Průsečík aneb život dle zákonů kvantové mechaniky
Hrdina knihy Tomáš je ženatý a má paralelní vztah se svou studentkou. Zatímco manželka patří do období komunistického režimu, kde mu pomohla vytvořit ochrannou ulitu a zajistit pokud možno klidný život, milenka symbolizuje prudkou proměnu poměrů i jeho života, přináší vzruch a nové perspektivy. Obojího se nemůže vzdát, a tak patovou situaci řeší odjezdem na delší stipendijní pobyt do ciziny, kam sebou bere svojí milenku, zatímco dosud nic netušící manželka zůstává doma. Cestou do Mnichova dojde z nevysvětlitelných důvodů k autonehodě, po níž jeho milenka záhadně zmizí. Autor pak přichází se čtyřmi verzemi možných příběhů, které vysvětlují, co se po nehodě odehrálo. Každý z příběhů má svého protagonistu, který jej současně vypráví.
Pehe se zjevně inspiruje kvantovou fyzikou, v níž platí, že částice se projevují různě - v závislosti na podmínkách pozorování. Pohyb a projev částice může mít nekonečně mnoho různě pravděpodobných variant a teprve aktem pozorování, kterým vstoupíme do pole částice, fixujeme částici na určité místo, jež jsme pak schopni přesně určit. Navíc částice může být na dvou místech současně, protože má jak částicovou, tak i vlnovou povahu. Podobně i v románu J.Pehe mají jeho hrdinové více variant svého příběhu - života, které se paralelně s určitou pravděpodobností odehrávají a které nám jeho účastníci vyprávějí. Dvě varianty svého života nám vypráví hlavní hrdina, další varianty k tomu přidává svědek autonehody, který do příběhu po autonehodě vstoupí. Na závěr nám jakousi výslednou syntézu všech příběhů podává záhadně zmizelá milenka.
Hrdina knihy Tomáš v jedné variantě bezvýsledně pátrá po zmizelé milence a položertem a polovážně uvažuje o tom, že možná žije v jakémsi jiném paralelním životě. Kamarád Uli mu v diskusi na toto téma odpovídá: „Když ale může profesor kvantové fyziky tvrdit, že se tentýž elektron může nacházet na dvou různých místech a přitom instantně komunikovat, tak já klidně můžu tvrdit, že tatáž osoba, když se v nějakém okamžiku rozdvojí a pokračuje ve dvou různých budoucnostech, tak spolu taky mohou ty dvě existence komunikovat. To dává smysl. Nebo ne?“ Román Průsečík je uměleckým pokusem o ontologickou analýzu lidské existence z pohledu bytí jako možnosti a skutečnosti. Jde o čtvrtý modus bytí popsaný v Aristotelově metafyzice. Jsoucno je vždy nejprve možností, která se může a nemusí stát skutečností. Člověk má vždy volbu z mnoha možností, ale může si reálně zvolit jen jedinou možnost, která se stane skutečností. Ostatní možnosti odplynou neznámo kam. Pehe se pokouší udržet neuskutečněné možnosti jako by se staly skutečností. Realita se tak štěpí do velkého množství alternativních životů.
Jak ale paralelně vedle sebe mohou existovat různé varianty života téhož člověka? Tomáš k tomu říká, že podle teorie strun, která zahrnuje jak Einsteinovu obecnou teorii relativity, tak i zákony kvantové fyziky platné pro mikrosvět, se nacházíme v jedenácti rozměrném prostoru, v němž by paralelní světy a životy mohly existovat, aniž by navzájem nějak interferovaly. Otázkou je, zda by existovaly, aniž by vůbec byla nějaká možná vazba mezi nimi, anebo zda by se nějakým záhadným způsobem vzájemně ovlivňovaly. V knize propojení mezi paralelními životy probíhá ve snu. Tomáš tak ve snu vidí místo, kde vrah z jiného života zakopal svojí oběť. Jiné životy se tak propojují v našem podvědomí.
Kniha končí snem dcery Tomášovy milenky, která v něm vidí místo nehody, onoho průsečíku světa před a po nehodě, kde se možnost její existence stala skutečností. Za hudby Sibeliova houslového koncertu sleduje postavy ve všech jejich variantách spolu s její matkou, jak “…se během koncertu jedna druhé začnou dotýkat. Jen letmo, na okamžik, poznávají se. Všichni ti čtyři muži, jeden po druhém, přistupují k mé matce a políbí ji, téměř obřadně, do jejích rudých vlasů. Pak postavy pomalu odcházejí, každá jiným směrem, až se rozplynou.” Kniha nabízí jakousi možnost syntézy paralelních životů ve vědomí a snech budoucích potomků.
Román Průsečík je navenek jakousi zvláštní krimi, která se v podobě rozvíjení paralelních příběhů svých hrdinů dostává ke kladení základních filosofických otázek a která testuje uměleckou formou lidský život jako pohyb bytí v podobě možnosti a skutečnosti. V tomto ohledu je pozoruhodným počinem.