Pět důvodů proč být v EU
Prvním a nejdůležitějším důvodem, proč jsme v EU, je skutečnost, že jsme součástí evropské civilizace. Tedy té civilizace, která vyrostla z kořenů majících původ v Římské říši, v antickém Řecku a v křesťanství. Je založena na třech principech pojetí člověka. Za prvé chápe člověka jako nositele práv a povinností, tedy jako právní osobu, což jsme zdědili od Římanů. Za druhé pojímá člověka jako politickou osobu, tedy jako občana, který má nezadatelné právo podílet se na rozhodování obce, což je tradice řecké polis. A za třetí definuje člověka jako někoho, kdo je schopen samostatně rozeznat dobro od zla a jednat podle toho, a kdo je tedy mravní osobou. Tuto definici jsme zdědili od křesťanů. Na této trojici principů je založena svoboda člověka v Evropě. V tomto trojím smyslu jsme také Evropané a jsme součástí evropské, poději euroatlantské civilizace. Na základě toho jsme po listopadové revoluci zavedli liberálně demokratický řád, volný trh a vládu zákona prostřednictvím právního státu. Na základě toho jsme o patnáct let později vstoupili do Evropské unie.
Druhým důvodem je ekonomická výhodnost našeho ukotvení v EU, protože EU je založeno na volném pohybu osob, kapitálu, peněz a zboží. Je to ekonomicky zcela liberální projekt, který maximálně uvolňuje ekonomický potenciál svých členů a zvyšuje efektivnost jejich výroby a obchodu. Naše ekonomika vyváží do zemí EU 84 procent své produkce, což předurčuje naše bytostné pouto k těmto zemím. EU rovněž poskytuje obyvatelům členských států stejné právní a sociální prostředí na celém svém území. V tomto smyslu jsme všichni také kromě svého státu také občany EU, což nám zajišťuje vysokou úroveň sociálních a právních jistot.
Třetím důvodem je velikost naší země a její bezpečnost v rámci struktury neustále se globalizujícího světa. Velké státy jako Rusko, Čína, Indie, Brazílie se v rámci globalizace staly světovými hráči a lze jim účinně a důstojně čelit jen v rámci stejně velkého a mocného společenství. Nejde jen o vojenskou bezpečnost, ale o celkovou stabilitu našeho státu. Ve stále se globalizujícím světě je desetimilionový stát zcela bezmocným vůči poryvům globální ekonomiky, vůči krokům velkých hráčů, a proto je nejen racionální, ale otázkou přežití ukrýt se do silného společenství států, které má ve světovém dění velké slovo.
Čtvrtý důvod je kulturní. Sdílíme společné kulturní dědictví, ať už se to týká literatury, dramatu, hudby, filmu nebo výtvarného umění. Jsme vychováni v podobné estetice, vkusu a zálibách. Sdílíme společně stejné sportovní disciplíny, společné kulturní a sportovní akce. Máme podobné nebo stejné společenské problémy, jako je genderový problém nebo problém menšin,které řešíme podobně nebo na základě stejných hodnot.
Pátým důvodem je, že od EU nám nehrozí, že se z něj stane všemocný moloch, který by nám diktoval, co máme nebo nemáme dělat, jak to známe z doby RVHP, protože je to společenství demokratické založené na rovnocenném postavení všech svých členů, které mají právo veta pro rozhodování o nejdůležitějších záležitostech. Proto je také třeba do budoucna zachovat právo veta jednotlivých států, abychom se v tomto společenství neztratili. EU je konfederací států a v žádném případě by se nemělo stát federací nebo k tomu skrytě směřovat.
Můžeme vést debatu o tom, zda míra integrace v EU není příliš velká nebo malá, v každém případě by se měl proces integrace ukončit a definitivně ustálit. Myslím, že EU dosáhla v tomto bodě optimálního stavu. Jít dál by se rozhodně nevyplatilo a narazilo by na silný odpor. Snažit se o korekce k většímu rozvolnění by zase EU destabilizovalo a bralo by jí síly a kapacity nutné k řešen aktuálních problémů. Prostě užívejme si pohodlí a benefitů, které nám EU přináší a přejme si, že se úspěšně dočkáme přinejmenším dalších patnácti let v rámci tohoto elitního společenství.