MF Dnes zveřejnila životopis Jany Nagyové. I když jde jen o kusý pokus nahlédnout detailněji do jejího života, o lecčems to vypovídá. Podle tohoto líčení započala Jana Nagyová svojí dráhu jako kantýnská ve fabrice. Poté zkoušela pozici sekretářky, ale v té neuspěla, protože prý byla vzdorovitá a navíc se ukázalo, že nemá maturitu. Tu si později dodělala, když pracovala v oddělení odbytu, kde ji posílali i na veletrhy. To už byla zlatá devadesátá léta, éra postkomunismu, Nagyové se otevřely zcela nové perspektivy. Po krátké epizodě jako vedoucí obchodního oddělení později zkrachovalé karlovarské firmy West Bohemia Glass se dostala do politiky. Přihlásila se na inzerát na místo oblastní manažerky ODS v Karlových Varech. „Měla zkušenosti, byla svědomitá a vše sama organizovala,“ vysvětluje bývalý šéf karlovarské ODS a exprimátor Karlových Varů Josef Pavel, proč Nagyovou přijal. Paralelně s tím dělala asistentku senátorovi Vladimíru Kulhánkovi. Zřejmě se osvědčila, a tak byla povolána do hlavní kanceláře ODS jako provozní vedoucí. A tam si jí v roce 2006 všimnul tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, který jí k sobě povolal jako šéfku kabinetu ministra. Spolu pak putovali do Strakovy akademie, Nagyová jako ředitelka sekretariátu premiéra.

O aktivitách Jany Nagyové v této pozici nás dnes podrobně informují orgány činné v trestním řízení. Je pravdou, že v roce 2011 v projevu k delegátům ODS v narážce na Nagyovou upozorňoval na nekalou činnost nikým nevolených lidí, kteří ovlivňují zásadní rozhodnutí, poslanec Martin Doktor, jehož podle všeho tato dáma vyšoupla ze slíbeného postu ministra průmyslu a zajistila dosazení Martina Kuby na tento post. Doktor celkem prorocky ODS a Petra Nečase varoval, že je lidé jako Nagyová zničí. Podle informací, které dostáváme, Nagyová obstarávala styk s kmotry a hráči v pozadí. Pravděpodobně také zařizovala politické kšefty, s nimiž si Nečas nechtěl špinit ruce. Jinými slovy dělala podobnou „práci“, jako Marek Dalík Topolánkovi nebo Šlouf Zemanovi.

Politika se v posledních dvaceti letech proměnila v obchodování s mocí. Politici jsou nejprve v demokratických volbách zvoleni na základě volebních programů a slibů a posléze získanou moc prodávají různým finančním a ekonomickým skupinám v pozadí. A to jak na celostátní, tak i na krajské a komunální úrovni. V různé míře samozřejmě v závislosti na tom, jak veřejnost vidí do jejich kuchyně, a také na tom, kolik peněz se v jejich sféře vlivu točí. Styk politiků s obchodníky typu Janouška, Mrázka a Rittiga obstarávají lidé jako Nagyová, Dalík nebo Šlouf. Politici sami si nebudou špinit ruce dohadováním konkrétních kšeftů a navíc přímé kontakty politiků s kmotry a obchodníky v pozadí jsou zbytečně riskantní. Mezi politiky a obchodem funguje perfektní zprostředkovatelská mezivrstva, v IT se tomu říká interface, složená z šíbrů, lobbistů, poradců, asistentů, šmejdilů všeho druhu, která všechny potřebné záležitosti typu která firma má kterou zakázku vyhrát a za kolik, jaká je provize a jak se bude předávat, kdo na jakou pozici má jít apod. zařídí. Navrch lidově řečeno zemanovské, topolánkovské či nečasovské huj a vespod šloufovské, dalíkovské a nagyovské fuj.

„Měla těžký život, a tak se rvala. Dostala se k lizu a toho by využilo devadesát procent lidí. Nepronásledujte ji.“ říká v článku v MFDnes muž, který znal Nagyovou od dětství a nechce zveřejnit své jméno. Ten dobrý muž vystihnul krédo všech těchto lidí: dostat se k lizu a tam hrabat, co to dá. To je také ve stručnosti obsah postkomunistické politiky. Lidé s pokroucenou duší veksláků, kantýnských, pinglů či aparátčíků se po převratu vrhli na nové šance, které uměli využít stejně bezostyšně, jako se to naučili v bývalém pokrouceném režimu. To jsou skuteční hrdinové naší doby, jim tato doba patří. Doba je povolala, neboť mafiánský kapitalismus a systém klientelistické demokracie, který tu vládne, je potřebuje. Jsou to spolutvůrci našich současných dějin. Měli bychom si je dát místo lva do státního znaku (třeba právě Nagyovou) a na presidentskou standartu napsat tuneláři vítězí.