Bojácný premiér ohrožuje Českou republiku
Za této situace je neuvěřitelné, že jak Evropa, tak i Spojené státy odmítají dodat Ukrajině zbraně, aby se mohla ruské skryté invazi bránit. Spojené státy a Západní Evropa jsou v zajetí politiky appeasmentu, což je překvapivé zejména u Spojených států. President Obama se ukazuje jako tragický omyl sázky na iluzi světa bez násilí a válek. President Obama si zjevně se situací neví rady, což ukázal i v souvislosti se Sýrií a ustavením islámského státu. Do zvolení nového amerického presidenta, který bude s to zvládat mocenské posuny ve světě a nástup antidemokratických sil, je ještě dlouhá doba Mezitím nepochybně Rusko bezezbytku využije mocenského vakua, které se díky nečinnosti Obamy vytvořilo.
Proto máme všechny důvody se domnívat, že Rusko bude svoje kroky eskalovat. Evropskou unii nebere vážně, protože ta stejně jako subjekt nedisponuje žádnou vojenskou silou. Hospodářské sankce zabírají až po dlouhé době, navíc jsou slabé, takže velký dopad nemají. Jediný, koho Rusové berou vážně, jsou Spojené státy, ale ty jsou v tuto chvíli mimo hru Z pohledu geopoliticky příznivé situace pro ruskou imperiální politiku se skutečnost, že Rusové ovládnou východ Ukrajiny, jeví dokonce jako snesitelné minimum. Co jim brání v tom, aby se v dalším kroku nepodívali na zoubek Pobaltským státům, kde rovněž žije početná ruská menšina? Co brání Rusům v tom, aby vyzkoušeli semknutost a odolnost NATO? Půjdou Spojené státy do války s Ruskem kvůli Litvě? Půjdou na hranu hrozby jaderných úderů? Za vedení presidenta Obamy si můžeme být zcela jistí, že ne. President Obama v mnohém připomíná bývalého presidenta Jimmy Cartera. Ten rovněž jako bytostný humanista nebyl schopen na obranu zájmů Spojených států použít sílu. Musel přijít jiný sekáč, který pak s nepřáteli demokracie zatočil. Po Obamovi nepochybně někdo takový přijde, ale možná bude už pozdě.
Za této dramatické situace, která bytostně ohrožuje náš stát, se premiér Sobotka staví proti dalším sankcím EU vůči Rusku. Pak to klasicky odvolá, že to tak nemyslel, že chce jen vyčkat, analyzovat dopady dosavadních sankcí a pak třeba někdy….. V podstatě totéž. Přitom jsme to my, kdo se nachází v koridoru zemí ohrožených nastupujícím ruským imperialismem. Pro země z tohoto koridoru je pochopitelné, že chtějí tvrdší postup EU vůči Rusku než země Západní Evropy, které se ruskou agresí na Ukrajině necítí být tak ohroženy. Že se ale náš premiér postaví proti pozici EU jako celku, tedy i těch států, které současná situace tolik nepálí, je neuvěřitelné. Premiér se nejen chce vyhnout negativním dopadům sankcí, ale zřejmě se i domnívá, že si měkkým postojem získá přízeň Rusů a že ti nás budou v budoucnu více šanovat. Je to nejen omyl a iluze, ale je to i nefér vůči ostatním zemím, které zastávají pevný postoj. Premiér celou dobu ukrajinské krize pouze běduje nad tím, jak nás sankce zasáhnou a jak zajistit, aby nás to co nejméně poškodilo. Neřekl jediné slovo o tom, co se na nás valí, jediné slovo o tom, jak chce hájit vojensky Českou republiku, kdyby se krize rozvinula v otevřený konflikt. Neřekl jediné slovo o možných variantách vývoje a jakou strategii k nim vláda má připravenou. Neslyšel jsem od něj slovo účasti s Ukrajinou v této strašné situaci, natož pak slovo obdivu k Ukrajincům hájícím svojí zemi. Tento premiér je možná dobrý pro to, aby pro sociálně slabší vyhandloval lepší sociální benefity, je to člověk vhodný pro boj proti zdravotním poplatkům, ale evidentně nevhodný pro boj proti ruské imperiální hrozbě. Premiér Sobotka se v době skutečné krize díky své nestatečnosti stává reálnou hrozbou pro náš stát. Vždycky jsme si kladli otázku, jak by na Mnichovskou dohodu reagoval T.G.Masaryk, kdyby ještě žil, a litovali jsme trpce, že tam místo něj byl Beneš. Abychom za nějaký čas trpce nelitovali, že proti Rusům nestál Havel, ale Sobotka.