Parta českých zbohatlíků si uspořádala závody svými sporťáky za deset miliónů. Nazvala je poetickým názvem Diamantový závod, neboť první cenou byl diamant. Tyto závody jsou proslulé tím, že v plném provozu jedou závodníci jako šílení, vše je dovoleno, kapsy mají plné peněz na případné pokuty. Pochopitelně auto řítící se dvěstěpadesátikilometrovou rychlostí v běžném provozu je smrtelně nebezpečné sobě i okolí. Ale o to právě jde, to je podstatou závodu, to je právě ta pravá adrenalinová zábava.
Závod řádně oznámili, za účasti médií závod odstartovali, dokonce i se legračně všelijak nastrojili a policie, jak jinak, jenom přihlížela. Zbohatlíci se pak proháněli dvěstěpadesátkou po našich silnicích, vše dokumentovali novináři, kteří si dokonce nechali změřit rychlost závodníků, policie udělila čtyři pokuty za rychlou jízdu.
Závody měly pokračovat v sousedním Německu. Ale nepokračovaly. Německá policie na hranicích závodníky zastavila, sebrala jim auta do doby, než závody skončí, a večer pořadatelům na hotelu zabavila první cenu – diamanty, jako zálohu na pokutu, která zřejmě bude astronomická. A bylo po závodě, zbohatlíci se pak jeli někam opít na žal. Jaký rozdíl fungování dvou policií. Jaký rozdíl ve vymáhání vlády zákona.
Šéf české dopravní policie pak vystoupil a sdělil nám, že jim závodníci ujeli, že je nebyli schopni sledovat a vše pak bylo v rukou náhodných kontrol policistů na silnicích. Pokud se týče preventivní akce - zabavení aut apod., tak nám ten milý pán sdělil, že na to nemáme zákonné možnosti, jako je mají v Německu. Podle mě se ten pán alibisticky vymlouval. Závody tohoto druhu jsou tu po několikáté a je jasné, že jsou založené na brutálním porušování pravidel silničního provozu a že ohrožují životy lidí. I tento závod s vysokou pravděpodobností chystal brutální útok na bezpečnost nevinných lidí, účastníků silničního provozu. Bylo povinností tomu zabránit, i naše legislativa zná pojmy jako obecné ohrožení, kdy se musí jednat preventivně. Šéf dopravní policie a nejenom on jenom nechtěl problémy. Podle mě ho ve snu nenapadlo, že by razantně zasáhnul. Je mu totiž úplně jedno, co se stane, pokud on dokáže, že plně dodržoval všechny předpisy. To je jeho byznys. Ne naše bezpečnost, ale přepisy.
Představuji se, že by podobný závod zbohatlíci uspořádali ve Spojených státech a že by se tam proháněli na silnicích podobnou rychlostí. Co by asi občané řekli šerifovi, který by tam dareby nechal řádit a vymlouval by se na legislativu. Takový trouba šerif by nepřežil ani minutu v úřadu. Ve skutečnosti by ovšem závodníci skončili ve vězení a šerif by měl dost práce s místními obyvateli, aby si to se závodníky nevyřizovali basebalovými pálkami. U nás ovšem trouba šerif i nadále zůstává zcela neohroženě ve funkci.