Není školní matematika drobet přebujelá?
Tento hanopis na matematiku uveřejnuji i jako doplňujíci reakci na poslední blog pana Žáka. Očekávám, že za něj budu bit. Nechť - jizvy jsou ozdobou válečníka.
Úvod:
Syn mi nosí pětky a šestky z matyky. Peskování se mi příliš nedaří a musím se uchylovat k obvyklé rodičovské lži, že vysvědčení se mi ztratilo při stěhování.
Můj někdejší učitel matematiky uznával, že nejde o trestuhodnou lenost ani o vrozenou dyskalkulii, nýbrž nevysvětlitelné záchvaty zabedněnosti, jimiž trpívá určité procento žáků, pocházející parně z nějaké matematicky velmi zvlčilé části galaxie. Když se byl přesvědčil, že tento neduh není infekční a že náš výsadek se nepokouší zmocnit se nadvlády nad pozemšťany, dostavilo se mezi námi jakés příměří - pětkám nezabraňující. Projevil dokonce před třídou svůj podiv, jak ten Procházka dovede celkem vynikat v předmětu fyziky bez jakýchkoliv znalostí matematiky – a nechával mě takzvaně prolejzat. Kdyby nás osud nepostavil proti sobě, mohli jsme snad být i přátelé.
Kritika matykáře obecného:
Mám tu zkušenost, že snad žádná kategorie učitelů dovede méně pochopit nezájem většiny a úplnou nechápavost menšiny žactva, než matykář. Tak, jako on mi s veškerou dobrou vůlí (dokonce ve svém volném čase!!) nedovedl vysvětlit integrál, neuměl já jsem jemu přiblížit, že hruštičky, Kirchhoffovy pravidla elektickýh okruhů a nebo statistiku si lze názorně představit, ale abstraktní algebra po povrchu mých závitů stéká jak voda po igelitu. Vysvětlování končilo vždy tak, že jsem po určité době kývl, jako že se mi rozsvítilo, abych ukončil trapnou situaci.
Učitel hudby tiše zaštká, když žák ve sboru ohavně hýká, ale přestane jej trápit, neb uzná, že i tak by z něj něco mohlo být, kromě zpěváka – ačkoliv dnes i to. Kolik jedničkářů beztrestně mrví krásné bíle čtvrtky papíru škaredými malůvkami a pak jsou, s estetickým vnímáním krtka, vpuštěni do studia architektury a kolik dekorovaných šprtů hanebně visívá z hrazdy. Chemikář je zvyklý na nelíčený odpor celého žactva, mimo několika pyromanů, kteří pak z něj o přestávce mámí magnesium a chlorečňan draselný. Snad jen latinář na humanistickém gymnásiu svým zpupným přesvědčením, že zprostředkovává základ všeho bytí, předčí matykáře.
Latina (stejně jako řečtina) však má své opodstatnění, protože její pomocí se lze vyjadřovat nabubřele, zahnat do kouta méně vzdělané parvenus a naopak nedat se oblafnout obdobně nabubřele se vyjadřujícími vejtahy z jiných oborů. Je to zkrátka žůžo.
Kritika školní matematiky jako takové:
Ve svém praktickém životě jsem se nedostal do situace, kdy bych býval potřeboval binomickou formuli. S vyjímkou těch, kteří se dali na nějaké exotické povolání, jako třeba na učitele matematiky, meteorology nebo konstruktéry čehosi, luštívá málokdo ve všední den rovnice o dvou neznámých. Vsadím se o pravou ruku mé babičky, že přes devadesát procent žactva se po maturitě nesetká s integrálem.
Uznávám, že naše civilizace by bez těchto technik byla nemyslitelná, ovšem ve škole nás rovněž nikdy neučili porcovat hovězí půlky, těžit ropu, zákonitosti křehkého lomu kovů, natožpak vyměňovat stěrače. Dle mé zkušenosti se člověk protluče životem, pokud umí vypočítat množství potřebných kachlíků na danou plochu koupelny – a to mé děti probíraly tuším v páté třídě. Všechno, čímž jsou plněny hodiny matematiky dále až po maturitu, považuji, s dovolením, za redundantní, čili ptákoviny, protože tomu se příslušní zájemci mohou přiučit v tom kterém studiu, a to urychleně, neb nebudou zdržováni nechápavými budoucími kuchaři, filozofy, sochaři. Žádat po všech, aby se kochali opojnou elegancí matematických důkazů v osmé třídě (Kristepane, jak se nás s tím pan učitel navotravoval), považuji za hulvátství.
Nedostatečná z matyky dnes může připravit nebožáka o maturitu a znemožnit mu studium tak vzdálených oborů jako třeba archeologie.
Srovnal bych to se dvorem francouzkých Ludvíků, kdy se ministrem financí nemohl stát nikdo, kdo se ztrapnil při tanci menuetu, zatímco za krále Davida se bylo lze kvalifikovat zejména hrou na harfu. Na dvoře mongolského chámů byly znalostí sokolnictví nezbytným základem vzdělání a u ruských chámů se osvědčíte jen pomocí vytrénované aldehyddehydrogenasy.
No a v dnešní Evropě se prosazuje matematika jako centrální osvědčovadlo.
Nechci se ptát matykářů, zda by dovedli pojmenovat skupinu živočichů, která v době permu, zahrnovala (i) jejich předky, totiž therapsidní plazy. (Každý matykář zajisté ví, že perm bylo poslední geologické období paleozoika.) To je věc, která se nás všech bytostně týká. Je přece nezbytné, aby každý znal svůj původ, dovedl označit své místo v systému živočichů. Avšak zoologové jsou skromní a zaplesají už když někdo dovede rozlišit ještěrku od mloka a ví, že had není slizký a že pabouci nejsou macatý brabenci.
Horší je, když ze škol vycházejí lidé, kteří nevědí, jakým způsobem se chopili moci bolševici a rovněž nevědí, jak fungovala Hitlerova Gleichschaltung medií roku 1933 (Ermächtigungsgesetz) –třeba by pak s větším zájmem sledovali události v Maďarsku, Berluskonizaci v Itálii a i některé počínající tendence v Čechách (že?).
Blbé je, když většina lidí nemá páru o thermodynamice, protože pak jim může vláda (alespoň ta německá) nakukat, že elektroauta s akumulátorem přece nemaj vejfuk a tak se nám zlepší ovzduší a nebudou se spotřebovávat fossilní paliva, protože proud přece jde ze zásuvky a nečoudí.
Jakým právem jsou žákům tajeny nejzákladnější znalosti elektrotechniky a neutralizace kurvítek, ačkoliv jsme elektronickými přístroji a jejich odpadem takřka obsypáni? Proč ti, kteří koncipují vzhled našeho okolí, mají často vkus pod psa? Jak to, že většina populace má mizivé znalosti o fauně a floře a tudíž ani neví, co nám vyhynulo resp. brzo vyhyne? A kdo dnes dovede posoudit, čím se sám živí, znalostmi chemie neoplývaje?
Závěr:
Doporučoval bych, vyhodit matyku z rozvrhů hodin všech tříd nad pátou obecnou a vyšetřený čas nahradit vyučováním věcí podstatných. A zejména pak těch, na základě jejichž neznalosti učiněná rozhodnutí, jak ze strany spotřebitelů, voličů, tak i ze strany zvolených, můžou být nebezpečná.
Přiznání:
Píšu to ze zištných důvodů – mám čtyři děti a binomické formule, sinusy, hypotenusy, integrály a ty ostatní sajrajty se mi vrací do domu a čemu jsem se nenaučil tenkrát, se bohužel musím za trest doučovat teď.
Varování:
Až do uskutečnění mnou navžené reformy školství, nesmí se tento text dostat do rukou dětem školou povinným, zejména ne mému synovi.
Úvod:
Syn mi nosí pětky a šestky z matyky. Peskování se mi příliš nedaří a musím se uchylovat k obvyklé rodičovské lži, že vysvědčení se mi ztratilo při stěhování.
Můj někdejší učitel matematiky uznával, že nejde o trestuhodnou lenost ani o vrozenou dyskalkulii, nýbrž nevysvětlitelné záchvaty zabedněnosti, jimiž trpívá určité procento žáků, pocházející parně z nějaké matematicky velmi zvlčilé části galaxie. Když se byl přesvědčil, že tento neduh není infekční a že náš výsadek se nepokouší zmocnit se nadvlády nad pozemšťany, dostavilo se mezi námi jakés příměří - pětkám nezabraňující. Projevil dokonce před třídou svůj podiv, jak ten Procházka dovede celkem vynikat v předmětu fyziky bez jakýchkoliv znalostí matematiky – a nechával mě takzvaně prolejzat. Kdyby nás osud nepostavil proti sobě, mohli jsme snad být i přátelé.
Kritika matykáře obecného:
Mám tu zkušenost, že snad žádná kategorie učitelů dovede méně pochopit nezájem většiny a úplnou nechápavost menšiny žactva, než matykář. Tak, jako on mi s veškerou dobrou vůlí (dokonce ve svém volném čase!!) nedovedl vysvětlit integrál, neuměl já jsem jemu přiblížit, že hruštičky, Kirchhoffovy pravidla elektickýh okruhů a nebo statistiku si lze názorně představit, ale abstraktní algebra po povrchu mých závitů stéká jak voda po igelitu. Vysvětlování končilo vždy tak, že jsem po určité době kývl, jako že se mi rozsvítilo, abych ukončil trapnou situaci.
Učitel hudby tiše zaštká, když žák ve sboru ohavně hýká, ale přestane jej trápit, neb uzná, že i tak by z něj něco mohlo být, kromě zpěváka – ačkoliv dnes i to. Kolik jedničkářů beztrestně mrví krásné bíle čtvrtky papíru škaredými malůvkami a pak jsou, s estetickým vnímáním krtka, vpuštěni do studia architektury a kolik dekorovaných šprtů hanebně visívá z hrazdy. Chemikář je zvyklý na nelíčený odpor celého žactva, mimo několika pyromanů, kteří pak z něj o přestávce mámí magnesium a chlorečňan draselný. Snad jen latinář na humanistickém gymnásiu svým zpupným přesvědčením, že zprostředkovává základ všeho bytí, předčí matykáře.
Latina (stejně jako řečtina) však má své opodstatnění, protože její pomocí se lze vyjadřovat nabubřele, zahnat do kouta méně vzdělané parvenus a naopak nedat se oblafnout obdobně nabubřele se vyjadřujícími vejtahy z jiných oborů. Je to zkrátka žůžo.
Kritika školní matematiky jako takové:
Ve svém praktickém životě jsem se nedostal do situace, kdy bych býval potřeboval binomickou formuli. S vyjímkou těch, kteří se dali na nějaké exotické povolání, jako třeba na učitele matematiky, meteorology nebo konstruktéry čehosi, luštívá málokdo ve všední den rovnice o dvou neznámých. Vsadím se o pravou ruku mé babičky, že přes devadesát procent žactva se po maturitě nesetká s integrálem.
Uznávám, že naše civilizace by bez těchto technik byla nemyslitelná, ovšem ve škole nás rovněž nikdy neučili porcovat hovězí půlky, těžit ropu, zákonitosti křehkého lomu kovů, natožpak vyměňovat stěrače. Dle mé zkušenosti se člověk protluče životem, pokud umí vypočítat množství potřebných kachlíků na danou plochu koupelny – a to mé děti probíraly tuším v páté třídě. Všechno, čímž jsou plněny hodiny matematiky dále až po maturitu, považuji, s dovolením, za redundantní, čili ptákoviny, protože tomu se příslušní zájemci mohou přiučit v tom kterém studiu, a to urychleně, neb nebudou zdržováni nechápavými budoucími kuchaři, filozofy, sochaři. Žádat po všech, aby se kochali opojnou elegancí matematických důkazů v osmé třídě (Kristepane, jak se nás s tím pan učitel navotravoval), považuji za hulvátství.
Nedostatečná z matyky dnes může připravit nebožáka o maturitu a znemožnit mu studium tak vzdálených oborů jako třeba archeologie.
Srovnal bych to se dvorem francouzkých Ludvíků, kdy se ministrem financí nemohl stát nikdo, kdo se ztrapnil při tanci menuetu, zatímco za krále Davida se bylo lze kvalifikovat zejména hrou na harfu. Na dvoře mongolského chámů byly znalostí sokolnictví nezbytným základem vzdělání a u ruských chámů se osvědčíte jen pomocí vytrénované aldehyddehydrogenasy.
No a v dnešní Evropě se prosazuje matematika jako centrální osvědčovadlo.
Nechci se ptát matykářů, zda by dovedli pojmenovat skupinu živočichů, která v době permu, zahrnovala (i) jejich předky, totiž therapsidní plazy. (Každý matykář zajisté ví, že perm bylo poslední geologické období paleozoika.) To je věc, která se nás všech bytostně týká. Je přece nezbytné, aby každý znal svůj původ, dovedl označit své místo v systému živočichů. Avšak zoologové jsou skromní a zaplesají už když někdo dovede rozlišit ještěrku od mloka a ví, že had není slizký a že pabouci nejsou macatý brabenci.
Horší je, když ze škol vycházejí lidé, kteří nevědí, jakým způsobem se chopili moci bolševici a rovněž nevědí, jak fungovala Hitlerova Gleichschaltung medií roku 1933 (Ermächtigungsgesetz) –třeba by pak s větším zájmem sledovali události v Maďarsku, Berluskonizaci v Itálii a i některé počínající tendence v Čechách (že?).
Blbé je, když většina lidí nemá páru o thermodynamice, protože pak jim může vláda (alespoň ta německá) nakukat, že elektroauta s akumulátorem přece nemaj vejfuk a tak se nám zlepší ovzduší a nebudou se spotřebovávat fossilní paliva, protože proud přece jde ze zásuvky a nečoudí.
Jakým právem jsou žákům tajeny nejzákladnější znalosti elektrotechniky a neutralizace kurvítek, ačkoliv jsme elektronickými přístroji a jejich odpadem takřka obsypáni? Proč ti, kteří koncipují vzhled našeho okolí, mají často vkus pod psa? Jak to, že většina populace má mizivé znalosti o fauně a floře a tudíž ani neví, co nám vyhynulo resp. brzo vyhyne? A kdo dnes dovede posoudit, čím se sám živí, znalostmi chemie neoplývaje?
Závěr:
Doporučoval bych, vyhodit matyku z rozvrhů hodin všech tříd nad pátou obecnou a vyšetřený čas nahradit vyučováním věcí podstatných. A zejména pak těch, na základě jejichž neznalosti učiněná rozhodnutí, jak ze strany spotřebitelů, voličů, tak i ze strany zvolených, můžou být nebezpečná.
Přiznání:
Píšu to ze zištných důvodů – mám čtyři děti a binomické formule, sinusy, hypotenusy, integrály a ty ostatní sajrajty se mi vrací do domu a čemu jsem se nenaučil tenkrát, se bohužel musím za trest doučovat teď.
Varování:
Až do uskutečnění mnou navžené reformy školství, nesmí se tento text dostat do rukou dětem školou povinným, zejména ne mému synovi.