Do Rady ČT byli zvoleni ekonomka Hana Lipovská, novinář Pavel Matocha a moderátor Lubomír "Xaver" Veselý. Paní Lipovská se proslavila výrokem, že veřejnoprávní televize je k ničemu, moderátor Veselý zase podlézavým vedením rozhovorů s politiky. Minimálně z těchto důvodů by se neměli stát členy Rady ČT.

To jistě není dobré, ale nemá velkou cenu kritizovat tento jeden konkrétní krok. Podstata problému leží někde hlouběji. Chtěl bych k tomu říct něco jiného, obecnějšího, co se týká konceptu volby Rad veřejnoprávních médií a následně i samotného fungování těchto médií. Nejde tedy o tato konkrétní jména, jde o zřetelný obecný trend.

Přeci po dosavadních zkušenostech s volbou Rad nikdo ani vteřinu nevěřil tomu, že do Rady ČT, Čro nebo ČTK jsou lidé voleni pro své odborné a lidské kvality. Členové Rad jsou ve své většině převodové páky politických stran. Proto jsou také do Rady voleni. Jediné, co je drží na uzdě, aby médium neovládli, je to, že žádná strana zatím nepřevážila a že se strany drží navzájem pod krkem. V Radách panuje patová situace, která de facto chrání jistou nezávislost veřejnoprávních médií. Smrt České televizi hrozila jen v době opoziční smlouvy, kdy se ODS a ČSSD disponující nadpoloviční většinou v parlamentu domluvily na ovládnuti České televize. Jen díky vzpouře zaměstnanců ČT se tak nestalo. Od té doby panuje vzájemný politický pat, který garantuje, že žádná politická strana neovládne Radu a tedy i ČT. Když někdo silný zaútočí na ČT, ihned se proti němu semknou ostatní slabší strany v obavě, aby ČT neovládnul. Panuje jakási rovnováha sil.

Jakákoliv změna k lepšímu je v rámci dosavadního modelu volby Rad beznadějná. Pokud bychom chtěli skutečně nezávislou Radu a tím i ČT, pak bychom museli aplikovat tzv. německý model, kdy členy Rady přímo jmenují významné organizace a instituce občanské společnosti (kulturní, ekologické, náboženské, politické, vědecké, akademické, komunální, zájmové a další) přímo vyjmenované v zákoně. Konec konců právě tyto organizace zastupují občanskou společnost neboli koncesionáře lépe než jen politické strany, které mají s médii své nekalé úmysly. Tento koncept jsme prosazovali už jako FITES koncem 90.let. Tehdejší ministr kultury Pavel Dostál se snažil tento koncept prosadit, ale tvrdě narazil. Od té doby se konalo ještě několik pokusů tento model prosadit, ale všechny ztroskotaly na nezájmu politiků. Politici totiž nikdy nepustí ze svých rukou tak mocný nástroj ovlivňování veřejného mínění, jakým je Česká televize. Buď ze strachu, aby jí neovládnul někdo jiný, nebo z touhy jí konečně sám ovládnout.

Nyní se zdá, že patový stav panující v Radě české televize pomalu končí. Vypadá to, že koalice ANO, SPD a komunistů se rozhodla toto médium ovládnout. Poslanců na to mají dost, do voleb jim v tom nikdo nezabrání. Pokud se tak stane, ať se chytnou za nos všichni ti politikové z tzv. demokratických stran, kteří systematicky bránili v prosazení německého modelu.