozornost tomu, jestli články na blogu splňují elementární požadavky na logiku, věcnou argumentaci, dokládání různých tvrzení. Pro mne jsou články pana Tománka ostudou blogů na Aktualne.cz.

25. 07.

Velká šlamastyka s elektromobily

Jan Štern Přečteno 3093 krát

Prodej nových aut na benzinový či dieselový pohon má být v Evropské unii od roku 2035 prakticky vyloučen. Evropská komise v rámci přelomového klimatického balíčku navrhla, aby nové vozy od zmíněného data nemohly produkovat žádné emise oxidu uhličitého. Nad tímto rozhodnutím, které ovšem ještě musí schválit vlády jednotlivých členských zemích EU a také Evropský parlament, vyvstává řada otázek. Otázek, které si pravděpodobně Evropská komise, než vykopla tento extrémní požadavek, sama položila a provedla jejich rozbor, avšak zatím na tento rozbor jenom čekáme. Na každou stavbu musí investor povinně vypracovat analýzu dopadu na okolí a životní prostředí a tady EK přijde opatřením, které drtivě dopadne na život občanů, aniž by zveřejnila analýzy tohoto dopadu i způsob, jak tomu čelit.

První otázka nutně zní, jaký je vlastně benefit tohoto opatření co se týče emise CO2 do ovzduší? Potřebujeme vědět, co nám toto drastické opatření přinese, aby to minimálně vyvážilo negativní dopady. Je nutné spočítat, kolik tun CO2 jde do ovzduší díky činnosti spalovacích motorů aut v zemích EU a kolik tun CO2 půjde do ovzduší díky provozu energetické soustavy, která budou muset zajistit elektřinu pro fungování oněch aut. Důležité je také množství CO2, které jde do ovzduší při výrobě a likvidaci aut, kdy elektroauta jsou v tomto náročnější. Když sečteme veškeré emise CO2, tedy při výrobě, při likvidaci a při provozu, pak při stávajícím energetickém mixu dle údajů Evropského parlamentu emise aut se spalovacím motorem činí okolo 220 g/km, zatímco emise elektromobilů je zhruba 170 g/km. Tedy výroba, likvidace a provoz elektromobilů je na jeden ujetý kilometr v emisi CO2 nižší o 23 procent oproti autům se spalovacím motorem. Je toto skutečně tak významný benefit - snížení emisí CO2 z provozu aut o 23 procent, aby bylo nutné provést tak drastické změny ve výrobě a užívání osobních aut?

Druhá otázka: jak bude zajištěn provoz elektromobilů a jak bude vypadat každodenní užívání aut? Nejde to odbýt jen prohlášením, že EK bude podporovat rozvoj nutné infrastruktury tedy hlavně sítě dobíjecích stanic. V tuto chvíli se energetici shodnou na tom, že stávající elektrická síť není připravena na každodenní dobíjení stovek milionů aut a že zatím v žádné zemi není vypracován plán potřebné dostavby elektrické sítě tak, aby pokryla potřeby elektromobilů. Selský rozum nám také říká, že sebehustší síť dobíjecích stanic ani náhodou nezajistí tak operativní přísun energie na provoz auta, jak to dnes zajišťují benzínové pumpy. Každý si snadno spočítá, že je velký rozdíl mezi načerpáním benzínu do auta v řádu minut a mezi dobíjením baterie v autě v řádu hodin. Prostou aritmetikou si spočteme, že auto nebude spotřebiteli k dispozici denně tak, jak je dnes zvyklý, spíš si jednou za měsíc udělá autem výlet. Jinými slovy způsob užívání auta dozná nejspíš dramatické proměny.

Třetí otázka: kolik to bude občany stát? O kolik stoupne cena průměrného automobilu, pokud bude na elektrický pohon. Jaká bude údržba, jak dlouho vydrží baterie, kolik bude stát její výměna. O kolik stoupne cena elektřiny, po níž se prudce zvýší poptávka? Jak se promítne vymizení aut se spalovacími motory do cen výrobků a služeb?

Čtvrtá otázka je provokativní: jak přispěje toto drastické opatření k řešení klimatické krize? EU se dlouhodobě podílí na planetární produkci CO2 zhruba deseti procenty. Přechod na elektromobily ve výsledku povede ke snížení emisí CO2 z provozu aut asi o 27 procent. Jinak řečeno na klimatickou krizi v planetárním měřítku bude mít toto opatření v podstatě nulový vliv. Proč to tedy děláme, když sami skoro nic nezmůžeme. Čína, Indie, USA, hlavní znečišťovatelé pojedou vesele dál. Jaký je tedy smysl toho celého? Pokud to totiž nemá věcný dopad, pak jde o čistou ideologii. Děláme to z přesvědčení bez ohledu na to, co dělají ostatní. Třeba chceme jít ostatním zemím příkladem. Třeba se Čína, Indie a Spojené státy zastydí a budou nás následovat. Je to pravděpodobné? Spíš jako žert.

Poslední otázka: jaká je politická a sociální průchodnost tohoto opatření? Za komunistů se říkalo, že vláda, která zdraží pivo, padne. Co se stane s vládami, které nejen zdraží, ale zřejmě i znemožní každodenní užívání aut? Jsou lidé s to pochopit a přijmout, že kvůli pro ně takřka imaginární klimatické krizi se musí takto uskromnit? Navíc snížení CO2 díky tomuto opatření má v planetárním rozměru na změnu klimatu mizivý dopad. Vzpomeňme si na bouřlivé reakce proti rouškám a očkování proti covidu. Dvacet dva procent lidí je silně proti a je kvůli tomu schopno volit extrémní politické síly, které odmítání mají v programu. A to šlo o celkem nevinné opatření podložené jasnými a nezpochybnitelnými fakty. Ochota populace podřídit se cílům, které jsou racionální z hlediska celku, ale těžko pochopitelné z hlediska jednotlivce, je dnes téměř nulová. Obávám se, že direktivní zavedení elektromobilů navíc z pozice Evropské unie, která nepožívá nějak velké popularity mezi občany, povede k velkým výbuchům nespokojenosti.

Co se týče naší země, tak ta má velké problémy se suchem, s ubýváním orné půdy, s mizením lesů, což jsou problémy, které nemohou čekat, až se planeta začne chovat rozumně a globální oteplování se zastaví. Už teď musíme investovat obrovské prostředky do půdy, do záchytu vody, do změny způsobu hospodaření na půdě, který záchytu vody brání. Místo toho ale spadneme to velké šlamastyky s elektromobily a veškerou energii a peníze budeme cpát do toho, jak se s tím vyrovnat. Mezitím se nám naše příroda pomalu promění v polopoušť.

Vyšlo v Lidových novinách

Archiv článků: červenec 2021

Zloděj křičí chyťte zloděje

Velká šlamastyka s elektromobily

Blogeři abecedně